POVÍDKA: Korektnost
Za sluníčko se platí! Lidi, to není zadarmo jako sníh nebo led u vás. Po celoživotním chození v kraťasech se mi vraští kůže na nohou i na pažích od loktů dolu. Zvláště ta pravá, co jsem ji měl vždy nonšalantně vystrčenou z okna auta, teda loket, neb zde řidič sedí v pravo. Ach bože, vždycky mi to tak slušelo! Tak ten loket dostal zabrat nejvíc. Holt mám kůži v určitých lokalitách jak osmdesátiletej dědek a to mi je teprvá šedesát pět. Bráním se stárnutí nekvalitním, leč laciným mazivem. Inu Čech, přece nebudu kupovat drahé mazivo, když nějakej šmejd mě namastí stejně, ne?
Když si tak namastím nohy i paže, tak si osuším dlaně ve svém obličeji, aby ani kousek nepřišel na zmar a vše přehodnotím v zrcadle. A skutečně, vypadám jako stará kurva ....
I kam jinam, že, šel jsem do hospody, která zde representuje kulturní stánek, biják i teátr zároveň a kde herecké výkony dosahují někdy skutečně vysoko. Né snad až na Nobela, ale na nóbla určitě, já vím, o čem mluvím, však mám to samý jméno jako ten, jak se jmenoval po mně ... no, hergot, jó, ten ... Stanislavskej!
Jen když zdejší herci jsou střízliví, tak to trošku skřípe a ty výkony pokulhávají. Ale jinak hrajeme všichni, včetně personálu i policajtů výborně, páč nám nic jiného nezbývá. Nová nařízení dnes nutí člověka hrát blbce. V tom, lidi, vidím velikou výhodu pro náš národ do budoucna. My nic hrát nemusíme, my to máme zažitý!
Jo, tak ty nařízení nutí personál a nejen našeho klubu(!) nenalít někomu, kdo je přiopilý. Pokud se u nás někdo vožere, odnese to personál, kterej mu naléval. Problém je, kdy přestat nalévat. Už když někdo vesele žvaní nebo počkat, až se začne motat a budeme mít jistotu? Zde hraje velikou roli herecké umění kde kterého či jakého individua. Takovej Noel se motá od rána do večera, ale to ještě neznamená, že je vožralej. Von to má nějak furt v krvi a motá se stejně po prvním pivu jako po desátém. Blbě kecá i bez piva, takový by si podle novejch předpisů ani nelízli!
Ženský, ne teda všechny, ale hodně, se pitomě chichotají a motají už třeba po dvou skleničkách a to ještě nemají ani přes míru! Ta moje mě často veze v autě, protože kdyby nás zastavili a kontrolovali, tak je pod míru, zatímco já bych hned šel do lochu, ale přitom řídí jako vožralá, zatímco na mně by to nikdo nepoznal...
Malej Bob zase chytře sedí na místě, pivo mu nosí kamarád, takže se nemotá vůbec, ale když zavírají, tak z té stoličky nemůže slézt. To aby se personál zbláznil! Tuhle se Bob vracel z klubu a na ulici ho chytili policajti, páč se jim nezdál. Já teda nechápu, proč čtyřletej parchant může lézt po čtyřech celej den a nikdo si ho ani nevšimne, zatímco Bob, kterej to má z klubu jen přes ulici, byl hned zastavenej a kontrolovanej jako nějakej nesvéprávnej dorostenec. Že jsme bipedální druh, přece neznamená, že se nesmíme již nikdy vrátit na všechny čtyři? Obzvlášť, když to vyžaduje jistota našeho pohybu!
Kdo to vodnese? No klub! Budeme platit pokutu za to, že zákazníkům dodáme, co si objednali. Kde to skončí? Inu ve frašce! Představte si, vrazi se budou bránit, že jim personál kuchyňskejch potřeb neměl ten nůž prodávat a voni by nikdy nikoho nezapíchli. A systém byrokratů, kteří podporují nesvéprávnost ubohých zločinců, jim dá plně za pravdu!
Prodavači aut se zblázní, až budou zodpovědní za prodej lidem, kteří se s jejich odprodejem vybourají. Kdyby si zjistili, že ten člověk sice řidičák měl, ale jinak neměl s řízením žádnou velkou praxi, a auto mu odmítli prodat, tak k té bouračce nemuselo dojít! Jak logické!
Někdy se vám dívám na tu svou sluncem vysušenou pleť a vůbec mi to nevadí! Kdo by tady taky chtěl být furt, když se svět zbláznil?
