Právě končícímu roku v Polsku bezkonkurenčně dominovala výměna politických elit. Předznamenal ji odchod předsedy strany Občanská platforma Donalda Tuska, který byl od listopadu 2007 do podzimu 2014 polským premiérem. Byl mimochodem nejdéle sloužícím premiérem nekomunistického Polska. 30. června 2014 byl na summitu Evropské unie jmenován předsedou Evropské rady. Do nové funkce nastoupil 1. prosince 2014.

10. května 2015 proběhlo první kolo prezidentských voleb, do kterých za Občanskou platformu kandidoval stávající prezident Bronisław Komorowski. Jeho hlavním soupeřem byl europoslanec Andrzej Duda, mladý politik, kterého kandidovala opoziční strana Právo a spravedlnost.

Do voleb překvapivě zasáhl dosavadní nepolitik, rockový zpěvák Paweł Kukiz, který v prvním kole získal dvacet procent hlasů převážně mladých voličů. Šlo o zjevně protestní volbu, Kukizův program vlastně neexistoval, nicméně jeho názory byly podstatně bližší postojům Práva a spravedlnosti. Bylo zřejmé, že druhé kolo je prakticky rozhodnuto – a třiačtyřicetiletý Andrzej Duda skutečně zvítězil a stal se polským prezidentem.

V Polsku se říkalo, že prezidentské volby byly jakýmsi předkolem voleb prezidentských, které se konaly na podzim. Politici Občanské platformy si uvědomovali, že by se jejich vláda mohla chýlit ke konci, ale neměli mnoho možností, jak zvrátit náladu společnosti, která tíhla k touze po změně.

Premiérka Občanské platformy Ewa Kopaczová se sice pokusila obměnit vládu, odvolala tři ministry, které v roce 2014 zdiskreditovala takzvaná odposlechová aféra, při níž média zveřejnila odposlechy jejich rozhovorů v luxusní restauraci a které mnohé pohoršily, ale zjevně bylo už pozdě.

Ministr zahraničí Radosław Sikorski, kterého se odposlechová aféra rovněž dotkla, byl sice na podzim 2014 přesunut do funkce maršálka Sejmu, ale 10. června 2015 z ní odstoupil a oznámil, že v nadcházejících volbách kandidovat nebude. Touze Poláků po změně to však nestačilo.

V parlamentních volbách, které se konaly 25. října, výrazně zvítězila strana Právo a spravedlnost, získala 235 křesel ve čtyřistašedesátičlenném Sejmu a jedenašedesát ze sta senátorů. Vítězství nebylo nijak zvlášť překvapivé.

Překvapivé nebylo ani to, že se vůdce Práva a spravedlnosti Jarosław Kaczyński nestal premiérem a zůstal v pozadí – právě on totiž v předvolebním boji byl a stále je hlavním terčem kritiky. Jarosław Kaczyński je mimo jiné dvojčetem Lecha Kaczyńského, jenž jako polský prezident zahynul 10. dubna 2010 spolu s devadesátkou dalších významných příslušníků polské politické a společenské elity při letecké katastrofě u Smolensku, která dodnes budí velké kontroverze v polské společnosti.

Nutno říci, že si reprezentanti Práva a spravedlnosti, která se po osmi letech, tedy po dvou volebních obdobích, vrátila k moci, neberou servítky a snaží se co nejrychleji změnit politickou podobu Polska – mimo jiné rychle přijatým novým zákonem o Ústavním soudu. Velká část polské společnosti se proti nové podobě Polska brání demonstracemi. Lze tedy s jistotou předpovědět, že v příštím roce Polsko nečekají klidné časy.