Dosavadní prezident Komorowski to tak trochu schytal i za vládní Občanskou platformu

Vítězství Andrzeje Dudy v nedělních polských prezidentských volbách znamená politické zemětřesení, přičemž otřesy mohou dále pokračovat.

Konečný oficiální výsledek je hodně těsný, tím spíše si může dosavadní prezident Bronisław Komorowski vyčítat, že si porážku zavinil z velké míry sám. Ještě v zimě v některých průzkumech dosahoval šedesáti procent, a mohl tak doufat ve vítězství již v prvním kole. Asi i proto usnul na vavřínech a pak už nestačil na tempo nasazené konkurencí. Nezpochybnitelnost vlastní osoby v úřadu hodlal demonstrovat též odmítnutím účasti v debatě s ostatními deseti kandidáty, přičemž tato putinovská manýra mu patrně odradila rozhodující část voličů. Před druhým kolem se Komorowski sice snažil slíbit všechno všem, leč působil dost trapně, jako zpocený student u zkoušky, který ze sebe zmateně chrlí vše, co k otázce kdy letmo pochytil.

Přitom o Komorowského vítězství nepochyboval ani předseda hlavní opoziční strany Právo a spravedlnost Jarosław Kaczyński, jejž Komorowski porazil před pěti lety. Sám nekandidoval a jeho strana nasadila nepříliš známého, třiačtyřicetiletého europoslance Andrzeje Dudu, který však dovedl chytit příležitost pěkně za pačesy. I když i jemu by byla veškerá snaha k ničemu, pokud by volby neprobíhaly ve specifické politické a ekonomické situaci.

Polsko A a Polsko B

Dle šetření prováděného mezi voliči odcházejícími z volebních místností (exit poll) agenturou Ipsos uspěl Duda hlavně na venkově, u lidí se základním a středním vzděláním, u věkových skupin 50–59 let a 60+. Volební geografie opět odhalila Polsko rozdělené na dvě poloviny – v západní zvítězil Komorowski, v té východní Duda. Oblastem, v nichž vyhrál Komorowski, ekonomicky rozvinutějším a sekularizovanějším, se často zjednodušeně říká Polsko A, kdežto těm Dudovým Polsko B. Právě ono ekonomicky zaostalejší, vlastenečtější a religiózní „béčko“ tvoří základnu PiS, čemuž odpovídá i programový profil strany, jež je hodnotově konzervativní, ale ekonomicky spíše sociálně-demokratická.

Avšak kdyby platily pouze výše uvedené skutečnosti, stejně by vyhrál Komorowski. Trochu nečekaný a podle všeho rozhodující údaj z exit pollu zní následovně: ve věkové skupině 18–29 let vyhrál Duda v poměru 60 : 40. A není to jen tím, že je o generaci mladší než jeho soupeř. Údaj totiž souzní s jiným sociologicky změřeným faktem – voliči rozhněvaného rockera Pawła Kukize, jenž skončil v prvním kole třetí se skoro 21 procenty, se přiklonili spíše k Dudovi (konkrétně 60 procent z nich).

Kukiz se profiloval též vlastenecky, což ho Dudovi přibližovalo, ale hlavně vyjadřoval ostrou nechuť ke stávajícímu politickému uspořádání, ke všem zavedeným politickým stranám. Oslovil tu část voličů, která z plodů hospodářského růstu, jejž Polsko v posledních letech vykazuje, nic nebo skoro nic nemá. Což se týká právě i řady mladých lidí, kteří si stěžují na mizivé perspektivy, pokud jde o pracovní či vůbec životní uplatnění. Růst sice mnohé saturoval, ale v poslední době již patrně nevytváří nové příležitosti a mladá generace se tak cítí být uvězněna v pasti.

Jinak řečeno, Komorowski to notně schytal i za vládní Občanskou platformu (PO), s jejíž podporou kandidoval. Po osmi letech její vlády již mnozí Poláci jednoduše touží po změně. Ale nemá si nač stěžovat, neboť volby v roce 2010 vyhrál především díky tehdejší popularitě PO.

Lepší vyhlídky PiS

Parlamentní volby, které rozhodnou o vládě, a tudíž o držitelích velké části výkonné moci, proběhnou v Polsku na podzim. Dudovo vítězství je pro PO hodně nepříjemné, nejen kvůli psychologickému průlomu. Polský prezident sice pravomocemi zrovna neoplývá, ale není ani zcela neozbrojen. Za jednu z jeho nejsilnějších zbraní nutno považovat právo veta, které musí dolní komora, Sejm, přehlasovat alespoň třípětinovou většinou. Tou však současná vládní koalice PO a Polské lidové strany (PSL) zdaleka nedisponuje. Duda jí tak nyní může veškerou předvolební legislativu shazovat pod stůl.

Polský prezident je po parlamentních volbách též prvním na tahu při výběru premiéra. (V Polsku mají podobně jako u nás tři pokusy, leč v pořadí prezident – parlament – prezident.) Přičemž jeho silné právo veta spolu s Dudovou politickou příslušností (byť z PiS nyní formálně vystoupí) vedou k následující logice: vládní koalice, jež nezahrne PiS, bude ohrožena prezidentskými vety, a tudíž za pohodlnou většinu bude muset považovat až většinu třípětinovou. Zisk prezidentského úřadu tak posiluje vyhlídky PiS na vstup do vládní koalice po podzimních parlamentních volbách.

Ovšem jejich výsledek lze nyní těžko odhadovat, neboť prezidentské volby ukázaly jednu důležitou, byť často opomíjenou věc. Kampaň může zamíchat kartami více, než by se nejen agenturám provádějícím ve volebním mezidobí pravidelné průzkumy líbilo. Vždy probíhá v nějaké specifické situaci, v určité atmosféře, favorité mohou nasekat boty, outsideři překvapit. Je nevyzpytatelná podobně jako čtvrtfinále mistrovství světa v hokeji. Bronisław Komorowski, ač pořádný hokej možná nikdy neviděl, to nyní poznal hodně hořce.

Autor je politolog

LN, 26.5.2015