Poláci zvolením svého nového prezidenta Andrzeje Dudy vyslali vládní straně jasnou zprávu: Jsme nespokojení. A jejich zklamání se může snadno projevit i v parlamentních volbách na podzim.
Tažení Andrzeje Dudy v boji o nejvyšší úřad v Polsku nebylo – popravdě – nijak zvlášť oslnivé. Třiačtyřicetiletý politik a kandidát nejsilnější opoziční strany Právo a spravedlnost (PiS) sice patřil k favoritům prezidentských voleb, nicméně v klání, jež mnozí považovali za předem uzavřené a jasné.
Vždyť potvrzení druhého mandátu pro prezidenta Bronisława Komorowského u volebních uren brala většina komentátorů jen jako nezbytnou formalitu. Dudu navíc neznal skoro nikdo ani v Polsku.
O to větší překvapení nastalo po prvním kole hlasování před dvěma týdny, kdy Poláci krakovského rodáka vyslali do vedení. A v neděli ho v prezidentském úřadu potvrdili. Po sečtení všech volebních lístků Duda získal 51,55 procenta hlasů.
Prezidentské pravomoci
Poláci svým nedělním rozhodnutím netrestali kroky prezidenta Komorowského. Ostatně neměli mnoho důvodů, jestli vůbec nějaký. Nenápadný bývalý maršálek polského Sejmu na sebe v uplynulých pěti letech příliš neupozorňoval. Prezident Polska má přitom poměrně rozsáhlé pravomoci, rozhodně vyšší než třeba hlava státu v Česku či v Rakousku. Kromě vyhlašování voleb do Sejmu a Senátu, mimo jiné může vybrat premiéra nebo vypisovat celonárodní referenda.
Komorowského prohru tak lze považovat spíše za vzkaz pro Občanskou platformu, polskou vládní stranu. Jasný a zřetelný vzkaz. Poláci jsou po osmi letech unavení jejím způsobem řízení země a volají po změně. Komorowski sice usiloval o úřad coby nezávislý kandidát, ale to, že je dlouholetý člen středopravicové partaje, mu nikdo neodpáře.
„Lidé jsou unavení a frustrovaní festivalem slibů vládní strany, která nepřinášela žádné nové myšlenky,“ shrnul pro LN výsledek respektovaný polský novinář Paweł Wroński.
Na druhou stranu, Polsko v oněch osmi letech učinilo v mnoha ohledech viditelný posun kupředu. Například jako jediný člen Evropské unie neupadlo do recese, když starý kontinent zasáhla hluboká hospodářská krize. Dokonce vykázalo růst, od roku 2007 se polské HDP zvýšilo o čtvrtinu. Varšava se také začala více ozývat na mezinárodní scéně: loni se evropským prezidentem stal někdejší premiér Donald Tusk a polská vláda dlouhodobě patří k nejhlasitějším kritikům ruského počínání ve východní Ukrajině. Na druhou stranu mnozí obyvatelé třicetimilionové země si stěžují na nedostatek pracovních příležitostí, od vstupu do Unie před jedenácti lety Polsko opustily přes dva miliony lidí, i na rostoucí „aroganci“ svých čelných představitelů.
Strana premiérky Ewy Kopaczové nyní není v záviděníhodné pozici. Pokud prezidentské volby měly posloužit jako lakmusový papírek nálad před podzimními volbami do parlamentu, vládní strana má co dělat, aby důvěru voličů získala zpět. Byť se zemi paradoxně daří. Poláci ukázali své rozhořčení nad domácí politickou scénou už v prvním kole, kdy na třetí místo vyslali rockera Pawła Kukize. Přestože neměl takřka žádný předvolební plán, získal skoro dvacet procent hlasů. Většinou od mladých lidí, kteří se nakonec v neděli rozhodli pro kandidáta PiS, kterou vede Jarosław Kaczyński, bratr tragicky zesnulého prezidenta Lecha Kaczyńského. PiS naopak sebevědomí vzrostlo, strana ve volbách uspěla poprvé po deseti letech.
„Jsem smutná, že vyhrál Duda, ale Polsko to zvládne. Přežili jsme bratry Kaczyńské, přežijeme i Dudu,“ komentovala výsledek hlasování Anna, Polka žijící v Praze. Větší prostor konzervativní partaje na polské scéně může podle některých přispět k ochlazení vztahů s Bruselem. Duda, někdejší spolupracovník a poradce před pěti lety tragicky zemřelého prezidenta Lecha Kaczyńského, sdílí stranický euroskepticismus. Naopak nelze čekat, že by Varšava zmírnila tvrdou rétoriku vůči Kremlu. Ostatně mnozí členové PiS nepřestávají věřit, že za pád letadla s prezidentem Kaczyńským nese vinu Moskva.
LN, 26.5.2015