Bývá občas poučné přečíst si elektronické komentáře k různým článkům, Honza Rejžek jim svého času říkal „elektronická luza“. Mnohdy si vzájemně protiřečí, ale velmi nápadně z nich vystupuje jedno: většina diskutujících mívá jen matnou představu o podstatě problému, jímž se článek zabývá, a čím méně toho o věci vědí, tím jsou agresivnější.

Totéž provází i velmi současný polský spor o osobnost Lecha Wałęsy a jeho někdejší spolupráci s „bezpiekou“, tedy polskou Státní bezpečností. Důkaz o této spolupráci přinesl trochu paradoxně bývalý ministr vnitra generál Czesław Kiszczak, který, jak se ukázalo, ukrýval přes pětadvacet let osobní spis, který polská StB na Wałęsu vedla pod krycím jménem „Bolek“. Poté, co Kiszczak na podzim 2015 zemřel, nabídla jeho vdova, že prodá generálovu pozůstalost – jenže prokurátor u ní nařídil domovní prohlídku a dokumenty včetně „Bolkova“ svazku byly zabaveny. A soudní znalci po roce konstatovali, že závazek ke spolupráci i podpisy na stvrzenkách o převzetí peněz jsou nepochybně psány písmem Lecha Wałęsy. Ten ale tvrdí, že je všechno zfalšované a že s StB nikdy nespolupracoval, třebaže představa, že generál Kiszczak desítky let pečlivě falšoval celý svazek, patří spíš do říše fantazie: znalci dokážou dosti přesné určit i stáří dokumentu.

Nejde totiž ani tolik o to, že bývalý vůdce Solidarity a prezident Polska, které se zbavilo komunismu, na začátku sedmdesátých let selhal, problém je hlubší. Wałęsa je legendou polských nedávných dějin – a co teď se selhavší legendou? Část „elektronické luzy“ dává průchod své nechuti k „Bolkovi“ anebo naopak své nechuti k předsedovi strany PiS Jarosławu Kaczyńskému, takže se dočteme, že agentem StB byl prostě každý, koho pisatel nemá v oblibě. Je na tom jasně viditelná mělkost podobné diskuse, ale hlavně to vůbec neřeší otázku, zda byl Wałęsa padouch, nebo hrdina.

Pro „elektronickou luzu“ je zřejmě příliš složité připustit, že mohl být obojí. Není sporu, že spolupráce s komunistickou tajnou policií, při níž někdo podává informace o lidech, kteří mu věří, a ještě za to bere peníze, není nic pěkného. Mělo by ale být také jasné, že i ten, kdo se k něčemu takovému propůjčil, nemusel mít dost sil ani potřebných znalostí a podlehl nátlaku, vydírání a výhrůžkám. Těžko soudit člověka, v jehož kůži jsme nebyli. A Wałęsa po roce 1974, kdy spolupráce skončila, udělal pro Polsko hodně. Opravdu byl předsedou Nezávislého samosprávného odborového svazu Solidarita a opravdu přispěl k pádu komunismu v Polsku, jeho místo v polských dějinách je nepochybné. Proč ovšem tak zatvrzele zapírá to, co jasně prokazují dokumenty – a co ostatně řada jeho blízkých spolupracovníků dávno věděla? Snad ze stejných důvodů, z jakých svou spolupráci popírá někdejší předseda Jazzové sekce Karel Srp. Zřejmě ani jednomu z nich nedochází, že tím zapíráním sami poškozují své nepopiratelné dřívější zásluhy.

LN, 3.2.2017