Komentáře provázející vítězství Andrzeje Dudy v polských prezidentských volbách často a správně konstatují, že další a vlastně ještě důležitější politická bitva čeká Polsko na podzim, kdy proběhnou parlamentní volby. Velká část výkonné moci totiž i v Polsku přísluší vládě, nikoliv prezidentovi.

Přesto je k výše uvedenému nutné dodat jedno ale. Termín parlamentních voleb ještě není znám, jejich vyhlášení se očekává zhruba na začátek října. Šestého září, tudíž s velkou pravděpodobností krátce před volbami, by však v Polsku mělo proběhnout referendum o tom, zda si občané přejí zavedení jednomandátových volebních obvodů pro volby do dolní parlamentní komory, Sejmu; zda si přejí zachování stávajícího způsobu financování politických stran ze státního rozpočtu a též zda souhlasí s jistou úpravou daňových zákonů. Tedy o tématech i u nás hodně diskutovaných.

Referendum inicioval krátce před druhým kolem prezidentských voleb Bronisław Komorowski a Senát, horní parlamentní komora, kterou ovládá vládní Občanská platforma, vyslovil s konáním referenda souhlas.

Ze strany Komorowského i senátorů za Občanskou platformu šlo o bezbřehý předvolební populismus, o snahu zajistit stávající hlavě státu znovuzvolení tím, že se k ní přidají voliči Pawła Kukize. Rozhněvaný rocker Kukiz skončil v prvním kole třetí se skoro 21 %, přičemž hlavní téma jeho kampaně tvořila ostrá kritika stávajících politických stran, vládních i opozičních. Kukiz portrétoval Polsko jako partitokracii, jako stát ovládaný a vysávaný oligarchiemi stranických baronů.

Praktická cesta k nápravě měla dle Kukize spočívat právě v zavedení jednomandátových volebních obvodů, tedy většinového volebního systému, který má v poněkud naivní interpretaci tohoto politického bouřliváka poskytnout daleko větší šanci osobnostem, i těm z řad politických stran.

Snaha vlichotit se do přízně Kukizova elektorátu nakonec Komorowskému nepomohla, leč z tohoto pochybného flirtu přesto vzešel plod – zmíněné referendum, jehož ústavnost i závaznost nyní navíc někteří odborníci zpochybňují. Lze ho však vnímat i jako nezamýšlenou pomstu Komorowského Kukizovi, jenž avizoval účast svého – zatím hodně neformálního – hnutí v podzimních parlamentních volbách. Teď bude muset narychlo změnit program, neboť o jeho podstatě proběhne hlasování nedlouho před nimi.

Pokud se Poláci v zářijovém referendu vysloví pro většinový systém, nadcházející volby pravděpodobně stejně ještě proběhnou dle stávajícího poměrného, ale Kukizův cíl bude víceméně splněn a lidé ztratí pádný důvod pro jeho hnutí hlasovat. Pokud většinový systém odmítnou, těžko pak opět zahoří pro někoho, kdo ho dlouhodobě prosazuje.

A pokud polští voliči zamítnou stávající financování politických stran ze státního rozpočtu, nejspíše své strany plně uvrhnou do náručí různých kmotrů či zájmových skupin v pozadí politiky. Namísto očištění politické scény nastane pravý opak. T. G. Masaryk je znám též výrokem, že rozčilení není program. Na Pawłu Kukizovi je to nyní vidět zcela plasticky.