Nový polský prezident Andrzej Duda sice není v polské politice úplně „novou tváří“, ale je pravda, že se trochu liší od politiků, kteří se v nejvyšších politických patrech – a na stránkách novin či v televizním zpravodajství – hojně pohybují už po léta. Také na rozdíl od nich nemá, a vzhledem ke svému věku ani nemůže mít, „komunistickou“ ani „solidaritní“ minulost. V tomto smyslu by se nejspíš dalo říci, že symbolizuje překonání postkomunistického období, které se v zemích bývalého sovětského bloku táhne už desítky let. Nu, už před mnoha lety konstatovali komentátoři, že Mojžíš nevodil nadarmo svůj zástup po poušti čtyřicet let, musela přece vyrůst nová generace, která nikdy nepoznala egyptské otroctví.

Na druhé straně je Andrzej Duda představitelem zavedené, celkem jasně definované politické strany, není to žádný „člověk odnikud“, jakým byl Stanisław Tymiński, který k všeobecnému zděšení v prezidentských volbách v roce 1990 získal tři a tři čtvrtě milionu hlasů a postoupil do druhého kola. Strana Právo a spravedlnost, která je jeho politickým zázemím, rozhodně není „podnikatelský projekt“, jehož volební úspěch by znepokojoval politology i značnou část veřejnosti. Je to strana s celkem jasně čitelným programem, odvolávající se na polskou historii a tradici a se značným sociálním cítěním. Že Duda ze strany vystoupil, protože „chce být prezidentem všech Poláků“, to je jiná věc. Dává tím zároveň najevo, že hodlá rozhodovat suverénně a bez stranických direktiv.

Pro zahraniční komentátory je hlavní otázkou, jak se nový polský prezident postaví k Evropské unii, když se v Evropském parlamentu řadil k euroskeptikům. Myslím, že má slušnou naději vdechnout pojmu euroskepticismus trochu jinou podobu: jistě nehodlá Polsko z EU odvést – a pár slov kritiky na přebujelou bruselskou byrokracii nemůže podle mého názoru uškodit. Polsko je přece velká země a jistě by měla mít co mluvit do společných rozhodnutí, což ovšem není práce prezidenta.

Pro Poláky je však tato otázka druhotná.

Polští komentátoři (a nejen komentátoři) spíš Dudovo vítězství hodnotí v tom směru, jako by prezidentské volby byly vlastně jen předehrou podzimních voleb parlamentních.

Mají pravdu: pro život země a jejích občanů je vskutku vláda důležitější než prezident. Ten polský má sice o něco větší pravomoci než prezident český, ale politiku země nedělá.

A tak polská média často řeší otázku, zda Právo a spravedlnost vyhraje podzimní volby a zda se předseda strany Jarosław Kaczyński stane premiérem. Někteří to pokládají za hotovou věc, já bych si ovšem tak jistá nebyla. Parlamentní volby občas umějí, jak v Čechách dobře víme, udělat poslance i ministry z ledaskoho nepředvídaného.

LN, 29.5.2015