POLSKO: Je to tak zlé, jak tvrdí soudruh Michnik?
Musím soudruha Michnika vyvést z omylu, ačkoliv jeho zaslepená nenávist vůči všemu konservativnímu, katolickému či pravicovému je vidět na každodenním vydání Gazety Wyborczej. Polsko není ani diktaturou, ani klerofašistickým státem, ani státem, kde vás vzbudí v šest ráno, protože nejste dostatečně loajální. Já osobně jsem řekněme agnostik se sklony k protestantismu (ó, jaká heretika!) a určitě bych v takovém státě jako soudruhem Michnikem popisované Polsko nepřežil ani minutu mimo kriminál. Ještě k tomu publikuji, jsem politicky aktivní v pravicové - nekatolické - organisaci, takže pro soudruhem Michnikem presentovaný stát musím být hotovým třídním nepřítelem.
V Polsku studuji v Krakově na Jagellonské universitě a kupodivu mi ještě nikdo v šest ráno (ani v pět) nezaklepal na dveře, natož tajná policie. Soudruh Michnik si dále stěžuje na to, že se otvírají archivy polské verse StB, a na to, že se osoby v nich zanesené coby udavači vyřazují z veřejného života. Chudáčci malí, přeci nejsme jako oni, že? Ovšem důsledkem onoho "otevírání svazků StB" téměř neexistuje v Polsku žádná silná levice. Na levici je tu pouze Samoobrana, která je spíše standardní rolnickou stranou nežli nějakou marxistickou a těžce oslabený SLD (Sojusz lewicy demokratycznej - čili postkomunisté). Jinak je levicový elektorát desorientovaný a orientuje se na zelené myšlenky (ovšem s mizivým vlivem) či salonní neomarxismus, který tu také nikdo nebere vážně.
Situace je též naprosto odlišná od České republiky - zde platí, že čím větší venkov, tím silnější bašta pravice, zatímco čím více město a čím více je dotyčný "intelektuál", tím více hrozí, že bude zelenat nebo rudnout. Jenže protože městských "intelektuálů" není až zase tolik, levice nemá prakticky žádnou reálnou šanci - čili ve volbách proti sobě stojí dva bloky: pravicově-konservativní (Prawo i Sprawiedliwość) a pravicově-liberální (Platforma Obywatelska) a levičáci tvoří pouze ten "dodatečný koaliční potenciál". Je mi jasné, že tato realita příliš nevyhovuje ideálu soudruha Michnika o Polsku "suverénním, tolerantním, mnohobarevném, opřeném o křesťanské základy, sociálně spravedlivém, Polsku přátelském k sousedům, Polsku ochotném ke kompromisu a smíru, (...) Polsku, v němž intelektuálové brání pronásledované dělníky a dělníci stávkují za svobodnou kulturu. Polsku, které o sobě mluví s patosem i s výsměchem; mnohokrát podmaňovaném, nikdy nepodmaněném..." A chtělo by se říct: ještě že tak.
Asi jsem podle soudruha Michnika ultrakatolický totalitarisující klerofašista, když mi současné Polsko podle představ Prawa i Sprawiedliwości vyhovuje, ale ono opravdu vypadá o hodně lépe než Čechy (tedy pokud za typický obraz Polska nebudeme považovat Sudety, které vypadají strašně a sousedí s ČR - nicméně tyto Sudety vypadají hrozně i v Čechách, a to ze stejného důvodu - neúcta k ukradenému, nevydělanému majetku). Nejenže úroveň nejlepší vzdělávací instituce v Polsku (Jagellonská universita) je mnohem profesionálnější a vyšší než úroveň nejlepší vzdělávací instituce v ČR (Karlova universita), ale i venkov vypadá o hodně lépe (do značné míry důsledek financí, které v masovém měřítku vozí v zahraničí pracující Poláci domů) a úroveň znalosti angličtiny mezi běžným lidem je nesrovnatelně vyšší, nežli je tomu v ČR, což samozřejmě dělá zemi atraktivnější pro turisty i investory. To je úpadek, viďte? Ostatně o páně Michnikově "pravdomluvnosti" svědčí do značné míry i to, že za ekvivalentní případy úpadku označuje "slovenskou koalici Fico-Mečiar-Slota, euroskeptickou rétoriku Václava Klause, antikomunistický radikalismus Viktora Orbána, postkomunistický radikalismus Viktora Janukovyče..." - nevím, jak může srovnávat tak protichůdné osobnosti, jako je Fico a Janukovyč na jedné straně (socialista a téměřbolševický ruský revisionista) a Orbán a Klaus (konservativec a de facto neokonservativec) na straně druhé - ale proč ostatně ne, že. Jediné, čemu se v případě soudruha Michnika, od něhož se kvůli jeho zcestnému pohledu permanentního disidenta distancoval i Lech Wałęsa (i ten asi bude klerofašista), divím, je skutečnost, proč Václavu Havlovi nestačí všechny jeho už dosavadní ostudy a musí si přišívat ještě další, způsobenou sympatiemi k osobě, která je tak neskutečně mimo realitu.
Způsob, jakým soudruh Michnik popisuje současné Polsko, totiž hraničí s klinickou paranoiou vysokého stupně. Jen aby u něj skutečně někdo jednou nezazvonil a neodvezl ho tam, kam už nějakou dobu patří - do psychiatrické léčebny.
Autor je studentem geopolitiky na Jagellonské universitě v Krakově.