Poprvé od poloviny 50. let se do německého parlamentu dostala opoziční nelevicová strana. AfD získala 13 % hlasů a vysílá do Bundestagu skoro stovku poslanců. To je pro partajní vládně-opoziční kartel horrorová představa. SPD a zejména CDU utrpěly těžké ztráty a zaznamenaly nejhorší volební výsledek od r. 1949. SPD ohlásila přechod do opozice, takže s ohledem na koaliční „nezpůsobilost“ strany Levice je jedinou možnou variantou vládní koalice CDU-FDP-Zelení, kterou si tyto tři strany již vyzkoušely na zemské úrovni.

Znovu se prokázalo, že Německo je i po 27 letech od sjednocení rozdělená země. Na území bývalé NDR získala AfD přes 21 % hlasů a stala se po CDU druhou nejsilnější silou. Zvláště silnou podporu má AfD v Sasku, tedy v zemi, kde se v r. 1989 zrodilo opoziční hnutí proti vládnoucí komunistické straně. Toto Sasko je dnes na západě Německa považováno za rasistickou a nepochopitelnou zemi.

Kartelové strany si pospíšily s vyhlášením boje AfD. Prvním „úkolem“ bude zajistit, aby se člen AfD nestal jedním z místopředsedů Bundestagu, na což měly dosud všechny parlamentní frakce právo. Při pomyšlení, že např. A. Gauland řídí jednání parlamentu, naskakuje všem bojovníkům proti „pravicově extremistické“ AfD již nyní husí kůže. Není vyloučeno, že dojde ke změnám jednacího řádu tak, aby se prostor pro poslance AfD maximálně omezil. Někteří experti již dokonce spekulují o speciálním „lex AfD“. S těmito nedemokratickými postupy vládnoucích elit koresponduje zuřivost extrémní levice, která v Berlíně, Kolíně nad Rýnem i dalších městech po ohlášení výsledků voleb demonstrovala proti Alternativě.

AfD dosáhla za daných okolností vynikající výsledek. Je však zjevné, že vládnoucí elity se pokusí využít všech možností, aby ji oslabily a zničily. Paradoxním důsledkem těchto voleb proto může být zostření cenzury internetu, zesílení politického tlaku vůči občanům a další vlna zastrašování a napadání členů a stoupenců AfD.