Říká se, že ďábel je skryt v detailu. Platí to i o některých vyjádřeních nynějšího amerického prezidenta. Donald Trump má jistě spoustu skvělých nápadů, ale také se v mnohém mýlí. Na své síti Truth Social občas zveřejňuje věci, které s jejím názvem (Truth = Pravda) mají málo společného.

Nejde o to, že na některé záležitosti má svůj názor, odlišný od pohledu jiných lídrů svobodného světa. Na to má plné právo. Pokud ale jde o všeobecně platné skutečnosti, měl by je respektovat a nedávat věcem či pojmům nový obsah. Příkladem budiž jeho tvrzení týkající se obchodního deficitu USA s Kanadou, loni činícího přes 60 miliard dolarů (v neprospěch Spojených států). Ten Trump prezentuje tak, že USA Kanadu dotují. Což tak samozřejmě není; deficit a dotace nejsou jedno a totéž, nelze mezi ně klást rovnítko. A je nefér, když prezident toto falešné rovnítko politicky zneužívá pro vlastní protikanadskou propagandu. Netřeba dodávat, že Kanada není nepřítel.

Totéž platí o Trumpově posedlosti označovat kanadského federálního premiéra jako guvernéra (ve smyslu guvernéra 51. státu USA). Opět: je to všechno, jenom ne pravda. Justin Trudeau je guvernérem pouze ve fantaskní Trumpově představě. A právě taková je jeho vize, že Kanada se brzy stane součástí USA. Tak tomu není a troufnu si tvrdit, že nikdy nebude. Určitě ne za Trumpova mandátu a pak už to (snad) přestane být tématem ve vztazích mezi oběma víc než spřátelenými zeměmi a politika Washingtonu vůči Ottawě se vrátí do normálu. Doufejme.

Kdy budou v Kanadě volby?
Říká se také, že slovo dělá muže a slovo krále že platí. Jsou to pravdivá přísloví, a proto příspěvky Donalda Trumpa, nikoli řadového autora na sociálních sítích, ale prezidenta nejmocnější demokratické země na této planetě, beru vážně. I ty, které publikuje na platformě Truth Social. Protože kdyby to tak nemohlo být, dostali bychom se do prapodivné varianty orwellovského světa, kde „slovo krále“ ztrácí svoji hodnotu, není jasná hranice mezi „pravda vs nepravda“ a nikdo neví, čemu lze a čemu nelze věřit. Takové poměry bychom nechtěli zažívat ve vlastní rodině, natož na té nejvyšší úrovni.

V souvislosti s probíhající celní válkou mezi USA a Kanadou napsal D. Trump na svoji síť posty, které jsou nejen pozoruhodné, ale také šokující. Pátého března, po rozhovoru Trump-Trudeau, americký prezident uvedl: „Nedokázal mi říct, kdy se budou v Kanadě konat volby, což vzbudilo moji zvědavost, co se to tady vlastně děje. Pak jsem si uvědomil, že se snaží využít tento problém (se cly-LS), aby zůstal u moci. Hodně štěstí, Justine“. Nevím, jaké má D. Trump o Kanadě a tamní vnitropolitické situaci informace, ale kdy přesně se budou v zemi javorů konat federální volby, nevěděl onoho březnového dne vůbec nikdo. Z prostého důvodu. Letos šestého ledna Justin Trudeau oznámil, že odchází z čela vlády i Liberální strany, přičemž obě funkce si podrží do zvolení nového lídra strany, který se po něm stane premiérem. Až k tomu dojde, budou následovat povinné ústavní formality, Trudeauova demise do rukou generální guvernérky Mary Simonové, která pak požádá nového lídra liberálů, aby sestavil vládu. Po její přísaze bude možné řešit termín voleb. S tím, že i zde jsou varianty dalšího výboje. Nejzazším termínem dle zákona je třetí pondělí v říjnu 2025 (tedy 20. 10.), ale může to být kdykoli dříve. Proto nemohl dát Trudeau Trumpovi konkrétní odpověď.

Liberálové volili svého šéfa v období od 26. února do 9. března; po jedenácté hodině večerní SEČ posledního dne hlasování jsme se dozvěděli, že vítězem s jasným mandátem (86 procent hlasů) a novým premiérem se stane „ekonom bez politických zkušeností“ Mark Carney. Bude zajímavé sledovat, jestli i jeho poctí Trump titulem guvernér, třebaže v tomto případě by to svůj smysl mělo. Carney byl v minulých dekádách nejprve guvernérem Bank of Canada (2008-2013) a později bank of England (2013-2020). Liberálové se sešli k vyhlášení výsledků vnitropartajního hlasování v Ottawě, kde promluvil také bývalý premiér, jednadevadesátiletý Jean Chrétien. Nemohl se vyhnout tématu, které ve vztazích mezi oběma zeměmi rezonuje zvučným fortissimem: „Od jednoho starého chlapa druhému starému chlapovi, přestaň s tím nesmyslem. Kanada se nikdy nestane součástí Spojených států,“ poslal přátelský vzkaz směrem na jih.

O den později, šestého března, americký prezident na své síti napsal: „Věřte tomu nebo ne, navzdory hrozné práci, kterou pro Kanadu odvedl, si myslím, že Justin Trudeau využívá problém s tarify, který z velké části způsobil, aby znovu kandidoval na premiéra. Je tak zábavné to sledovat.“ Je-li na tom něco zábavného, pak Trumpova neinformovanost. Justin Trudeau ještě v lednu oznámil, že v nacházejících federálních volbách kandidovat nebude a nekandidoval koneckonců ani nyní na šéfa liberálů. Patnáctého ledna o tom informoval server Globalnews: „Co se týká mého osobního rozhodnutí, v nadcházejících volbách kandidovat nebudu,“ uvedl Trudeau doslova. Těžko říci, o co Trump svá tvrzení o opaku opírá a proč tyto nepravdy na sociální síti „Pravda“ šíří.

P. S. Čekal jsem, jaký post připojí D. Trump na své síti ke zvolení Marka Carneyho, velice brzy premiéra sousední země. Do odeslání tohoto článku redakci NP (10. března po11:00 SEČ), zhruba dvnáct hodin po zveřejnění výsledků, nebyla reakce žádná. Místo toho jsme se dozvěděli, že bývalý australský premiér Malcolm Turnbull byl „slabý a neschopný lídr“. Vskutku relevantní informace, uvážíme-li, že Turnbull odešel z funkce před sedmi lety.