Neviditelný pes

POLITIKA: Špion Pollard opět na scéně

3.9.2022

Vůbec poprvé od svého přestěhování z USA do Izraele (2020) odhalil Jonathan Pollard před listopadovými volbami do Knesetu svoji stranickou preferenci. Aby ji ještě téhož dne odvolal. Tento příběh je ilustrací zjitřených vztahů mezi izraelskými politickými elitami.

JONATHAN POLLARD
Žid narozený v americké diaspoře. Původně analytik námořní zpravodajské služby, v roce 1987 odsouzený na doživotí za špionáž pro Izrael. V roce 2015 podmínečně propuštěn, o pět let později se přestěhoval do Izraele. Jelikož podle svých vyjádření nechtěl poškodit Spojené státy, ale být užitečný Státu Izrael, je tam nemalou částí populace a politických špiček vnímán jako svého druhu národní hrdina.

AYELET ŠAKEDOVÁ
Současná izraelská ministryně vnitřních věcí (nezaměňovat s postem ministra vnitra , tj. s resortem veřejné bezpečnosti, pod který spadá mj. policie), pravicová politička, šéfka strany Duch sionismu. Během svého politického působení, pomineme-li epizodní působení v Likudu v roce 2012, byla jednou z tváří stran Židovský domov, Nová pravice a Yamina. Letos vytvořila s částí rozpadající se Yaminy a středopravou frakcí Derech Eretz vedenou ministrem komunikací Yoazem Hendelem formaci Duch sionismu.

V minulosti působila jako ministryně spravedlnosti a mimoto se těšila z řady ocenění. Mezi nimi:

- 2015 … časpis Lady Globes: izraelská Žena roku

- 2017 a 2018 (viz ZDE) … časopis Forbes Izrael: Nejvlivnější žena Izraele

- 2017 … časopis Globes: Nejvlivnější žena Izraele

Lidově řečeno není Šakedová žádné „ořezávátko“, nicméně v současné době má problém. Její strana se při průzkumech volebních preferencí ne a ne přehoupnout přes volební klauzuli, která je v Izraeli 3,25 %. Srozumitelně řečeno, partaj, která zůstane pod tímto prahem, do parlamentu nezamíří. A to nutně působí Šakedové nelehké spaní. Není divu: v jedenácti průzkumech organizovaných mezi čtrnáctým a devětadvacátým srpnem se její volební zisk pohyboval od 1,2 % do 3 %.

IMPULS

Za takovéto situace by Duch sionismu jako hladový kojenec matčino prso potřeboval nějaký impuls, který by partaj „katapultoval“ alespoň mírně přes 3,25 %, což by znamenalo zisk čtyř křesel v Knesetu. V úterý 30. srpna dopoledne se zdálo, že takový impuls přišel. V podobě překvapivého prohlášení Jonathana Pollarda na sociálních sítích:

„Kvůli své bezvýhradné lásce k této zemi a oddanosti jejímu přežití a blahu musím nyní podpořit někoho, o kom vím, že bude sloužit Izraeli způsobem, který ochrání naše stěžejní zájmy a naši čest. Tou osobou je Ayelet Shakedová.“

Jedním dechem ale Pollard Šakedovou pokáral za „nemístnou loajalitu“, čímž mínil účast v dosluhující vládě zahrnující spektrum stran od pravice přes střed po krajní levici a nadto arabskou umírněnou (pragmatickou) stranu Raam. Exšpion ale v prohlášení vyjadřuje přesvědčení, že si Šakedová uvědomuje chyby, které udělala, a nebude je opakovat. „Teď ji potřebujeme, oproštěnou od špatných vlivů, které poškozují její osobní reputaci i politickou kredibilitu.“

Pollard má za to, že chyb v úsudku se dopouštíme všichni. „Rozdíl je mezi těmi z nás, kdo odmítají takové chyby uznat, a těmi, do své chyby přiznají a zaváží se, že je nebudou opakovat. Věřím, že Ayelet Šakedová je právě takovým člověkem a zaslouží dostat příležitost, aby zůstala součástí izraelského vedení. V této těžké a nebezpečné době naší historie potřebujeme a zasloužíme si osvědčeného patriota, jakým Ayelet Šakedová je.“

Že izraelská pravice Šakedovou a její stranu potřebuje, soudí Pollard správně. Podle řady průzkumů by právě Duch sionismu mohl za příznivých okolností přispět ke zformování koalice vedené Likudem (a jeho šéfem Netanjahuem), byť by šlo o těsnou nadpoloviční většinu. V případě, že by se do Knesetu tato partaj nedostala, existuje větší nebezpečí, že volby skončí patem.

Pokud jde ale o účast Šakedové, ještě v rámci strany Yamina, v současné dosluhující vládě široké koalice, je nutné připomenout výsledek minulých voleb konaných v březnu 2021. Likud a jeho spojenci (ultraortodoxní a náboženští sionisté) získali celkem 52 mandátů. I kdyby se ke koalici přidala Yamina s tehdy sedmi křesly, bylo by to 59, tedy stále pod potřebnou nadpoloviční většinou (61). Nikdo další s Netanjahuem do koalice jít nechtěl.

Naproti tomu protinetanjahuovské strany (kam nezařazuji Yaminu), tedy partaje Yeš Atid, Modrobílí, labouristé, Yisrael Beiteinu, Nová naděje a Meretz měly sice ještě méně hlasů (51), ale po připojení Yaminy a arabské strany Raam byly s to vytvořit většinu s počtem mandátů šedesát dva. Tato široká koalice pak také vznikla, premiérem se stal tehdejší předseda Yaminy Naftali Bennett (ten v listopadových volbách nekandiduje), dle koaliční smlouvy vystřídaný letos 1. července Yairem Lapidem, lídrem strany Yeš Atid. Tento kabinet byl východiskem z patového rozdání karet izraelskými voliči loni v březnu (viděno optikou realpolitiky), byť i tento model vyústil do dalších předčasných voleb.

ODVOLÁVÁM, CO JSEM SLÍBIL

Vláda Bennett-Lapid se stala cílem tvrdé kritiky pravicové opozice, zejména pak účast pravicové Yaminy v ní. A když Jonathan Pollard podpořil Ayelet Šakedovou, bylo to v netanjahuovském táboře přijato s nevolí. Ostří kritiky se ovšem paradoxně neobrátilo proti Pollardovi, ale – protože jsme ve vyhroceném období lítého předvolebního boje – proti samotné Šakedové. Portál Arutz Ševa cituje tři vyjádření politiků Likudu.

Miri Regevová: „Ayelet, podařilo se vám oklamat i Pollarda. Dokázala jste ho vtáhnout do svého tance lží. Cynické a chladné politické zneužití vzácného a dobrého člověka. Kam chcete ještě zajít?“

Galit Distel-Atbaryanová: „Musela jste tohoto milovaného muže, kterého si celý národ váží a oceňuje, zatáhnout do svého politické špíny? Chápete vůbec, jakou potenciální škodu jste způsobila tomuto hrdinovi Izraele?“

Yoav Kiš: „Pro ty, kdo zapomněli. Strana Yamina vedená Bennettem a Šakedovou si vzala pravicové voliče, aby podpořila současnou Lapidovu vládu podporovanou Muslimským bratrstvem (myšleno stranou Raam - LS). Šakedová stále slouží jako ministryně v této vládě. Jejím výrokům by měla být přikládána nulová hodnota, jsou to všechno lži. Pravicoví voliči nesmí podporovat ty, kdo přivedli k moci tuto nebezpečnou vládu. Je to zamaskovaná antisionistická levice.“

Tvrdá slova, pro politické pozorovatele preferující (naivně) slušnost i v politice obtížně stravitelná. Logiku v předvolební vřavě je marné hledat. A to byl jen vrchol ledovce. Nevíme, co všechno se sneslo na hlavu samotného Pollarda. Zato víme, co se stalo večer téhož dne (v úterý 30. srpna). Jonathan Pollard svoji podporu Ayelet Šakedové odvolal. Portálu Arutz Ševa sdělil (ne zcela srozumitelnými slovy, že po tom, co v úterý ráno řekl o Ayelet Šakedové, mu bylo jasné, že tato politička odmítá odstranit Yoaze Hendela ze svého volebního seznamu a zavázat se, že se připojí pouze pouze k pravicové vládě. „To vyvolává skutečné obavy, že znovu převede hlasy pravicových voličů na levici.“ Proto se rozhodl svoji podporu Ayelet Šakedové odvolat.

Na vysvětlenou: Yoaz Hendel patří k odpůrcům sestavení koalice vedené trestně stíhaným Netanjahuem; Šakedová vstup do takové koalice nevylučuje, ale preferuje širší formát národní vlády. Její reakce na Pollardův dvojitý manévr byla pozoruhodná. Podle ní je Pollard „inteligentní muž, vnímavý a morální, který zasvětil svůj život Státu Izrael, a ve chvíli, kdy bylo zveřejněno jeho vyjádření podpory (Šakedové) čelil tsunami nenávistných reakcí včetně výhrůžek smrtí“. Dodala, že ji vyjádření podpory potěšilo, nicméně upřesnila: „Když se ohlédnu zpět, jsem šťastná, že opustil toxický izraelský politický dialog.“ Podle jejího názoru by člověk jako on měl být veřejností vnímán konsenzuálně.

První politické angažmá, byť toliko podpůrné, se Jonathanu Pollarodovi příliš nepovedlo. Snad se z toho poučí.



zpět na článek