POLITIKA: Parlamentní volby u našich rakouských a německých sousedů

V neděli, dne 29. září 2024, si naši jižní sousedé odbyli volby do dolní parlamentní komory, jejíž název zní Národní rada (Nationalrat). Užívají stejně jako my poměrného volebního systému s určitými modifikacemi, ale na rozdíl od nás stihnou odvolit během jednoho jediného dne a ve večerních televizních zprávách mohou občanům oznámit konečné výsledky voleb. Tyto volby přinesly novinku. Svobodná strana Rakouska (FPÖ) se poprvé v historii stala z vůle voličů nejsilnější stranou zastoupenou v parlamentu, když získala 29 % hlasů. Ještě předtím se uskutečnily volby ve třech německých spolkových zemích. Konkrétně se tak stalo v Durynsku, Sasku a Braniborsku, ve východoněmeckém Durynsku a Sasku dne 1. září a v Braniborsku pak dne 22. září letošního roku. V Durynsku obsadila s 32,8 % první příčku Alternativa pro Německo (AfD). Saští voliči podpořili kandidáty této protestní strany 30,6 % a ta tak skončila těsně za křesťanskými demokraty (31,9 %). Něco podobného se odehrálo v Braniborsku, kde AfD obdržela 29,2 % hlasů, a vítězní sociální demokraté v čele s populárním ministerským předsedou Woidkem získali 30,9 % odevzdaných hlasovacích lístků. V Rakousku se začalo hovořit o modrém zemětřesení, také v Německu tloukly určité kruhy na poplach. Progresivisté různého zabarvení ihned začali organizovat demonstrace proti výsledku svobodných voleb, poněvadž podle nich prostě dopadly nesprávně.

Podívejme se napřed blíže do Durynska a následně do Rakouska. Zemský sněm se sešel v Erfurtu minulý čtvrtek a průběh zasedání byl na německé poměry bouřlivý. Vítězná AfD, která získala dohromady 32 z 88 křesel, požadovala post předsedy zemského sněmu. Doposud totiž platilo pravidlo, že funkce předsedy tamějšího zákonodárného sboru připadne nejsilnější straně nebo hnutí. Ostatní strany se ihned z počátku spojily proti AfD a tuto dosavadní zvyklost zrušily. Ústavní soud jim dal obratem za pravdu. Je pozoruhodné, že němečtí křesťanští demokraté (CDU) odmítají jakoukoliv formu spolupráce s protipřistěhovaleckou AfD, zatímco Die Linke a Bündnis Sahra Wagenknecht (BSW) – pohrobci východoněmecké komunistické strany (SED) – jí nevadí. Přitom CDU pod novým vedením značně přitvrdila v protipřistěhovalecké rétorice. Wagenknechtová ostatně také brojí proti nekontrolovanému přílivu běženců do Německa. V sobotu tedy získal post předsedy zemského sněmu Thadäus König z CDU, ačkoliv jeho strana má pouze 23 mandátů. Povolební scénář, spojený s absolutní ostrakizací AfD, trochu připomíná situaci po zemských volbách v roce 2019. Tehdy byl zvolen ministerským předsedou Thomas Kemmerich. Na vládní spolupráci se dohodli křesťanští demokraté, protestní Alternativa a liberálové (FDP), čímž odřízli cestu k moci postkomunistům. Spolkové kancléřce Angele Merkelové se ovšem příčilo, aby její CDU spolupracovala s AfD, byť jen na zemské úrovni a bez její přímé účasti na vládnutí. Kemmerich musel pod silným tlakem odstoupit a Merkelová raději přepustila vládu v Durynsku postkomunistům, zeleným a sociálním demokratům (SPD). Její vlastní strana musela odejít do opozice.

Většinový volební systém a la Velká Británie, tj. vítěz bere vše (first-past-the-post), se používá ve všech spolkových zemích Německa i při volbách do spolkového sněmu vždy pro polovinu všech mandátů. Při užití tohoto systému sice může propadnout valná většina voličských hlasů, ale jinak převládají spíše výhody. Přímá vazba jednoho poslance na svůj volební obvod, možnost úspěchu nezávislého kandidáta, vytvoření stabilní vlády, jednoznačný akcent na prvotní nálady voličů, nižší náklady na organizaci voleb, jednoduchá volební matematika, přehledné obsazení parlamentu a omezení vyděračského potenciálu malých stran. Pokud se podíváme na Sasko, Durynsko a Braniborsko jen optikou většinové volby, vypadá obsazení parlamentních křesel následovně. Sasko: 28 AfD, 27 CDU, 2 Grünen, 2 Linke, 1 Freie Wähler – Durynsko: 29 AfD, 11 CDU, 4 Linke – Braniborsko: 25 AfD, 19 SPD. Při těchto počtech je patrné, že obyvatelé východního Německa právě neoplývají spokojeností s tradičními stranami.

V Rakousku nedopadly zářijové parlamentní volby taky podle přání mainstreamu. Vyhrála v nich FPÖ a je patrné, že se prosadí snaha vyloučit FPÖ z podílu na moci podobně, jak se to děje v Německu v případě posilující AfD. Lidovci (ÖVP) a sociální demokraté (SPÖ) neodrželi od voličů ani dostatek hlasů na to, aby utvořili akceschopnou velkou koalici, jak bývalo zvykem v dobách minulých. Vznikne tedy zřejmě slepenec tří odlišných stran. Přitom Rakousko si již vícekrát vyzkoušelo vládu za účasti problematické FPÖ. Například pod předsednictvím tehdejšího kancléře Wolfganga Schüssela (ÖVP) k žádnému zániku, ani ochromení demokracie v zemi nedošlo. Koaliční vláda ÖVP-FPÖ byla navíc poměrně úspěšná. Rakouští voliči, zejména ve venkovských oblastech, nyní opět ukázali, že nejsou příliš spokojeni s tím, jak dosud byla jejich země vedena. Jistě jim nelze spílat do fašistů nebo do nevzdělaných sedláků, jak někteří jedinci s oblibou činí. Zkrátka svobodně vyjádřili svou nespokojenost, přesto vítěz voleb nebude vládnout, ani se nebude podílet na vládě. Anglosas by asi nepochopil, jak je to vůbec možné? Pokud by se navíc v Rakousku uplatňoval britský volební systém, výsledek by podle jednotlivých okresních hejtmanství vypadal takto: FPÖ 54, ÖVP 37, SPÖ 26. Zástupci jiných stran by v Národní radě nezasedli.

Ve většině evropských zemí v současnosti dominuje poměrný volební systém, Českou republiku až na senátní a prezidentská klání nevyjímaje, takže se snadno setkáváme s jevem popsaným na příkladu Rakouska a třech německých spolkových zemí, tj. že vítěz se snadno může stát poraženým. Pokud se má používat proporcionální systém, možná by stálo za úvahu se inspirovat švýcarskou praxí. Tam v roce 1919 rovněž přešli od většinového k poměrnému systému. Nicméně odstranění vítěze a vytvoření koalic všemožných odstínů není možné, neboť se proporčně nesestavuje jen dolní komora parlamentu (Nationalrat), ale i federální vláda (Bundesrat). Všechny nejúspěšnější strany zde vstoupí do vlády. Vítězné seskupení nepožívá výhradného postavení, ale ostatní strany ho nemohou obejít a musí být respektována vůle většiny voličů. Jenže to je Švýcarsko …