Neviditelný pes

POLITIKA: Evropa á la Macron

10.5.2017

Emmanuel Macron podle očekávání zvítězil, ale ani Francie ani Evropa nedostaly toho pravého. O to více štěstí bychom mu však měli přát, protože náš kontinent stojí na pokraji kolapsu. O tom, jestli Evropa pokročí další krok směrem k rozkladu nebo se ještě pár let udrží ve stagnaci, rozhodne vztah Německa a Francie.

Ani v Berlíně Macronovo vítězství jistě nikoho nepřekvapilo. Pozoruhodné je něco jiného. Angele Merkelové zdánlivě stačí ke spokojenosti již to, že Macron nechce rozpustit EU a opustit eurozónu hned, jak to plánovala Le Penová. Ale Berlínu jistě neunikla skutečnost, že ji chce fakticky rozebrat postupně. Pomiňme jeho silácké řeči o disciplinování středoevropských států. Tuhle rétoriku umí němečtí politici také; mimochodem bez následků. Důležitější jsou Macronovy představy o eurozóně. Nový francouzský prezident sice nemíní eurozónu opustit, ale chce nechat Německo platit francouzskou ekonomickou mizérii. Macronovým cílem – a popravdě i jediným proveditelným řešením ekonomických potíží jeho země - je společný rozpočet EU a parlament eurozóny.

S pomocí těchto dvou institucí chce Macron získat možnost použít německé peníze pro potřeby celého krizového oblouku na Jihu EU; jeho hlavním městem je teď definitivně Paříž. Proti sumám, které by Evropa á la Macron Berlín stála, je dosavadní dlouholeté vydržování Řecka totéž jako kapesné pro dorůstající dítě.

Socialistu Hollanda střídá v Elysejském paláci neoliberální investiční bankéř. Oba mají stejné úkoly a stejně omezené možnosti je řešit. A možná se brzy ukáže, že Hollandova bezradnost tváří v tvář problémům jeho země, není pouze výraz jeho povahy, nýbrž důsledek povahy problémů, kterým Francie musí čelit. V Německu jde zatím „jen“ o hospodářskou stabilitu, ale Francie již pokročila. Vedle hospodářské krize jde navíc o civilizační identitu země a odvrácení partyzánské války.

Problémy tohoto kalibru jsou řešitelné pouze radikálně nebo vůbec ne. A proto je třeba zdůraznit toto: Bylo by naivní věřit, že za novým prezidentem stojí dvě třetiny Francouzů, které ho ve druhém kole volily. Nejpozději v tu chvíli, kdy se pokusí reformovat pracovní trh, tak bude neoliberál Macron ještě osamělejší než jeho socialistický předchůdce Hollande.

Realiste.cz



zpět na článek