14.8.2020 | Svátek má Alan


POLEMIKA: Solženicyn o Rusku

8.8.2007

Hospodářské noviny ve své páteční příloze z 3. 8. 2007 Víkend věnovaly mnoho stránek obsáhlému rozhovoru s Alexandrem Solženicynem. Mimo jiné se autor rozhovoru ptá Solženicyna na jeho názor na Putina. Solženicyn se o vládě Putina vyjadřuje poměrně pochvalně. Dává do souvislosti poslední tři ruské vůdce, z nichž prvého – Gorbačova – obviňuje z naivity, druhého – Jelcina – obviňuje z hospodářského úpadku Ruska a z toho, že umožnil „rozkradení“ Ruska. Putin tak podle Solženicyna dostal do správy Rusko v časech velkého úpadku a podařilo se mu nastolit pevnou vládu, která vede Rusko zpět mezi velmoci.

Říká: „ …Západ si zatím užíval vítězství ve vyčerpávající studené válce a sledoval patnáct let trvající anarchii za vlády Gorbačova a Jelcina. V tomto kontextu si Západ lehce zvykl na pomyšlení, že se z Ruska stala málem země třetího světa a že už to tak zůstane navždycky. Když ruské hospodářství a ruský stát začaly nabývat zpět něco ze své někdejší síly, Západ – možná podvědomě, na základě někdejších obav – propadl panice.

Právě s tímto citátem, který zdaleka není vytržen z kontextu a říká přesně to, co říká, bych si troufnul polemizovat. Vraťme se proto myšlenkově do brežněvovké éry bývalého SSSR. Tehdejší Sovětský svaz dosáhl své největší územní expanze. Prostřednictvím svých vojáků ovládal celou střední Evropu (Východní Německo, Československo), vyhrožoval opětovným obsazením Polska v časech nástupu odborů Solidarita, a pronikal dále do oblasti středního východu tím, že vtrhl do Afghanistánu. Osmdesátá léta minulého století byla v Africe typická vznikem řady režimů „spřátelených“ se SSSR. Vzpomínám si, že geopolitické mapy tehdejšího světa kreslily možná 30% území Afriky jako spojenců „lidově-demokratické či rovnou socialistické“ orientace. Vesměs to tehdy fungovalo tak, že tyto spřátelené režimy v Africe či Asii, byly současně vtaženy do geopolitické hry proti USA.

Je proto zcela legitimní otázka, jak si Rusko po ztrátě svých vazalských sovětských republik a států střední a východní Evropy bude při svém návratu mezi velmoci počínat. Bude se Rusko orientovat na pradávné přátele v zemích třetího světa z dob SSSR? Jak bude vystupovat ve vztahu k zemím, které dnes představují reálnou hrozbu podporou terorismu? A po pravdě řečeno, odpověď na tyto otázky se zdá být již poměrně spolehlivá. Putinovo Rusko se v konfliktních oblastech, jakou je například blízký a střední východ, nedistancuje od režimů protiamerických. Naopak tam hledá své spojence. Má tudíž velmi dobré vztahy s hnutím Hamás na palestinských územích, má překvapivě dobré vztahy s Íránem. Tyto vztahy ale nemá proto, aby „lobovalo“ ve prospěch Západu, naopak je udržuje navzdory Západu. Totalitní samovládci dnešního světa opět jezdí do Moskvy žádat o podporu proti USA. Naposledy tam byl jihoamerický levicový diktátor Hugo Chávez. A je v tomto kontextu jen pochopitelné, proč Putin v zásadě podporuje Lukašenkův režim v Bělorusku.

Tyto ruské aktivity jsou proto jasným dokladem toho, že Rusko svůj návrat mezi velmoci realizuje „osvědčenou“ cestou bývalého SSSR. Hledá slabá místa na geopolitické mapě světa, v nichž USA – opět staronový ruský soupeř – prohrávají, aby se tam usadilo a těžilo z protiamerické politiky místní vlády. Tato „nová“ ruská politika může být nakažlivá v tom smyslu, že může vést k nové studené válce. Pokud se podpora protiamerických režimů Ruskem ve světě potvrdí, řada nestabilních režimů tzv. třetího světa se opět vydá cestou vypjatého antiamerikanismu s podporou Ruska. A do nové velmocenské politiky Ruska zapadá i zcela nedávné usazení ruské vlajky na mořském dně severního pólu. Jestliže k tomu přičteme to, že sám Solženicyn nepovažuje Rusko za demokratické, získáme úplný obraz nového Ruska, jehož „národní zájmy“ nejsou vůbec v souladu s národními zájmy Západu a konkrétně USA.

I z tohoto pohledu proto musíme posuzovat ruské reakce na umístění radarové stanice v Česku a protiraketové základy v Polsku. Tím, že v tomto čistě obranném projektu Rusko vidí ohrožení svých národních bezpečnostních zájmů, vrací tím situaci do doby studené války. To je, zdá se mi, zcela objektivní hodnocení současné ruské politiky. I přes veškerou úctu, které se u mne Alexandr Solženicyn těší, nemohu proto s jeho názory na opětovné velmocenské postavení Ruska souhlasit.



TEST: Vyzkoušejte kosmetický balíček pro citlivou pleť od Yves Rocher
TEST: Vyzkoušejte kosmetický balíček pro citlivou pleť od Yves Rocher

Milujete kosmetiku, sledujete trendy a zkoušíte nové značky? Pak je na čase poznat sesterský web eMimina Arome.cz, kde najdete recenze a testy...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.