Ve svých příspěvcích ze 14. a 22. 11. jsem mimo jiné načrtl dlouhodobé směřování České republiky po vystoupení z nedemokraticky ustavené a fungující Evropské unie. Robin Ujfaluši mne, zřejmě ze čtenářské nepozornosti, přesto opakovaně (Aktuální výzvy a útěk do minulosti, 28. 11.) obviňuje, že jsem nic takového neučinil a místo toho jen tupě lpím na podle něj překonaných dějinách a mluvím o demokracii. To je pak těžká debata, ale zvlášť pro pana Ujfalušiho se o to přesto znovu pokusím, tentokrát trochu jinými, jemu a možná i jiným (?) snad o něco srozumitelnějšími slovy:

Evropská jednota může být trvalá, tedy funkční a reformovatelná, jen když bude, na rozdíl od Evropské unie, demokratická. To ale v evropských podmínkách znamená, že ideologická víra EU ve spásonosnost tzv. "nadnárodní úrovně", na níž se prý podle pana Ujfalušiho jedině můžeme uplatňovat a prosazovat, je ze své podstaty nerealistická. Protože evropským, pan Ujfaluši promine, že historicky vzniklým, podmínkám politické plurality, tedy různorodosti politických demokratických systémů, jednoduše neodpovídá.

Evropská demokratická jednota proto znamená stejná práva při rozhodování pro všechny evropské demokracie bez ohledu na jejich velikost a sílu, a tedy jejich právo veta. Takovým uskupením je například EFTA, a proto bychom do ní po vystoupení z EU mohli vstoupit. Její principy rozhodování by se daly v modifikované podobě přenést z oblasti obchodu i na oblast zahraniční politiky a na další oblasti společného zájmu podle priorit těch či oněch evropských demokracií. Takto flexibilní, horizontálně rozrůzněný útvar vlastně navrhoval v r. 2005 panem Ujfalušim tak neoblíbený Václav Klaus a nazval jej Organizací evropských států.

Takový způsob českého evropanství má u nás svou tradici, a proto je vhodné se odvolat na Masarykovu koncepci "volné federace", tedy vlastně jakési konfederace založené na uvedeném evropsky demokratickém základě rovnoprávnosti demokracií, jež je zcela protichůdná nedemokratickému nadnárodnímu principu většiny institucí EU, jako je na převážně populačním principu založené hlasování kvalifikovanou většinou.

Česká republika by proto měla směřovat k vytvoření takto pojatého, skutečně evropsky demokratického a podle toho jednajícího útvaru, jehož rozpoznatelné zárodky již existují (EFTA, NATO) a přirozeně fungují nesrovnatelně lépe než EU.

Ujfalušiho vyzvedávání nynější politiky Polska v EU je dost problematické. Kromě vzletných slov výřečného ministra zahraničí Radka Sikorského, silně zklamaného nynější americkou zahraniční politikou, Polsko zatím v EU žádné podstatné změny nedosáhlo. Polsku totiž vzhledem k jeho velikosti nejde o odstranění principu hlasování kvalifikovanou většinou, takže jeho záměr vylepšit si postavení v EU příliš evropsky demokratický, a proto ani perspektivní není. Hlavně vzhledem k rozhodujícím velmocenským ambicím v EU zejména u Německa, ale i Francie.