28.3.2024 | Svátek má Soňa


POLEMIKA: Rada moudrých v Německu?

19.3.2007

Článek Co žádá Rada moudrých - lekce i pro nás (HN, 16.3., NP, 17.3.2007) nás informoval o zasedání skupiny „slavných“ německých ekonomů a řadě jejich doporučení, týkajících se přípravy a uplatňovaní hospodařského rozpočtu v praxi Spolkové republiky a Evropské unie.

Pan Jan Macháček, autor článku, rozhodně zasluhuje pochvalu proto, že upozorňuje na nezodpodvědnost a nedostaky v rozpočtové praxi, kterých se dopouštejí nejen německé vládní úřady, ale i administrativa Evropské unie jako taková.

Autorovi článku lze vytknout jedině jeho nesmírný optimismus, že navrhovaná doporučení přinesou „revoluční změny ve fiskálním režimu“ spolkové republiky a ostatních zemí eurozóny. Přesto si dovoluji ke zmíněným doporučením Rady moudrých vyjádřit několik výhrad.

První doporučení se týká rozsahu a omezování vládních půjček. Zde by bylo třeba zdůraznit, že je to právě Pakt stability a růstu EU, který státům-uživatelům společné měny (eura) poskytuje značně omezené možnosti k volnému disponování s finančními prostředky nebo uplatňování zvýšených nároků. Omezení Paktu tak nutí některé vlády, aby se opakovaně uchylovaly k mimořádnému vyhlašování „stavu nebezpečí“, získaly tak další prostředky z pokladny EU a jen registrovaly svoji zadluženost. Možnost pro získání dalších finančních prostředků pro potřebu státu půjčkou ze zahraničního kapitalového trhu je z hlediska přísného dohledu Evropskou bankou prakticky nemyslitelná.

Druhé doporučení Rady moudrých je komické tím, že radí vládě jak má hospodařit s finančními prostředky, že aby si přesně stanovila výši možného schodku v platební bilanci. Dále doporučuje vládě, aby zřídila pro mimořádné účely virtuální účet, jinými slovy účet finanční reservy. Virtuální a pod dohledem EU proto, že v rámci dohod o společné měně a kontroly jejího oběhu není pro účastníky eurozóny možné vytvářet potajmu finační reservy, ať ve společné měně, jiných světových měnách nebo ve zlatě. Pokud jde o vlastní myšlenku reservního, byť virtuálního účtu, to je opravdu „revoluční objev“. Reservní fond byl a je odjakživa jeden z hlavních předpokladů zodpovědného hospodaření a podnikání.

Na to třetí doporučení může přijít jedině Němec. Cituji z článku, že „vláda bude povinna předkládat pouze takový rozpočet, který neporuší žádný ústavní předpis. Pokud vláda poruší jen jediné pravidlo, nastartuje se automaticky zákonný mechanismus, který zavede přirážku k dani z příjmu, kterou pocítí každý poplatník.“ Kromě toho existuje i možnost, že stát a jeho vláda budou také penalizováni sankcemi v rámci Paktu stability a růstu. To znamená, že vlády se budou moci vymlouvat i na nějaký automat a zakrývat svoji neschopnost.

Neni vůbec jasné, kdo automaticky určí míru zdanění, kdy a podle jakého klíče. Vzhledem k nepřehlednému množství nařízení a předpisů vydávaných denně bruselskými úřady, toto doporučení by se mohlo stát ideálním instrumentem politického diktátu a vydírání. Vrchol tomuto doporučení dává spekulace, že by nesouhlas daňových poplatníků se způsobem hospodaření státní či EU administrace mohl vést k odmítnutí neschopných politiků v nastávajícich volbách. To je úplná fantasie už proto, že volební systém s proporcionálním nebo mandátovým zastoupením poskytuje v Evropské unii politickou ochranu a materiální existenci především vlivným politikům a prominentům, a to bez ohledu na jejich schopnosti a inteligenci.

Nakonec je neuvěřitelné, že Rada moudrých v této souvislosti úplně zapomněla zdůraznit význam funkce Dvora auditorů Evropské unie, který za posledních dvanáct let své činnosti nebyl schopen vydat jediné pochvalné hodnoceni finančních zpráv Evropské unie, často neúplných, chybných anebo vůbec nepředložených. Není proto divu, že pro odborně „zasvěcené“ jsou dlouhodobé finanční rozpočty Evropské unie do roku 2013 nic než pohádkami.

Také nemohu souhlasit s názorem autora článku, že české reformy hospodaření s finačními prostředky státu jsou nedomyšlené či amatérské. Pisatel asi zapomíná, že Česká národní banka, na rozdíl od jiných v Evropské unii, není pod politickou kontrolou vlády, vládnoucí strany nebo Evropské unie. Je podle ústavy politicky nezávislou institucí zabezpečující stabilitu státní měny a jejího oběhu. Jako taková pomáhá vládě usměrňovat hospodářský a společenský vývoj republiky. Není v tomto směru světovou výjimkou, ba naopak, patří k progresivní většině. Za zásadní omyly a nedostatky hospodářské politiky vlády nezodpovídá, ale trpí.