Neztrácel bych tím názorem čas, kdyby se jednalo o řadového diskutujícího. Jenomže Tomáš Guttmann je zdejším respektovaným autorem, izraelským spolupracovníkem NP.

16. března, v diskusním fóru pod mým článkem o uzavření vyšetřovaní údajných zločinů izraelských vojáků sloužících v detenčním zařízení Sde Teiman u Beerševy, T. Guttmann napsal: „Pan Stejskal se nedovede smířit s tím, že údajné izraelské zločiny neexistují a že jsou vykonstruovány nesčetnými odpůrci…“ To je tvrzení víc než odvážné a sotva uvěřitelné. Pozorní čtenáři jistě zaznamenali, že ohledně židovského násilí nebo v lehčím případě nepřístojného chování (do toho druhého ranku patří například plivání po křesťanech v jeruzalémském Starém městě) panuje mezi mnou a panem Guttmannem nesoulad. Já z pozice přítele Izraele kritizuji židovské násilí vůči Arabům, samozřejmě stejně jako nesrovnatelně brutálnější teror Arabů vůči Židům, zejména pak v Judeji a Samaří (na Západním břehu), pan Guttmann jako člověk v Izraeli žijící naopak toto násilí buď bagatelizuje, anebo tvrdí, že „údajné izraelské zločiny neexistují“. Pokud by skutečně neexistovaly, pak by byly jen obtížně pochopitelné zprávy a komentáře v izraelských médiích, které o židovském násilí v Judeji a Samaří referují a odsuzují ho, přičemž nejde jen o publicisty, ale i vysoké vládní a armádní představitele. Že by i oni patřili mezi levičáky podléhající sebeklamu?

Nejnovější kritika tohoto negativního jevu v izraelské společnosti se objevila 26. března v redakčním úvodníku novin The Jerusalem Post (“West Bank extremist violence is eroding Israel’s national security from within“). Jelikož toto médium používá po regiony Judea a Samaří označení Západní břeh, budu se ho v tomto článku, ač nerad, v zájmu jednotnosti držet i já. Úvodník začíná konstatováním, že Izrael se nachází uprostřed intenzivní války proti Íránu a Hizballáhu, která má potenciál změnit region, a že všechny vojenské, bezpečnostní i civilní priority by se měly primárně soustředit na složité otázky související s tímto konfliktem. O to více pobuřující je pokračující bezpráví, kterého se dopouští malá menšina židovských obyvatel na Západním břehu. Děsivý je samotný fakt, že se něco takového vůbec děje, a to v době, kdy zbývající část země buď bojuje proti íránským nepřátelům a jejich proxy spojencům z Hizballáhu, případně se ukrývá před salvami raket, které jsou bezcílně odpalovány na izraelské obyvatelstvo. Při nejnovějším incidentu provedli v sobotu 21. března mladí Židé více než dvacet útoků na palestinské vesnice a města na Západním břehu. Podle dostupných zpráv bylo při rozsáhlých útocích zraněno nejméně jedenáct Palestinců a zapáleny byly desítky vozidel a budov.

Redakce listu si nebere servítky: „Je to jen špička ledovce. Tyto nevlastenecké a kriminální činy samozvaných strážců pořádku jsou ohavností a popřením toho, co znamená být Židem a Izraelcem.“ Žádné zlehčování, zakrývání, omlouvání, ale nekompromisní odsouzení. Úvodník pokračuje: „To, co tito útočníci dělají, není jen trestné; je to hrozba pro naši národní bezpečnost. Nemůžeme porazit nepřátele v zahraničí, pokud násilná okrajová skupina podkopává naši legitimitu zevnitř.“ Domnívám se, že právě tak je zapotřebí na tento problém nahlížet. Nejsem jediný. Noviny připomínají, že minulý týden náčelník generálního štábu izraelské armády, generálporučík Ejal Zamir, odsoudil násilí na Západním břehu jako „morálně a eticky nepřijatelné“. Připomněl, že „v posledních měsících došlo k nárůstu incidentů nacionalistické kriminality, z nichž některé směřují proti našim vojákům i civilnímu obyvatelstvu“. Pokračoval: „Během války na více frontách čelí armáda výzvě postavit se hrozivé menšině uvnitř. Jde o výtržníky, kteří nereprezentují většinovou populaci. Ve svém důsledku ohrožují obyvatele, bezpečnost, stabilitu i naše hodnoty jako národa a státu. Vyzývám všechny orgány v zemi, aby proti tomuto jevu zakročily a zastavily ho, než bude příliš pozdě.“ Noviny píší, že generál Zamir i vrcholní představitelé armády na Západním břehu vyzvali vládu, aby znovu zavedla administrativní vazbu vůči židovským obyvatelům žijícím na Západním břehu. Ta byla loni zrušena ministrem obrany Israelem Katzem v důsledku tlaku krajně pravicových ministrů Becalela Smotriče a Itamara Ben Gvira.

K problému se vyjádřil i izraelský ambasador ve Spojených státech Jechiel Leiter. Ve středu 25. března v rozhovoru pro server Ynet uvedl, že násilí osadníků a neschopnost či neochota vlády v Jeruzalémě se s ním vypořádat připravuje Izrael o americké přátele. Doslova řekl: „Ve Washingtonu jsou lidé, kteří se kvůli této situaci zjevně od Izraele odvracejí. Neměli bychom dávat munici proti nám těm, kdo se nás v Demokratické straně snaží i nadále podporovat. Působí to tak, jako bychom ty, kdo nás chtějí podporovat, sami od sebe odháněli.“ Úvodník dodává, že něco takového by mělo být vládě jasné. I kdyby se v obavě z toho, aby nepopudila koaliční partnery, ostýchala říci, že násilí je morálně špatné, měla by si uvědomit znepokojivé důsledky toho, že těmto porušovatelům zákona dovoluje bez omezení a beztrestně řádit. Novinář Amit Segal z televize Channel 12 ve středu 25. března uvedl, že pod tlakem Washingtonu vláda schválí zřízení jednotky na ministerstvu obrany, která se bude zabývat problémovou „mládeží z kopců“; disponovat má rozpočtem 130 milionů šekelů. Ministr zemědělství Avi Dichter z Likudu v rámci interní vládní debaty patří k těm, kdo požadují obnovení administrativní vazby také pro židovské násilníky a jde ještě dál: „Nazývejme věci pravými jmény – je to terorismus.“ Ministr Gideon Saar uznává, že Izrael nemá lepší veřejnost než jsou obyvatelé osad, současně ale konstatuje, že „škody způsobené násilnou menšinou jsou obrovské“. Nezdá se tedy, že by vláda nechápala, že tento problém je nutné řešit, ovšem ani sebevětší balík peněz mnoho nezmůže, pakliže nebudou nasazeny patřičně silné policejní a vojenské jednotky (které jsou ovšem potřebné jinde) a nedojde-li k důraznému odsouzení židovského násilí ze strany vedení osadnického hnutí. Velvyslanec Leiter k tomu říká: „Kde jsou rabíni z Ješi (zkratka pro Judeu a Samaří)? Kde jsou představitelé regionálních rad Ješi? Kde je Rada Ješa? Tento problém se musí řešit každý den. Oni poškozují nejen osadnický projekt, ale celý Stát Izrael. Posilují obraz o násilných okupantech – a k tomu nesmíme mlčet. Je to malá menšina, to chci zdůraznit, ale velká většina se proti tomu musí ozvat.“

Závěr je zřejmý. Židovské násilí, zejména protiarabské na Západním břehu, nejenže existuje, ale je nutné ho pojmenovat a účinně řešit. Není v tom nic protiizraelského ani antisemitského. Naopak, je to v zájmu podpory udržení dobrého jména Státu Izrael. Naproti tomu bagatelizace a ignorování reality je přesně tím, co pověsti Izraele škodí. Neboť poslední slovo musí a nakonec bude mít pravda.