28.3.2024 | Svátek má Soňa


POLEMIKA: Omyly europoslance Zdechovského

6.7.2016

Europoslanec Tomáš Zdechovský napsal článek, ve kterém se pustil do zastánců brexitu, kteří prý nejsou schopní domyslet důsledky svého jednání. Pojďme se na to podívat podrobněji.

Pan poslanec píše: „Vystoupení Velké Británie z Evropské unie může zemi poznamenat na mnoho let či dokonce desetiletí, ať už hospodářsky, politicky či jinak.“

Bohužel se z textu pana poslance nedozvíme, jak by mělo vystoupení z EU poškodit Británii „politicky či jinak“. Ekonomicky může vystoupení Británie z EU poškodit jedině v případě, že pomstychtiví poslanci z jeho lidovecké frakce zamítnou dohodu o volném obchodu mezi EU a Británií. Ve svém jiném článku ale argumentuji, že i kdyby taková situace nastala, Británie si ji vykompenzuje svobodnějším obchodem s USA, Kanadou, Austrálií, Čínou, Afrikou a dalšími zeměmi. Je teprve týden po referendu a dohoda o volném obchodu s Británií už se chystá v 11 zemích světa. Island navrhuje Británii okamžitě přijmout do EFTA (jež má dohod o volném obchodu s 38 zeměmi po celém světě).

Pan poslanec dále uvádí: „Je také dost možné, že politici, kteří chtěli odejít z EU, se zapíšou do dějin jako ti, kteří se zasloužili o konec Velké Británie. Skotové už projevili zájem odtrhnout se a podobné hlasy jsou (byť mnohem méně silně) slyšet i v Severním Irsku.“

Absolutní nesmysl. Rád se s panem europoslancem vsadím o co bude chtít, že Skotsko ze Spojeného království neodejde. Většina Skotů sice chce zůstat v EU, ale důležité je, že jedině za předpokladu, že s nimi v EU zůstane i zbytek Spojeného království. Jinak se výsledky obou referend číst nedají a potvrzují to i poreferendové průzkumy veřejného mínění.

„Protože nikdo neměl žádný plán pro případ, že brexit vyhraje, nikoho asi nepřekvapí, že ti, kteří celou dobu nejhlasitěji volali po odchodu z té zlé Evropské unie, působí nyní po referendu spíše krotkým dojmem.“

To je velká lež propagovaná neprofesionálními novináři a neinformovanými politiky jako je pan poslanec Zdechovský. O tom, co dělat po Brexitu napsal Daniel Hannan knihu (verze do Kindlu stojí dva dolary, rád panu poslancovi knihu zakoupím, pokud bude mít zájem), analytici z celého světa o tom napsali řadu paperů, Martin Durkin natočil film (zde s českými titulky) spousta se toho napsala na blozích a dokonce – kdyby pan poslanec poslouchal – se o tom mluvilo i na plénu Evropského parlamentu.

„Když už bylo jasné, jak hlasování dopadlo, Nigel Farage v televizním pořadu Good Morning, Britain sám přiznal, že nemůže zaručit, že 350 milionů liber, které Británie týdně odvádí do evropského rozpočtu, půjde na zlepšení britského zdravotnictví. A to přesto, že se jednalo o jeden z hlavních argumentů pro vystoupení.“

1) Nigel Farage nic takového nesliboval. Byl to slib kampaně Vote Leave, ve které Nigel Farage nefiguroval, neboť měl svoji Leave.EU. Byla to kampaň Michaela Gova.

2) Nigel Farage nic garantovat nemůže, neboť jakožto nečlen vlády a nečlen britského parlamentu o ničem takovém ani nemůže hlasovat.

„Dalším z významných témat využívaných stoupenci britského odchodu byla i otázka masové imigrace, resp. slib získání kontroly nad hranicemi v případě brexitu. Problém je ale v tom, že vystoupení z EU rozhodně neznamená, že do Velké Británie přestanou ze dne na den proudit davy imigrantů z nových členských zemí EU. Proč? Pokud si bude Velká Británie chtít zachovat volný přístup na evropský trh i po svém vystoupení (jakože nejspíše chtít bude), bude také muset nechat hranice otevřené i lidem pocházejícím z EU.“

Další z faktických nesmyslů. EU má dohodu o bezcelním obchodu např. s Mexikem, Jižní Koreou, Izraelem nebo Palestinou. Vážně si pan poslenc myslí, že Mexičané, Korejci, Izraelci nebo Palestinci mají neomezený přístup na evropský pracovní trh? Samozřejmě že nemají.

Je nicméně pravda, že svobodný pohyb osob by Británie musela zaručit, pokud by pokračovalo její členství v Evropském hospodářském prostoru, což je nejen moje preference aspoň pro krátké období – a to zejména z toho důvodu, že je podle mého fantazií očekávat, že Evropská unie by v horizontu dvou let (jak předepisuje čl. 50 Smlouvy o EU) dokázala vyjednat něco jiného. Vždyť jenom o Cameronových výjimkách jednala Unie tři čtvrtě roku!

„Třetím velkým omylem zastánců brexitu bylo přesvědčení, že Velká Británie bude po vystoupení ekonomicky vzkvétat. Dosavadní vývoj ale naprosto jednoznačně svědčí o opaku. Na brexit zareagovaly akciové trhy ve světě velmi prudkým propadem a libra velmi prudce oslabila oproti dolaru na hodnoty za posledních 31 let neviděné.“

Je škoda, že takoví skvostní tržní analytici se schovávají v poslaneckých lavicích v Bruselu, namísto toho, aby se živili tradingem. Poté, co půl roku celá mediální, politická a ekonomická elita všechny ujišťovala, že Brexit nemůže v žádném případě nastat, je logické, že v případě opačného výsledku investoři znervózní. Akciové trhy už jsou mnohem výše než před Brexitem.

„Navíc Velká Británie bude muset v případě svého vystoupení platit za členství v EHP, resp. nějakou jinou formu přístupu na evropský trh a už nebude mít možnost přijímat dotace.“

Ano, pokud se dohodne členství v EHP, což je pravděpodobné, avšak nejisté, bude Británie muset platit zhruba polovinu příspěvku, který platí dnes. Že nebude mít Británie možnost přijímat dotace na Čapí hníza a Aktivní ženy Bruntálska? To jistě mrzí spoustu Britů.

„Takže si to shrňme. Zastánci brexitu si ve své kampani pomáhali užíváním lží a jak se nyní ukazuje, nejsou schopní předložit smysluplnou alternativu.“

Takže si to shrňme. Zastánci brexitu v ničem nelhali a pouze zcela neinformovaní politici a novináři neustále tvrdí opak.

„Líbilo by se „czexitářům,“ kdybychom museli za účast na společném trhu s EU platit přispíváním do různých fondů bez možnosti získávat jakékoli dotace? Abychom měli přístup na evropský trh, museli bychom evropskou legislativu dodržovat tak jako tak. Opuštění EU by pro nás znamenalo jen ztrátu možnosti jakkoli ovlivňovat vytváření evropských předpisů, jejichž dodržování bychom se stejně vyhnout nemohli.“

Výpočty se různí. Islandská vláda říká, že musí implementovat 10 % unijního práva, norští euroskeptici vypočítali, že Norsko implementuje 9 %, Richard North došel k číslu 21 %. Nejvyšší číslo, 28 %, vyšlo norské vládě.

Ať už vezmeme to nejnižší nebo nejvyšší číslo, je faktem, že státy, které nejsou v EU, ale přesto jsou v EHP, nemusí implementovat velkou většinu unijního práva.

Švýcarsko, když už jsme u toho, je nuceno implementovat právě 0 % práva evropské unie, které souvisí s jeho přístupem na tzv. jednotný trh. Švýcarsko implementuje to, co uzná za vhodné, jinak se unijní právo týká pouze exportérů, kteří exportují do EU. Logicky. Exportéři, kteří exportují do USA, musí dodržovat americké právo. Ti, co vyvážejí do japonska, zase to japonské.

Velká většina podniků v každé zemi přitom nikam neexportuje, v Británii vyšlo číslo kolem 90 %. Je nesmyslné zatěžovat malé prodejce tím, že musejí dodržovat unijní legislativu, když nikam nevyvážejí.

A co se toho ovlivňování týče, to je velký mýtus. Všechny státy EHP se účastní jednání, nemohou o novém legisltaviním instrumentu ale hlasovat. Nechávám laskavému čtenáři na zvážení, zda si myslí, že ČR s 21 europoslanci ze 751 a 2,1 % hlasů v Radě ministrů může hlasováním něco ovlivnit (téměř veškeré právo veta nám odebrala Lisabonská smlouva).

Posledním, téměř nezmiňovaným faktem, je, že legislativa týkající se vnitřního trhu EU z velké části vzniká v mezinárodních organizacích jako jsou WTO nebo ILO, jichž je EU členem a jichž jsou členem i státy EFTA, avšak jednotlivé státy EU nemají hlasovací právo. Zde vznikající globální pravidla, která mají usnadnit globální obchod, mohou tedy státy EFTA ovlivnit hlasováním narozdíl od států EU. Státy mimo EU tedy uplatňují svůj vliv ještě předtím, než se dané pravidlo dostane na stůl do Bruselu.

„Ano, ušetříme 40 mld. poslaných do Bruselu, za kterých nám přijde 191 mld. zpět. To je ten diktát EU.“

Ano, přijde „nám“ o něco více zpět. Ale ty peníze přijdou mně, panu Zdechovskému a panu Babišovi na Čapí hnízdo. Normální člověk, nezapletený do struktur EU a nehrající dotační ruletu, nevidí z těchto peněz ani pětník, avšak členský příspěvek je placený z jeho daní. A dotaci na svoji firmu pak dostane jeho konkurent, který mu zničí živobytí. Skutečně férový a měkkosrdcatý systém. Zaplaťte nám výpalné a my pak podpoříme vaši konkurenci.

Pro Evropskou unii se dá argumentovat i čestně a rozumně. Bohužel tak ale z politicky a mediálně významných skupin nikdo nečiní.

Autor je asistentem v politické skupině EFDD v Evropském parlamentu