Hana Lukešová zveřejnila 22. července na NP článek Až se bude opět diskutovat o „násilí osadníků“. Správně v něm připomíná permanentní palestinský teror vůči Židům v Judeji a Samaří.

Má naprostou pravdu, ale to neznamená, že neexistuje ani teror židovských osadníků proti pokojným Arabům (i takoví, pro mnohé možná překvapivě, existují). Než se k němu dostanu, zastavím se u záležitosti žhářství v arabské křesťanské obci Taybeh, zejména ve vztahu ke kostelu sv. Jiří. Z dosavadního proudu zpráv vyplývá - a je to i obecné poučení -, že některé informace z oblasti konfliktu je zapotřebí přijímat s jistou mírou nedůvěry. Dobře to lze ilustrovat právě na zmíněném řeckoortodoxním kostele sv. Jiří v uvedené samařské obci. Především je třeba říci, že nejde o funkční kostel (takový, stejnojmenný, mají pravoslavní v lokalitě také, je však z moderní doby), ale o pozůstatky (ruiny) starobylého svatostánku. Jak se záhy ukázalo, zřejmě nešlo o žhářství vůči této památce, ale k zapálení travin a křovin v jeho těsné blízkosti, což dokládají agenturní snímky. Rozhodně není pravda, že „kostel byl vypálen“ (a podobné nesmysly). Podobně s rezervou by měly být přijímány i zprávy z Pásma Gazy. Katolický kostel Svaté rodiny nebyl nedávno „vybombardován“, ale zasažen jednou střelou z tanku, zřejmě neúmyslně, ale jsme ve válce - škody na svatostánku nevelké, lidské následky tragické (3 mrtví, řada zraněných). Jistěže je to politováníhodná událost.

Právě tak doporučuji nahlížet na čísla o počtu obětí dodaná pouze jednou stranou konfliktu, navíc teroristy s nulovou důvěryhodností. Mnozí, nejen propalestinští stoupenci, rádi žonglují s počty přes 50 tisíc; 21. července s tímto údajem operovala v ČT moderátorka pořadu Události, komentáře. Jak to vědí, když objektivní údaje neexistují? A kolik je v počtech uváděných Hamásem teroristů? To se od nich nedozvíme. Nebo jsou snad teroristé nesmrtelní, když se vytváří propagandistický narativ, že mezi oběťmi jsou samí civilisté? Není to k zamyšlení?

Jiná věc jsou nevyprovokované útoky extremistických židovských jednotlivců či skupin z komunit v Judeji a Samaří proti Arabům. Ano, z hlediska počtu obyvatel osad (ze statistik, které z Izraele do emailu dostávám, je to přes půl milionu) jde o naprosto zanedbatelný počet, ale to nic nemění na tom, že jejich počínání je odsouzeníhodné, absolutně nepřijatelné, trestuhodné – a nebezpečné. I malá sirka dokáže zapálit velký les, i kapka petroleje znehodnotí sebelepší polévku. Bude-li k osadnickému násilí (bez uvozovek) izraelská strana přistupovat laxně či přezíravě, a i to se zčásti děje, dříve či později se situace vymkne z rukou a zfanatizovaní osadníci se obrátí proti izraelské armádě plnící v oblasti své povinnosti. To se ostatně už stalo - na konci června, kdy skupina židovských extremistů zaútočila na vojáky a podařilo se jí zapálit armádní operační zařízení sloužící k monitoringu a ochraně oblasti před terorismem. Poškození techniky v hodnotě několika milionů šekelů znamená podle armády vážné ohrožení bezpečnosti tamních obyvatel (psali jsme o tom ZDE).

Excesy židovských extremistů - aniž by tím byla jakkoli snižována obludnost arabského teroru, to v žádném případě! -, nelze brát na lehkou váhu a je chyba, že proti nim nebylo důrazněji zakročeno už dříve. Nezpochybnitelné právo Židů žít v Judeji a Samaří nelze ztotožnit s právem svévolně útočit na pokojné Araby, kteří v regionu také žijí – a provést transfer všech neznámo kam prostě nelze. (Ostatně původní Trumpovu myšlenku vysídlit všechny nebo i jen většinu obyvatel Pásma Gazy považuji za naprostý nesmysl, fantasmagorickou ideu.) Jak se v poslední době ukazuje, brutální excesy židovských fanatiků v poslední době přesáhly všechny meze a přiměly nejvěrnější přátele Izraele mezi americkými představiteli k jasnému kritickému vyjádření. Vrcholným zločinem bylo ubití palestinského Araba Saifa Musallata při nedávných židovsko-arabských střetech. Musallat má americké občanství, žije na Floridě, zavítal do Palestinskoarabské autonomie na návštěvu rodiny – a přijel si pro krutou smrt. Jeden z nejoddanějších přátel Izraele, americký velvyslanec Mike Hickabee, byl nucen po zavraždění Musallata na síti X napsat: „Požádal jsem izraelskou stranu o důkladné vyšetření vraždy Saifa Musallata, amerického občana, který byl na návštěvě u rodiny v Sindžilu, když byl ubit k smrti. Z tohoto kriminálního a teroristického činu musí být vyvozena odpovědnost. Saifovi bylo pouhých 20 let.“ Událost izraelské orgány prověřují, nicméně už nyní se má za to, že Musallata ubili židovští extremisté. Pokud se to prokáže, pak bude platit ambasadorovo, že jde o kriminální a teroristický čin – a tedy pachatelé, židovští násilníci, jsou teroristé, stejně jako Arabové páchající vražedné útoky vůči Židům; zde musí platit stejný metr.

Dalším skalním proizraelským politikem, kterého řádění židovských násilníků hluboce pobouřilo, je americky republikánský senátor Lindsey Graham. V neděli (20. 7.) hovořil v televizi Fox News a třebaže neměl ucelené informace o incidentu v obci Taybeh, v tom podstatném měl pravdu: „Chci zjistit, kdo to udělal, a chci, aby byli potrestáni. A pokud to byli osadníci ze Západního břehu (Judeje a Samaří - LS), Izraelci, chci, aby byli potrestáni.“

Židovský terorismus v Judeji a Samaří existuje a jakákoli bagatelizace tohoto zla je cestou do pekel. V posledku se obrátí proti samotnému Izraeli, protože jeho nepřátelé ji okamžitě propagandisticky zneužijí. I s argumentem, kdyby něco takového udělali Arabové, jednaly by s nimi izraelské orgány (armáda, policie, tajná služba, soudy) mnohem přísněji. Problematické je také opatření izraelského ministra obrany Katze, který loni zrušil uplatnění tzv. administrativní vazby (bezpečnostní preventivní opatření - několikaměsíční zadržování bez obvinění) na židovské násilníky působící v Judeji a Samaří, přičemž ji ponechal pouze pro násilníky a osoby podezřelé z teroristických aktivit z řad Arabů. Objektivně dodejme, že ministr Katz současně požádal tajnou službu, aby našla pro Židy jiné alternativní prostředky k administrativní vazbě, tedy ne že by byli úplně beztrestní. Mnozí z nich ovšem takovýto druh dvojího metru a ne vždy důrazný postup vůči nim ze strany bezpečnostních sil, nemluvě o vstřícných postojích krajně pravicových ministrů Ben Gvira a Smotriče, jako vytvoření klimatu beztrestnosti (climate of impunity) interpretují, o čemž svědčí trend zvyšujícího se násilí vůči Arabům v judsko-samařském regionu.

Můžeme shrnout. Primárním a dominantním problémem ve vztazích mezi Izraelci a palestinskými Araby je vražedný protižidovský terorismus. O tom nemůže být sebemenších pochyb. Což neznamená, že v regionu se nevyskytuje terorismus židovských osadníků, proti němuž je nutné vystupovat se stejnou důsledností jako proti teroru palestinských Arabů. Nebezpeční pro izraelskou společnost jsou extremisté z obou táborů. Izrael jako právní stát musí vystupovat proti obojímu teroru identicky, v stylu padni komu padni.