17.9.2019 | Svátek má Naděžda


POLEMIKA: Itálie naším vzorem v migraci a ekonomice?

5.7.2019

Začetl jsem se do příspěvku Jiřího Turnera Bude Itálie náš vzor v migrační politice i v ekonomice?. V mnohém musím s panem Turnerem souhlasit, v mnohém ale naprosto ne. Ale popořádku.

Pokusím se k zásadním tématům zmíněným v článku vyjádřit.

Turner: Je radost se dívat, jak je italská politická reprezentace jednotná a semknutá při řešení tohoto zásadního problému. Je zajímavé, že tato země, která po vzoru Řecka se svými astronomickými dluhy a naprostou neochotou tento problém řešit míří ke státnímu bankrotu, dnes se vší rozhodností řeší čtyřicet nových migrantů na Lampeduse. Už chybí jenom to, aby nějaký populistický žvanil, kterých ani Itálie rozhodně nemá nedostatek, prohlásil, že za krach italské ekonomiky mohou právě migranti. Paradoxně italští politikové kritizují EU, jako by snad právě ona je dostala do onoho srabu, a jako by pouze Unie nemohla být tím, kdo Itálii z oněch fekálií vytáhne.

Začněme proto s „krachem italské ekonomiky“. Jiří Turner má bezpochyby na mysli výšku státního dluhu, který více než dvojnásobně překračuje „úředně povolené“ zadlužení Itálie ve výši 130 % HDP. Takzvaní „populisté“, o kterých Turner píše, jsou ale u faktické moci něco přes rok a spolu s Hnutím pěti hvězd jsou pánové Matteo Salvini a Giuseppe Conte politickým produktem levicových a pravicových vlád uplynulých desetiletí. Jsou to takoví italští „Babišové“. Ekonomové kritičtí k zavedení jednotné evropské měny euro upozorňovali, že pro méně vyspělé ekonomiky, jako je Itálie či Řecko, může jednotná měna pořádně zatopit a že hodně zadluženým státům spíše uškodí. Potvrdilo se v případě Řecka, které dokonce před přijetím do eurozóny podvádělo s údaji o výši svého zadlužení, potvrzuje se to v případě Itálie. Ta prožívá již řadu let období „nerůstu“, což je samozřejmě „klausismus“ nahrazující slovo ekonomická stagnace.

Receptem nové vlády má být nerespektování schodku státního rozpočtu na rok 2020 dle pravidel eurozóny a víra, že se jenom dalším zadlužením státu podaří do ekonomiky „napumpovat“ peníze a lidé budou více utrácet a ekonomika se „rozjede“. Itálie je eurozónou doslova svázána, zřejmě by potřebovala devalvovat svou měnu (uvažuje se o jakési „paralelní“ měně, která by mohla vůči euru devalvovat). Sklízí za to jenom kritiku Evropské komise a Evropské centrální banky, naopak Conte a Salvini si neberou žádné servítky vůči pánům a dámám v „Bruselu“. A jedno vím naprosto jasně. Unie Itálii za současných podmínek nepomůže. Pokud by totiž bankéři chtěli zachraňovat Itálii způsobem, jakým „zachránili“ Řecko, už by to obyčejní lidé ve státech eurozóny, které by případně italské dluhy „řešily“, pocítili. Problémy Řecka se pouze odsunuly a Syriza, která v Řecku vládne, už za to zaplatila - prohrála výrazně volby do europarlamentu.

Turner: Itálie nám poskytuje odstrašující příklad toho, jak se také dá dělat politika. Platilo to za Berlusconiho a platí to i za premiéra Conteho a ministra vnitra Salviniho, kteří místo toho, aby se zabývali naprosto fatální ekonomickou situací své země a systémovými řešeními migrace, kriminalizují činnost lidí, kteří zachraňují zoufalce, kteří riskují své životy pro vidinu lepšího života.

O fatální ekonomické situaci Itálie jsem se vyjádřil výše. Politika se dnes ve většině, ne-li ve všech evropských státech dělá naprosto odstrašujícím způsobem. Politické strany slibují a rozhazují miliardy z daní, které vybírají na ty nejbohumilejší účely. Česká vláda a její sociální politika okořeněná ministryní Janou Maláčovou je toho dobrým příkladem. Podíváme-li se ale na to, jaké nástroje mají Conte a Salvini k dispozici, aby své voliče „odměnili“, nic jiného než další zadlužení nejsou schopni vymyslet a realizovat. Že to není řešení dobré, je také zřejmé, ale pak by musela Itálie zřejmě dobrovolně opustit eurozónu, vrátit se k liře, projít devalvací a nalézt nějakou „novou rovnováhu“. S čím však absolutně nemohu souhlasit, je tvrzení Jiřího Turnera, že by se italská vláda měla zabývat „systémovými řešeními migrace“ a zatím „kriminalizují činnost lidí, kteří zachraňují zoufalce, kteří riskují své životy pro vidinu lepšího života“.

Itálie naopak systémové řešení představila. Je to jednoznačná stopka pro ilegální migraci. Slovo „ilegální“ zdůrazňuji a Jiří Turner ho ve své stati záměrně ani jednou nepoužil. Není přeci absolutně myslitelné, aby státy zatím bohaté (a Itálie i přes „fatální ekonomickou situaci“ státem bohatým a fungujícím je) přihlížely se založenýma rukama k pašování osob za doslova nekřesťanské peníze na své území. Model „zachraňování“ ilegálních migrantů pomocí lodí neziskových nevládních organizací byl založen na zneužití námořního práva, které počítá se záchranou osob ohrožených na životě v důsledku havárie nebo jiného neštěstí. Fungoval do té doby, než politici pochopili, že tím mohou prohrát či vyhrát volby, a to trvalo dva roky. Příklad? Nedávno proběhly volby v Dánsku a vyhrála je „překvapivě“ levice, která ovšem slíbila, že bude uplatňovat přísná pravidla v otázce přijímání imigrantů a ilegální migraci naprosto odmítla. Neznám jedinou českou stranu, snad kromě TOP 09 a STAN, která by souhlasila s přijímáním ilegálních migrantů.

Ano, souhlasím s tím, že lidé prchající z některých afrických států mohou být v zoufalé životní situaci, protože jejich vlády osudy svých občanů příliš nezajímají. Naprostá většina je však k cestě do Evropy vedena nikoli proto, že jim hrozí nebezpečí smrti v jejich domovském státě, ale protože nechtějí žít v bídě. Tomu naprosto rozumím a chápu. Pokud se ale chtějí dostat k nám do Evropy, musí (nikoli měli by!) dodržovat naše zákony a pravidla. Pokud se tedy německá města hromadně rozhodnou přijímat imigranty a německá vláda a parlament tuto politiku schválí, tak ať je klidně tato města přijímají. Ale nesmí to být tak, že budou tito „zoufalci“ vyplouvat na moře v gumovém člunu, lovit je bude loď nevládní organizace a kotvit budou chtít v Itálii. Ať si tyto „zoufalce“ odveze ona loď přímo do německého Hamburgu a tam je mohou slavnostně přivítat.

Vsadím se ale, že německá vláda a kancléřka Angela Merkelová po „gestu“ z roku 2015 na takový vývoj z obav o svou politickou budoucnost nepřistoupí!

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.