K článku „EVROPA: Zákaz bránit nelegální migraci“

Neviditelný pes zveřejnil nedávno výše uvedený článek (zde), který bohužel je poněkud zavádějící. Týká se rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci N.D. a N.T. proti Španělsku z 4.10.2017. I když se také mi daný rozsudek nelíbí (ostatně jako řada jiných jeho rozsudků), neopravňuje mě ani nikoho jiného to k tomu, abych manipuloval čtenářovým míněním.

Článek je zavádějící v tom, že:
- směšuje EU a Radu Evropy. Evropský soud pro lidská práva je soudní orgán Rady Evropy, což je jiná mezinárodní organizace než EU, a jeho rozsudky jsou závazné pro členské státy Rady Evropy, ne pro EU, která není členem;
- vytváří dojem, jako by za ochranu hranic, udělování azylu a navracení nelegálních migrantů odpovídala EU a ne státy samy („Budou EU orgány jako je FRONTEX nebo zvažovaná EU pobřežní stráž‚chránit‘ vnější hranici EU, pokud nesmí na hranicích navracet migranty zpátky?!“; „unijní orgány pověřené zajištěním ochrany vnější hranice EU jsou ve skutečnosti naprosto paralyzovány a namísto ochrany mají funkci levných cestovek!“). EU ale neodpovídá ani za ochranu hranic. Nerozhoduje ani o udělení azylu a o navracení ilegálních migrantů. To vše je v pravomoci a odpovědnosti jednotlivých členských států. EU vytvořila jen pomocné orgány, které státům pomáhají, jako např. Frontex o síle několika set zaměstnanců, což však nic na pravomocích a odpovědnostech jednotlivých států nemění;
- vysloveně lživé jsou pak věty jako „Jakmile se tento postup dozvěděly unijní a lidskoprávní neziskovky, v tomto případě Evropské středisko pro ústavní a lidská práva (ECCHR)“: Je zapotřebí nejprve říci, že ECCHR není„unijní neziskovka“, protože nic takového ani neexistuje. EU nezakládá žádné neziskovky. ECCHR má množství partnerů, ale EU ani žádná z jejích agentur mezi ně nepatří (zde). Navíc EU není ani donorem – sponzorem ECCHR (zde). To si autor mohl snadno ověřit, ale potom by si na EU nemohl plivnout. A o to přeci jde především, ne?

Samotný rozsudek, tedy soudní výklad stávajících pravidel se mi jeví po formální stránce sice v pořádku, ale odkrývá citlivá místa existujících pravidel. Například, že ze Ženevské úmluvy o uprchlících (1951; zde) nevyplývá, že nelegálním vstupem na území státu se ztrácí postavení uprchlíka. Ostatně, v opačném případě by za československé totalitní minulosti málokdo získal na Západě status uprchlíka, protože podstatná část lidí překročila západní hranici nelegálně. Abych rovnou předešel jedné námitce: článek 2 Ženevské úmluvy 1951 sice říká, že „každý uprchlík má povinnosti vůči zemi, ve které se nachází, což znamená v zásadě, že se musí podrobit zákonům a nařízením, jakož i předpisům týkajícím se udržování veřejného pořádku této země“, to ale neznamená, že porušením těchto povinností, mezi něž jistě patří i povinnost přecházet hranice jen legálním způsobem, se ztrácí status uprchlíka. Uprchlík je ten, komu jde o život, a ve srovnání s tím je takovéto porušení státních předpisů méně významné. Stejně tak mě na Ženevské úmluvě znervózňuje nejasnost kolem toho, že status uprchlíka patrně přetrvává i po opuštění první bezpečné země. Seznam bezpečných zemí si však určují jednotlivé státy samostatně, na úrovni EU existuje snaha vytvořit společný minimální nesporný seznam (zde).

Pokud je tedy soudní výklad pravidel v pořádku, měl autor namísto lživého očerňování EU položit ty podstatné otázky. Například. Jsou pravidla, která státy v oblasti migrace přijaly v dobách relativního migračního klidu, aplikovatelná i na situace migračních krizí? Potřebujeme zpřesnit Ženevskou úmluvu 1951? Může potenciální uprchlík beztrestně nelegálně překračovat hranice? A jaké změny navrhnout, aniž bychom se zpronevěřili samotnému základu západní civilizace – ochraně lidské důstojnosti? Anebo chceme tvrdit, že migranti nejsou lidé a jejich důstojnost není třeba chránit? Ne, doktrínu nadlidí a podlidí rozhodně nechci, tu jsme tu už měli a moc dobře víme, kam nás dovedla.

Autor je poslanec Evropského parlamentu (EPP / KDU-ČSL)