Článek Josefa Mlejnka jr. na Neviditelném psu se zabývá údajným hnědnutím Evropy. Příklady, které uvádí, ale nejsou o hnědnutí, ale o rozkladu politiky multikulturalismu podporované liberálně levicovými médii.

Pan Mlejnek se pustil do odvážné kritiky údajného hnědnutí Evropy. Jeho článek EVROPA: Co dělat, když Západ hnědnejeale především o tom, že kdo se paktuje s Ruskem (putinovským Ruskem, aby nebylo pochyb), je fašista.

Nejprve k Rakousku. Bezmála dva roky stará nahrávka předsedy rakouských Svobodných Heinze-Christiana Stracheho z jednání s provokatéry objednanými Německem a vydávajícími se dokonce za příbuzné ruského oligarchy nachytala Stracheho na hruškách. Strache sám označil své jednání z oné doby za „machrování“, za které se dokonce omluvil a ihned odstoupil z rakouské vlády. Objednatel provokace, na kterou Strache naletěl, se hájí tím, že mu jde o rakouskou demokracii. Někteří komentátoři proto mluví o tom, že se občané Německa vměšují do záležitostí cizího státu. Buď jak buď, Rakousko čekají předčasné volby.

Pan Mlejnek však nezůstává jen u kritiky Svobodných, jde ještě dál a vytýká kancléři Sebastianu Kurzovi z Rakouské lidové strany protiimigrační kurz, díky němuž nebylo mezi lidovci a svobodnými prakticky žádného rozdílu. Rakouskem totiž prošlo během vrcholící migrační krize v roce 2015 více než milion migrantů takzvanou balkánskou trasou a několik set tisíc jich v Rakousku zůstalo. Migrace se proto stala dominantní politickou otázkou, na kterou rakouští lidovci zareagovali, a díky tomu se jim podařilo vyhrát volby. Lze se jen dohadovat, zda by v případě, že by lidovci zůstali u „korektní politiky“ a nepostavili se rázně ilegální migraci, ve volbách uspěli. Zřejmě ne. A Mlejnek odstavec o Rakousku končí větou: U nás se však Rakousko stále bere jako výkladní skříň západní politické kultury a tolerantní občanské společnosti. O tomto jeho tvrzení vážně pochybuji a alespoň veřejnoprávní Česká televize už o Rakousku takto dávno nehovoří. Novu a Primu nesleduji. Pravda, o Svobodných už se nereferuje automaticky jako o „krajní pravici“, ale ani o „výkladní skříni západní politické kultury“ se už nehovoří.

Pak se Mlejnek otírá o Itálii (tam vyhrál komik s Hnutím pěti hvězd (H5S) a Liga vedená ministrem vnitra Matteem Salvinim). Jsem zvědav, zda tento politolog odsoudí stejně i nového ukrajinského prezidenta, jehož propagaci zajistil seriál, v němž hrál prezidenta. Vítězství Ligy a H5S přišlo po dlouhotrvajícím neúspěšném pokusu „chránit“ italské (a současně schengenské hranice) předchozí vládou dbající na korektnost a dodržování lidských práv. Salvini provedl radikální obrat, odmítl přijímat lodě s ilegálními migranty a jejich proud do Itálie se z dřívějších desetitisíců snížil na stovky. Jakmile se objevila nějaká loď s migranty, Salvini napsal na síť, že migranti uvidí Itálii jen z paluby. Z pohledu „korektní politiky“ je to samozřejmě zločin vůči lidským právům, ilegální migrace do Itálie byla ale fakticky zastavena.

Švýcarský příklad, který pan Mlejnek uvádí na podporu tvrzení, že Evropa „hnědne“, se týká referenda už z roku 2009, v němž Švýcaři rozhodli o tom, že se v zemi nebudou stavět další minarety. Což je přinejmenším zajímavé v časovém porovnání. Islamistický teror v Evropě byl ještě prakticky neznámým pojmem, a přesto si Švýcaři odhlasovali zákaz výstavby mešit. Jak prozíravé, chtělo by se dodat. Kromě tohoto faktu bych však Mlejnkovi rád připomněl jiný velmi dobře známý fakt. Švýcarské občanství si totiž imigrant, kterého Švýcarsko přijme, musí skutečně zasloužit a zkoušky jsou tam přísné, což znají i naší emigranti z roku 1968, kterým se podařilo ve Švýcarsku zakotvit.

S Mlejnkem pak mohu souhlasit s jeho závěrečnými odstavci, v němž píše, že se Západ (tj. země na západ od naší hranice) potácí v hluboké krizi, která se odehrává na pozadí souboje „korektní politiky“, reprezentované nejviditelněji německými zavedenými partajemi, a „populisty“ (velmi frekventovaný pojem používaný nejen Mlejnkem, ale i veřejnoprávními médii). To jsou ti politici, kteří se otevřeně staví proti současnému kurzu EU, jehož hlavní reprezentant Jean-Claude Juncker odejde po volbách do europarlamentu z pozice předsedy Evropské komise.

Obávám se, že nadužívání pojmu „populismus“ a „hnědnutí“ v politice evropských stran působí kontraproduktivně a může způsobit velký malér. Že totiž případné nové, skutečně nebezpečné neofašisty budeme stále zaměňovat s „populisty“, kteří neusilují o konec demokracie, ale nesouhlasí se stále ještě převládajícím liberálním pojetí demokracie jako jediné „správné cesty“. Nepřipomíná vám to něco?