Chajbar je oáza ležící asi 150 km severně od Medíny (starověkého Jathribu) v Saúdské Arábii. Patřilo k ní několik židovských měst, největší židovská osada v Saúdské Arábii, kterou Mohamed dobyl kolem roku 628 n. l. Chajbar se nachází ve vulkanické oblasti pokryté malarickými bažinami. Židé v Chajbaru byli bohatou komunitou obchodníků i zemědělců, kteří pěstovali vinnou révu, datle, zeleninu a obilí. Vyráběli hedvábné oděvy, které se prodávaly a byly známé po celém Hedžázu. Vyráběli kovové pracovní nástroje a zbraně. Chajbarské osady se soustřeďovaly kolem tří center - Natat, Shiqq a Katiba.

Medínští Židé z kmene Banu Nadir, vyhnaní z Medíny roku 625, odešli poté do Chajbaru. Tito Židé tvrdili, že jsou potomky kněze Árona, ačkoli se předpokládá, že mnoho Židů na Arabském poloostrově později konvertovalo k islámu. Mohamed využil Hudny (příměří) z Hudajbíje s Mekkánci a obrátil se proti Chajbaru. V roce 628 dobyli Chajbar Mohamedovi vojáci a mnoho jeho vůdců usmrtili. Z Chajbaru si vzal ženu Safíju, poté co sťal jejího manžela Kinana al Rabiho z Bani Nadir. Toho Mohamed zabil posléze, co ho nechal krutě mučit, aby se dozvěděl, kde se nacházejí poklady z Chajbaru. Mohamed tam dovolil žít některým Židům, avšak údajně si vyžádal daň ve výši 50 % jejich úrody. V roce 642 chalífa Umar mnoho Židů z Chajbaru vyhnal, ale židovská komunita tam přesto přetrvala, zejména v okolí Katiby, nejméně do 12. století. Někteří z chajbarských Židů a jejich potomků se dostali do Svaté země, z nichž se část usadila v Tiberiadě a žila tam ještě v 16. století. Jedním z takových rodů je rod Muhamarů z vesnice Juta. Jedním z takových provolání je Chajbar Chajbar ya Jahúd, džajš Muhammad saufa ya’ud, což znamená „Chajbar, Chajbar, ó Židé, armáda Muhammadova se vrátí“. Verze Hizballáhu zní: „Chajbar, Chajbar ya Sahjún, Hizballáh qadimun“, což znamená „Chajbar, Chajbar, ó sionisté, Hizballáh brzy přijde“. Hizballáh přejmenoval jeden model svých raket dodávaných ze Sýrie, který byl použit ve válce v Libanonu proti Izraeli v roce 2006, na Chajbar II.