Reakce západních tradičních médií na sobotní útok islamisty v Berlíně na pochodu „hrdosti“ LBGT… 29 obětí, jedna mrtvá žena a tři smrtelně zraněné byla naprosto předvídatelná, opakuje se už desítky let. Je zapotřebí, jak píše Douglas Murray, bagatelizovat celou událost, „do odcházejících návštěvníků najela bílá dodávka, byl snad útočník robot a na pochodu hrdosti se objevil jaksi vedle čirou náhodou? Jde o typický úkaz neřízeného zločinného vozidla známý z masakrů v Nice a Stockholmu.“

Abdul Ballout (21), byl totiž do Německa deportován z Libanonu, rodišti svých rodičů, a to za pokus stát se bojovníkem Islámského státu v Sýrii. Odsouzen byl s podmínkou, jako nezletilý, a s příkazem účastnit se školení tzv. „de-radikalizace“. Další absurdní případ z mnoha podobných. V Anglii jeden muslim svého školitele dokonce zavraždil. Jak vidno reálie vražedného útoku ideologickým vykladačům narativ trochu zkomplikovaly, ale zřejmě ne dostatečně. Hlasatel německé NTV, ačkoli znal identitu i motiv pachatele, prohlásil, že je „Komunita queer ohrožena pravicovými nacionalisty.“ A co je snad ještě bizarnější, mluvčí oné komunity si postěžoval, „že všichni doufali, že bude útočník běloch a křesťan.“

Před dvěma týdny zavraždil na ulici v Trevíru Afghánec bez příčiny dvacetiletého studenta. Václav Bělohradský jednou v rozhlase takový čin komentoval, „A proč by se třeba Eritrejec v dnešní stresující společnosti nemohl psychicky zhroutit?“ Tím ovšem také popřel neblahou souvislost s islámem. Vlny migrantů považuje za přirozený jev globalizace, asi jako oteplování. Mluvit pravdu znamená „ztrátu empatie a podporu nenávistné reakci nacionalistů.“

Německá justice je vůči muslimům extrémně shovívavá a kartel politiků a novinářů nad nimi drží ochranou ruku. Každou kritiku osočuje z tzv. islamofobie, vyhoštění zločinců je minimální a příliv azylantů neomezený. Po masivní syrské vlně od roku 2015 po každém větším masakru politici a to nejen v Německu slibovali zpřísnění azylového zákona, deportace a větší ochranu hranic. Kdo by jim ale věřil, když jen během loňského roku se do Evropy přistěhovalo zhruba 4,5 - 5 milionů osob, polovina muslimů.

Jak si tohle absurdní divadlo vysvětlit? Jak můžeme porazit náboženský islamofašismus bez kritiky islámu a přísných opatření proti kazatelům nenávisti v mešitách? Proč Evropa už půl století přijímá muslimské přistěhovalce, jestliže všichni dávno víme, že je nelze asimilovat. Mají svou víru i životní styl neslučitelný se západní svobodou a zákony. A naše společnost je opravdu rozčiluje, když jim nabízí pouhý konzum, bezuzdnou sexuální svobodu, alkohol, pornografii, divadlo, pop music, to všechno přece puritánské muslimy stresuje.

Odpověď na bezmoc Západu je prostá. Po šoku z Hitlera, nacismu a továren na smrt, kdy se křesťanství téměř zhroutilo, vznikla morální naléhavost zdůraznit důstojnost člověka. Vlády se ujalo sekulární osvícenské náboženství lidských práv (Charta OSN, 1948) a vzápětí Ženevská konvence o právech uprchlíků (1951) Ani americký racionalista Jefferson se neobešel bez stvořitele: „Pokládáme za samozřejmé, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni a že je jejich Stvořitel obdařil jistými nezcizitelnými právy, k nimž patří i právo na život a na svobodu, stejně jako právo usilovat o vlastní štěstí.“

Je to hezké, ale rovnost lidí a lidská práva samozřejmá nejsou, natož Bohem daná. Vycházejí sice z knihy Genesis, čili z víry v důstojnost člověka stvořeného k obrazu Božímu, ale jak píše Ed West, jeden z nejbystřejších anglických komentátorů, „závisejí na nestranném soudnictví a legitimní státní moci. Jejich univerzální charakter je problematický, protože určují stejná práva všem bez povinností a bez pout loajality. Nemají snad občané právo na vlast a na svou státní hranici?“

Vzpomněl jsem si na masovou demonstraci idealistické mládeže v Berlíně pod heslem „Kein mensch ist illegal.“ Zdá se, že jsme ztraceni.

Echo24 31. července 26