Německý kancléř Friedrich Merz dostal svou CDU na pokraj nevolitelnosti. Odmítá ale odstoupit, bude ale zřejmě dříve nebo později vykopnut – možná do Bruselu???

Friedrich Merz se stává vlastním stínem, možná nejtragičtějším německým kancléřem posledních dekád. Ve víkendových zemských volbách ztratili jeho křesťanští demokraté (CDU) pozice jak v Berlíně, kde dosud vládli, tak Meklenbursku-Předním Pomořansku, kde nezískali ani pět procent. Utrpěli historickou potupu, poprvé od války se nedostali do některého ze 16 zemských parlamentů.

Nicméně, Merz zatím odmítá odstoupit z čela vlády i CDU. Podle komentářů německého tisku se však k tomu schyluje. Je však nutné situaci v Německu správně analyzovat a výsledek zemských voleb byl úspěchem nejen pro „prokazatelně extremistickou“ AfD, ale též pro (ne) prokazatelně stejně extremistickou Levici (Linke).

Více než 50 procent muslimů volilo v Berlíně vítěznou radikální levici. Starostkou města může být Turkyně Nejnovější data po volbách do berlínské sněmovny vyvolala mezi politickými analytiky značný rozruch. Podle průzkumu Forschungsgruppe Wahlen pro deník Die Welt odevzdalo ohromujících 51 procent muslimských voličů v Berlíně svůj hlas radikální levicové straně Die Linke (Levice). To je o 36procentních bodů více než v předchozích volbách. Pro srovnání, pouze 4 procenta muslimů volila pravicovou stranu AfD. Na starostku Berlína nyní aspiruje Turkyně Elif Eralpová, narozená v Německu. Forschungsgruppe Wahlen zkoumala vztah mezi stranami a náboženstvím voličů.

Výsledky povolebního průzkumu tak potvrzují nebezpečný evropský trend, kdy radikální, nezřídka militantní levice s podporou progresivistů vytváří symbiózu s početně rostoucím muslimským obyvatelstvem, které je ovlivňováno fundamentálními islámskými proudy a společně tak vytvářejí sílící mocenský politicko-ekonomický blok. To je už patrné ve Francii, kde například druhá nejsilnější strana Nepoddaná Francie plánuje zrušit zákaz zahalování žen ve školách a na úřadech, ve Španělsku, kde má vládnoucí socialistická strany silnou muslimskou voličskou základnu a podporuje muslimskou migraci a její rychlou naturalizaci nebo v Itálii Demokratická strana (dříve Komunistická strana Itálie).

Právě odkaz na tento komentář považuji za velmi alarmující. Je v něm pouze popis reality, která více méně potvrzuje, že muslimská imigrace do zemí EU, zejména v Německu, Francii i ve Španělsku, výrazně ovlivňuje výsledky voleb. V článku se navíc hovoří i o tom, že „islámské gangy“ v Německu mají úzký vztah s Levicí. A komentáře tvrdí, že ony gangy situaci v Berlíně (co se kriminality týče) výrazně ovlivňují.

V neděli vzbudila rozruch zpráva, kdy šéf nejmocnějšího kriminálního klanu Issa Remmo oslavuje se straníky volební vítezství. Levice později vztah popřela, ale dnes zveřejnil jeho syn Firas Remmo na Instagramu screenshoty údajných zpráv s kurdsko-alevitským poslancem Levice Feratem Koçakem. Na screenshotech se oba oslovují „bratře“. Koçak údajně mimo jiné napsal: „S úctou opětuji pozdravy vašemu otci.“ Ve zprávě ze 17. února údajně žádá Remma o zveřejnění videa z projevu v Bundestagu o klanové kriminalitě. Pravost screenshotů dosud nebyla nezávisle ověřena.

Na závěr analýza , z níž cituji, přiznává, že náboženské vazby výrazně ovlivňují toho, koho volič volí.

U nás v Česku se velmi zdůrazňuje úspěch AfD, která je stále líčena jako „protisystémová“ strana, která usiluje o revizi česko-německých vztahů. Straší se její provázaností na fašistickou ideologii. K tomu lze dodat například velmi zajímavou proměnu komentářů o dnešní italské premiérce. Po výhře její strany se psalo takto:: Mezi jinými evropskými krajně pravicovými lídry vyniká tím, že není proruská a podporuje vojenskou pomoc Ukrajině. Giorgia Meloniová a její strana Bratři Itálie, ale zároveň vychází z dědictví Benita Mussoliniho. Po letošních volbách, které přicházejí symbolicky přesně 100 let od nástupu fašistického diktátora k moci, se může právě ona stát první ženou v čele italské vlády.

Dnes už o její „fašistické“ minulosti nepadne v komentářích jediné slovo. Přesně tak se tedy mohou vyvíjet komentáře o AfD. Pokud by se AfD podařilo dále posílit a měla by šanci vyhrát i celoněmecké volby, podobnou proměnu komentářů lze očekávat. Samozřejmě, hodně by záleželo na tom, co by AfD skutečně prosazovala, ale mohlo by to být velmi podobné tomu, že dnešní EU se na Itálii nedívá vysloveně záporně, i když si třeba Meloniová v oblasti potlačování ilegální migrace počíná mnohem radikálněji než EU.

Vraťme se ale k Německu. Kancléř Merz evidentně není lídrem, který by své straně pomáhal. Navíc, Německo trápí vysoké náklady na energie a tvrdá konkurence Číny ve výrobě spotřebního zboží i v automobilovém průmyslu. EU se bojí proti Číně výrazně zasáhnout, protože by reakce Číny mohla dále prohloubit stagnaci německé ekonomiky. Zatím lze stále tvrdit, že zemské volby v bývalé NDR nejsou rozhodující, Německo ale čekají zemské volby i na bývalém území západního Německa, a pokud se CDU nevzpamatuje a prohraje je i tam, Merz bude muset odejít. A aby ho to „nebolelo“, půjde radit do Bruselu?