V záplavě těch méně dobrých anebo dobrých s otazníkem tato z letošního srpna působila jako balzám. Izrael podepsal novou dohodu o masivním vývozu zemního plynu do Egypta.

Konkrétně: Izraelská firma NewMed Energy, čtenáři zajímající se o tento obor ji mohou znát z dřívějška jako Derek Drilling, uzavřela s emirátskou společností Blue Ocean Energy, která zajišťuje nákup izraelského zemního plynu na egyptský trh, dohodu o dodávce celkem 130 miliard krychlových metrů do Egypta. Kontrakt má hodnotu 35 miliard USD. Důležitý je především pro Egypt, neboť ve spotřebě zemního plynu není soběstačný. Dovážet ho musí jednak z Izraele, od roku 2020 z obřího středomořského ložiska Leviathan, jednak od dalších zahraničních dodavatelů ve formě LNG. Kontrakt je dojednán do roku 2040, případně do dosažení dohodnutého množství plynu.

Tento deal je ukázkou toho, jak by mohla ve velkém vypadat přátelská spolupráce mezi Izraelem a jeho blízkými i vzdálenějšími arabskými sousedy, kdyby na Blízkém východě existovaly normální poměry. Vzájemný respekt a uznání, mírové smlouvy, bezpečné hranice – a nikoli fanatická protiizraelská nenávist, dominující hrozby islamistického teroru, propagandou živená zpolitizovaná „palestinská kauza“ a falešná solidarita (ve stylu bližší arabská nacionalistická košile než izraelský demokratický kabát). O to větší ocenění si zaslouží tato smlouva založená na zdravém rozumu. Tak se to jevilo na první pohled v srpnu 2025.

Zádrhel

Takováto dohoda ovšem vyžaduje vládní schválení jak v Káhiře, tak v Jeruzalémě. Egypt tak následně učinil, Izrael nikoli. Jeho ministr energetiky Eli Cohen v říjnu souhlas s dohodou pozastavil. Server Egypt Independent k tomu 4. listopadu napsal: „V rozhovoru pro izraelskou televizi Channel 7 Cohen vysvětlil: »Jako člen vlády tu dohodu neschválím, dokud nebude jisté, že jsou chráněny bezpečnostní zájmy Izraele a že je pro izraelské občany zajištěna spravedlivá a konkurenceschopná cena.« Dodal, že podrobnosti týkající se těchto bezpečnostních zájmů nelze zveřejnit. Zároveň upozornil, že plynová dohoda »není jen o prodeji«, ale má i významné ekonomické, politické a bezpečnostní souvislosti. Uvedl také, že smlouva posiluje ekonomiku, podporuje kurz šekelu a přispívá ke stabilitě, avšak musí být využívána rozumně a s ohledem na politické a bezpečnostní okolnosti.“ V této souvislosti stojí za zmínku, že v říjnu měl přijet do Izraele americký ministr energetiky Chris Wright, cestu ovšem zrušil. Kontext byl zřejmý: žádný podpis dohody, žádná návštěva. Politika a byznys, to není turistika.

Dále je zapotřebí uvést, a zde jsme u ekonomického aspektu věci, že na pozastavení dohody měly vliv i vnitroenergetické problémy v Izraeli (kolaps dohody mezi Israel Electric Corporation IEC, což je státní firma, něco jako ČEZ a ČEPS v jednom, a vedením plynového pole Tamar) a hrozba dvojích cen. Zatímco IEC kupuje plyn za 4,7 USD/MMBtu (milion britských tepelných jednotek), pro Egypt byla dohodnuta částka podstatně vyšší, konkrétně 7,4 USD/MMBtu. To by mohlo vést k tlakům na zvýšení ceny pro domácí izraelský trh – a právě tomu se ministr energetiky Cohen snažil zabránit. Tedy ochránit domácí spotřebitele garancí tzv. férové ceny, tj. její zachování na stabilní úrovni bez ohledu na to, za kolik je prodáván plyn Egyptu. Dále izraelské ministerstvo energetiky trvalo na tom, že v případě problémů v těžbě bude mít prioritu domácí trh před exportem. Soudě podle informací serveru Globes ze 17. prosince byly tyto požadavky splněny. Izraelská vláda odsouhlasila vývoz plynu do Egypta poté, co se provozovatelé naleziště Leviathan zavázali k několika klíčovým podmínkám. Především slíbili, že plyn pro izraelský domácí trh bude prodáván za předem garantovanou cenu, takže vývoz do zahraničí nepovede ke zdražení elektřiny a energií pro izraelské spotřebitele. Zároveň se konsorcium těžařských firem zavázalo, že izraelský trh bude mít přednost před exportem. Pokud by došlo k technickým problémům nebo výpadkům na jiných izraelských plynových polích, bude plyn z Leviathanu nejprve směřovat do Izraele, i kdyby to znamenalo omezení dodávek do zahraničí. Tyto garance odstranily izraelskou „brzdu“ a ve středu 17. prosince večer mohl premiér Netanjahu spolu s ministrem energetiky Cohenem oznámit, že Izrael dohodu oficiálně schválil. Ta nyní může vstoupit do fáze realizace.

Politické ošívání

Ovšem nebyla by to arabská část Blízkého východu, abychom nebyli z její strany svědky politického „dovysvětlení“ dealu. Protože partnerem je v tomto případě „zlý“ Izrael, kterému arabská propaganda, nejen egyptská, nasazuje kvůli obranné protiteroristické válce v Pásmu Gazy psí hlavu, považovali Egypťané za důležité zdůraznit, že dohoda je výlučně obchodní záležitostí a nelze z ní vyvozovat žádné politické signály. Aby snad někdo nebyl v pokušení myslet si něco jiného a věc si nesprávně nevyložil, přispěchal 18. prosince šéf Státní informační služby (SIS) Diaa Rašwan na jejím webu s patřičným vysvětlením. Dodejme, že SIS je oficiální mediální a PR agentura egyptského státu a podřízena je Úřadu prezidenta. Rašwan uvedl, že dohoda je čistě obchodní, bez politických souvislostí. Zprávy šířené některými médii a prostřednictvím sociálních sítí jsou, pokud jde o závěry týkající se dohody, nesprávné. Smlouva je výlučně obchodní transakcí uzavřenou na základě ekonomických a investičních hledisek a neobsahuje nic, co by jakkoli souviselo s politikou. Účastníky kontraktu jsou zahraniční energetické společnosti a egyptské firmy specializující se na obchod s plynem. Nejde o ujednání mezi vládami a tedy o žádnou politickou spolupráci s Izraelem. V tomto kontextu Rashwan varoval před tím, aby se lidé nenechali ovlivnit propagandou nebo nepřátelskými mediálními kampaněmi, které se snaží čistě obchodní dohodu politizovat, a zdůraznil, že načasování oznámení nic nemění na faktu, že dohoda je výsledkem obchodních jednání už dříve uzavřených v souladu s tržními principy.

Proč to všechno? Protože Palestinci… Jak pochopíme při čtení závěrečného odstavce Rašwanova sdělení. Šéf SIS jednoznačně potvrdil, že postoj Egypta k palestinské otázce je pevný a nezměnitelný. Zakládá se na podpoře legitimních práv palestinského lidu, odmítání nuceného vysídlení a dodržování dvoustátního řešení. Můžeme se ptát, jak a proč s tím palestinští Arabové souvisejí. A také položit otázku, jestli právě toto „dovysvětlení“ nepředstavuje přesně to, proti čemu Rašwan brojí, tedy politizaci celé záležitosti. Viděno zdravým rozumem, Izrael sice pomůže vytrhnout Egyptu v energetice trn z paty – ale ne aby někoho napadlo vidět v tom náznak oteplení nad rámec chladného egyptsko-izraelského míru. Inu, pomoz arabskému sousedovi, ale vděk nečekej. Spíše politické ošívání. Ideální by bylo, kdyby o té židovské pomoci nikdo nevěděl.