Máme i u nás v Izraeli lidský odpad. Brzo po napadení země arabskými barbary začaly vlastizrádné demonstrace v Tel Avivu za skončení války, za mír, za propuštění rukojmí, a proti vládě, která se „nechce s Hamásem dohodnout“; přidali se někteří bývalí politici a generálové (z oné šedé zóny zvané deep state). Jejich vyslanci začali všude po světě rozhlašovat, že izraelský předseda vlády brání propuštění rukojmí, protože by to prý ohrozilo jeho vládu. Jako kdyby jeho vláda nebyla výsledkem demokratických voleb. Vůdci demonstrací hystericky vykřikují „smrt premiérovi“, „smrt židovským extrémistům“. Za extrémisty oni považují oněch 55 % spoluobčanů, kteří dnešní vládu volili. Nyní se k demonstrantům přidávají humanitní profesoři a kulturní pracovníci čili baviči. Celá ta směska se považuje za elitu země. Na ulici náhodně vybrané osmileté dítě z rodin oněch extrémistů působí v televizním rozhovoru inteligentněji než oni hysteričtí a nenávistní rebelové, z dítěte vyzařuje chytrost, jistota a láska k vlasti.

Slovo „spodina“ a „plebs“ si rezervuji pro ty na spodku morální pyramidy, kteří po skončení své výborně placené práce v izraelské armádě tvrdí v interview pro CNN, že izraelská armáda vraždí v Gaze miminka. Pro baviče (Vaculík je nazýval pobriliantovanými blbci), kteří spolu s humanitními vědci, využívají zdejší demokracii a v době války žádají, aby se kapitulovalo, nekazilo se jim jejich kšefty, nechalo se je kamarádit s jinými pobriliantovanými baviči a humanitními vědci ve světě, oni nechtějí být ve světě spojováni s Izraelem a s Židy. I v Česku se snaží někteří lidé židovského původu tvářit, že oni ne, že oni nemají s těmi židovskými extrémisty v Izraeli nic společného, že oni milují české buchty a distancují se od „židovských zločinů v Gaze“ (zde). Baviči a humanitní vědci nepatří nikde na světě mezi morální elitu.

Slovem elita (původ slova souvisí s výrazem „vybraný“) se dnes obvykle rozumí slavní a bohatí lidé a ti kdo jsou v nejvyšších funkcích na universitách, v politice a médiích. Nikdo z nich ovšem nepatří mezi ty, kdo vynikají morálkou. Naopak, ti vybraní tam nahoře patří většinou k morální spodině, k těm kdo užívají drogy a ignorují všechna tradiční morální pravidla. Obyčejný lid není méně morální než samozvaná elita, i když slovo plebs je dnes synonymem pro slovo spodina. Nemocný člověk nebo narkoman co se stane bezdomovcem není horší než úspěšný obchodník s drogami. Slovo spodina si zde rezervuji pro ty, kdo plánovitě vystupují proti své zemi a svým vlasteneckým spoluobčanům, pro ty kdo chtějí ukázat, že patří k tomu lesklému vnějšímu světu, který jejich zemi kritizuje. Pro ty obchodníky s drogami (zde) a pro ty profesory antropologie. Pro ty bývalé šéfy tajných služeb, co po shrábnutí tučných penzí se spojují s nepřáteli své země, aby si jejich vnuci mohly v klidu užívat života v Evropě a nebyly na ulici napadáni jako „vražední sionisté“.

I v Polsku před válkou chtěli být mnozí Židé stejní jako všichni ostatní občané, ale ani levičáci je nechtěli mezi sebe přijmout, a tak si založili svoje levičácké židovské strany, jen někteří si uvědomili, že tudy cesta nevede, že cesta není zavděčit se okolí ale žít slušně a bojovat samostatně, ať je to jakkoli těžké a skoro nemožné. Po potlačení židovského povstání ve Varšavském ghettu (19. dubna 1943), povstání v Treblince (2. srpna 1943), povstání v Sobiboru (14. října 1943), a povstání v Osvětimi (7. října 1944), pokračoval boj po válce v Izraeli. Mnozí nebyli schopni odpoutat se od levičácké minulosti a po Stalinově vzoru vnutili své vize i svému okolí (v prvních volbách získala levice přes 60 % hlasů, ale v roce 2022 již méně než 10 %, zde). Slovo „elita“ pro slušné lidi nepotřebuji, protože slušní lidé by neměli být nějakým výběrem, ale normou. Jsem rád, že žiju v Izraeli, zemi kde slušnost je skutečně normou, protože ti co se označují za elitu a dělají vše pro zničení své země představují menšinu a strany, které ji volí již dostávají pod 10 % hlasů.

Normální rozdělení (zvané též Gaussovo) je neúprosné, a ať je průměrná hodnota nějaké vlastností jakákoli, tak levé křídlo zvonovité křivky odmazat nelze, ani pro rozdělení chytrosti nebo slušnosti. Židé měli mnoho hrdinů a mnoho charakterních lidí, ale taky hodně darebáků. Shrábli čtvrtinu Nobelových cen, ale idioti u nich nechybí. Strašlivé otázky zůstávají nezodpovězeny po 7.říjnu 2023, kdy do Izraele vtrhlo 6000 teroristů Hamásu, a izraelská veřejnost je ochromena strachem z ještě strašlivějších odpovědí, které ji čekají. Jak to, že nejlepší tajná služba na světě, Mosad, útok nečekala, a že nejlepší armáda na světě, Cahal, nebyla po mnoho hodin schopna zastavit řádění teroristů na izraelském území? Že by oni appeaseři nějak k tomu strašnému selhání přispěli?

V Izraeli máme naštěstí desetitisíce hrdinů (zde), jednu za všechny lze jmenovat 25letou Inbal Liebermanovou, která 7. října 2023 zorganizovala obranu kibucu Nir Am a zachránila tak 683 členů kibucu; po čtyřhodinovém boji zabila sama 5 teroristů a její kamarádi dalších 20 (zde). Dennodenně vidím v izraelské televizi pohřby vojáků, jejichž rodiče pláčou, ale říkají, že jsou na svého dvacetiletého syna hrdí a znovu by ho do války poslali, protože on bojoval za to, aby jeho národ nebyl znovu vydán na milost a nemilost evropským národům jako v letech 1933 až 1945. Bohužel nelze snadno oddělit plevy od zrna, nelze v Gaussově rozdělení vymazat neslušné lidi – alespoň že jich během oněch 77 let v Izraeli ubylo. Nejde u mne o netoleranci k jiným názorům, prostě kdo v civilizovaném státě spolupracuje s barbary je podle mě nemorální. Velkým nebezpečím byly od počátku státu domácí rozbroje, v demokracii ovšem nevyhnutelné, a vůbec největším nebezpečím pak spolupráce domácích appeaserů a bojovníků za mír s nepřítelem. Appeaserům se podařilo dotlačit Izrael k tomu, aby se vzdal kontroly nad Sinajem (1977), částí Zpadního břehu (1995), jižním Libanonem (2000) a Gazou (2005).

Možná zázrakem se podařilo Izraeli přežít hrůzné války a nepřetržitý teror proti stonásobné přesile, proti vůli miliard muslimů, proti politickému odporu téměř všech států světa, proti tlakům i těch několika spojenců, a proti domácí spodině. Je třeba doufat, že izraelské spodině se nepodaří svou zemi zničit. Izrael je maják, město na kopci, světlo na konci tunelu, až zhasne, nastane doba temna pro celou západní civilizaci.

Odkaz na Hegaion