V pondělí vyvrcholily osm týdnů trvající nepokoje v Gaze, kterým tamější vládnoucí teroristické hnutí Hamás říká „pochod za návrat“ Palestinců do Izraele. Tentokrát je ještě posílily protesty proti otevření amerického velvyslanectví v Jeruzalémě. Střety u hranic s izraelskými vojáky si podle tvrzení Hamásu, které nelze ověřit, vyžádaly 60 mrtvých, nejvíc v jediném dni za poslední čtyři roky, a podle různých zdrojů 1200 až 2700 raněných. Celkový počet obětí tak stoupl na zhruba stovku.

Násilnosti mají dvě odlišné verze a zahraniční média se přiklánějí spíše k té, kterou šíří Hamás. Údajně jde o pokojné demonstrace, které mají ukázat, že se Palestinci nikdy nevzdají práva na návrat do své původní domoviny, a izraelští vojáci střílejí do nevinných a neozbrojených účastníků, včetně malých dětí.

Izrael upozorňuje, že Hamás násilí pečlivě organizuje. Pobízí Gazany, aby k hraničnímu plotu přišli, a za účast platí každé rodině sto dolarů. Chce vyvolat co největší lidské ztráty, aby upoutal světovou pozornost. Izraelská tajná služba Šin Bet v posledních týdnech řadu násilníků zadržela a ti při výslechu potvrdili, že protesty mají vypadat jako lidové povstání, a ne jako vojenská operace Hamásu. Jeho členové se však pohybují mezi demonstranty a celou akci řídí. Představitel Hamásu Saláh Bardawíl ostatně ve středu přiznal, že 50 z pondělních zabitých bylo členy Hamásu.

Většina účastníků se žádných násilností nedopouští, ale početná skupina dalších hází po vojácích kamení a zápalné láhve, pouští na izraelské území hořící létající draky a vyvolává požáry, klade u plotu výbušná zařízení, snaží se ho prostřihnout a také po vojácích střílí.

Pokud tato fakta západní média zmiňují, pak jen s obvyklým zpochybňujícím dodatkem, že „Izrael to tvrdí“. Jeho právo na sebeobranu uznaly bez výhrad jen Spojené státy a Austrálie. Ostatní hovoří o nadměrném užití síly, agresi, masakru či dokonce genocidě. Neptají se, co uprostřed nejnebezpečnějších bojů u plotu, kde se střílí, dělají malé děti, přestože armáda Gazany nesčetněkrát varovala letáky, aby se k němu nepřibližovali. I francouzský prezident Emmanuel Macron prohlásil, že „Palestinci mají právo na mír a bezpečnost“, aniž by stejné právo přiřkl Izraeli. Bývalý ředitel izraelské vojenské rozvědky Moše Jadlin si zase povšiml, že ačkoli Západ tolik trvá na izraelském respektování hranic z roku 1967, teď se zastává výtržníků, kteří se je snaží zničit.

V pondělí nepokoje podpořil i předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás, který prohlásil, že „Palestina patří Palestincům a není, jak tvrdí Židé, zemí jejich předků“. Jinými slovy, Izrael nemá na Blízkém východě co dělat.

Vysoký počet pondělních mrtvých je výsledkem bezprecedentního násilí u hraničního plotu. Výtržníci organizovaní Hamásem se ho pomocí střelby na vojáky pokusili prorazit na dvanácti různých místech současně. Kdyby jen pokojně protestovali, nebyla oběť ani jedna. Jedné buňce se v pondělí průnik podařil a následovala bitva s vojáky, kteří všech osm narušitelů zabili. Armádní tým pak našel skrýš plnou bomb a zásob nářadí ke zničení plotu.

Gazané v posledních dvou týdnech také už třikrát zdemolovali palestinskou stranu hraničního přechodu Kerem Šalom, kudy do pásma proudí plyn, pohonné hmoty, suroviny, léky, zdravotnické vybavení a další materiál. Byl to jediný přechod, jímž do Gazy každý týden projíždělo na 2400 kamionů s 72 000 tunami zásob. Demonstranti tak ještě prohloubili humanitární krizi v pásmu. Izraelská armáda má videonahrávky, z nichž je patrné, že akci řídili členové Hamásu a ukazovali vandalům, na co se mají zaměřit. Stejně tomu bylo i případě útoků na plot – nejprve všichni jen čekali a pak, jako by dostali signál, se najednou vrhli kupředu. Očití svědkové navíc potvrdili, že členové Hamásu postrkují do předních řad ženy a děti.

Hamás však nedosáhl svého cíle, jímž byla účast až 100 000 lidí, kteří měli zbourat plot a proniknout do Izraele. Hnutí potřebuje posílit svou slábnoucí pozici i pověst neohroženého bojovníka proti „sionistickému nepříteli“, protože jako vládce Gazy selhal a vynalézavost izraelské armády účinně maří i jeho raketové a další útoky. Kromě sympatií mezinárodního společenství mu má množství mrtvých přinést i politické výhody nad palestinskou samosprávou, kterou se mu nepodařilo přimět, aby za Gazu převzala finanční odpovědnost.

Úterní nepokoje však byly překvapivě desetkrát méně početné a mírnější než v pondělí, přestože si Palestinci připomínali „Nakbu“, neboli katastrofu, kterou podle Arabů představoval vznik Státu Izrael před 70 lety poté, co oni ten svůj odmítli. Střety si vyžádaly dva mrtvé a 160 raněných. Hamás vycítil, že se mu situace vymyká z rukou, a násilnosti přitlumil; v neposlední řadě i proto, že Izrael provedl 11 náletů na cíle hnutí a varoval, že budou-li výtržnosti pokračovat, obnoví cílené útoky na jeho nejvyšší vůdce. Hamás dokonce armádě nabídl, že výměnou za zastavení leteckých úderů násilí uklidní. Ponechal si však zadní vrátka – oznámil, že „protesty“ budou každý pátek pokračovat až do 5. června, výročí porážky arabských zemí v šestidenní válce v roce 1967. Bude záležet pouze na Hamásu, zda bude počet mrtvých stoupat.