Zní to jako klišé, byť je krutě pravdivé. V každé válce jsou postiženi nevinní civilisté. Jde-li ale o palestinské Araby, jmenovitě v Pásmu Gazy, je tomu věnována mimořádná pozornost.

Přitom ne každému leží na srdci neblahý úděl anonymních obyvatel Pásma, zhusta s teroristy spolupracujících. Civilní oběti, vedlejší efekt každého konfliktu, lze snadno zneužít v rámci jednostranné propagandy, v tomto případě protiizraelské. Čím více je akcentováno strádání civilního obyvatelstva v Gaze a dalších městech pobřežní enklávy, jejíž terorističtí vládci svým agresivním počínáním nynější válku vyvolali, tím méně je připomínáno utrpení rukojmí odvlečených z Izraele, přičemž stovka z nich je stále držena v nelidských podmínkách většinou

v podzemních tunelech.

Jako klišé může znít další konstatování. Nebýt rukojmí, netrpěli by Gazané válkou. Bylo to zdůrazněno bezpočtukrát. Válka může skončit v okamžiku, kdy Hamás a Palestinský islámský džihád zajatce propustí a složí zbraně. Míček je na jejich straně hřiště. Zjevně o to nemají zájem; tudíž nemají zájem, aby skončilo utrpení jejich vlastního obyvatelstva. Bohužel většina světa díky své zvrácené optice tuto skutečnost nevidí.

Ovšem o děsivém postavení rukojmí nestačí pouze teoretizovat na publicistických serverech, případně vyjádřit solidaritu a podpořit proklamace, že „zajatci musí být propuštěni“. Na teroristické věznitele je zapotřebí vytvořit silný a soustředěný tlak, což se ovšem neděje. A především – světu je nutné prezentovat fakta o hrůzných podmínkách, v nichž se nevinní věznění už více než rok nacházejí. Přesně to je cílem nové iniciativy izraelského ministerstva zdravotnictví, které ve spolupráci s resortem sociálních věcí připravuje zvláštní zprávu o fyzickém a duševním strádání rukojmí odvlečených do Pásma Gazy 7. října 2023; její finální verze bude předložena Organizaci spojených národů, konkrétně Výboru proti mučení (CAT). Ministr zdravotnictví Uriel Buso uvedl, že zpráva by měla sloužit jako „budíček“ a přimět OSN k tlaku na teroristy, aby zbývající rukojmí propustili.

Dokument je sestaven ze svědectví rukojmí, která se vrátila do Izraele v rámci loňského listopadového příměří, případně byla později osvobozena při operacích izraelské armády. Vše je zatím v přípravné fázi; zpráva se kompletuje postupně, protože ne každý byl schopen hovořit o svých zážitcích záhy po osvobození; některá svědectví se rodila postupně, někdy i po hodně dlouhé době. Ministr Buso charakterizoval záležitost stručně: „Zpráva popisuje zvěrstva, kterými rukojmí prošla, a odhaluje světu krutost nepřátel, s nimiž máme co do činění.“

Hrůzné zkušenosti

Po odvlečení do Pásma Gazy byli zajatci drženi celý dny ve tmě, se svázanými rukama a nohama a dostávali jen malé příděly jídla a vody. Byli biti po celém těle, některá rukojmí měla vytrhané vlasy, jiná věznitelé mučili kovem nahřátým nad otevřeným plamenem a přiloženým na kůži. Další zajatci včetně dětí museli snášet sexuální útoky. Zranění Izraelci uvedli, že jim byly odepřeny léky proti bolesti; popisovali mučivou bolest během lékařských vyšetření, která zahrnovala i chirurgické zákroky.

Věznění svědčili o nedostatku sprch a co horšího, mnozí byli nuceni čekat hodiny, nebo dokonce dny, než jim teroristé dovolili použít toaletu. Někteří se proto museli pokálet. Vybrané ženy a dívky byly zneužity jako služky. Příslušníci zajatých rodin byli navzájem záměrně odděleni. Všichni věznění včetně dětí byli nuceni sledovat videa zobrazující zvěrstva, jichž se teroristé po svém vpádu do Izraele 7. října 2023 dopustili. V důsledku hladovění došlo i rukojmí k poklesu tělesné váhy, dospělí ztratili osm až patnáct kilogramů, u dětí byla zaznamenána ztráta v průměru o deset procent, v některých případech ale až o osmnáct procent. Ve zprávě je také uvedeno, že když se loni blížil termín podepsání příměří, poskytly věznitelé rukojmím více stravy a dali jim čisté oblečení ve snaze ukázat, že byla držena v lepších podmínkách, než jaká byla skutečnost.

Potíže rukojmí po propuštění ovšem neskončily, jmenovitě psychické. Řada z nich trpí akutními stavy úzkosti a záchvaty paniky, jiní měli dlouho obavy opustit své domovy nebo mluvit jinak než šeptem, protože teroristé je nutili být zticha. Mnozí nebyli s to vrátit se do běžného života, ať už do zaměstnání nebo do školy. I na svobodě přetrvávají problémy se spánkem a zejména děti si stěžují na ostré bolesti, které nemají žádné odborné vysvětlení. Vyskytují se i problémy s příjmem potravy, buď její příliš málo, nebo se přejídají, vyskytují se i případy, že děti bezdůvodně potravu tajně schovávají.

Další komplikací podle autorů zprávy, na níž se podíleli lékaři a psychologové, je nemožnost propuštěných plně se zotavit při vědomí, že v Pásmu Gazy zadržováni další izraelští zajatci.

Svědectví těch, kdo měli to štěstí a dostali se na svobodu, jsou děsivá. Ještě hrůznější je ale realita těch, kdo jsou drženi ve spárech teroristů už bezmála patnáct měsíců a zažívají peklo na zemi. Je ostudou velké části mezinárodního společenství, že jim nevěnuje alespoň tolik pozornosti jako arabským civilistům v Pásmu Gazy trpící válkou, kterou vyprovokovali jejich mocipáni.

Volně podle The Times of Israel.

Zpracováno exkluzivně pro Neviditelného psa.