Komplikovaný titulek? Ano – a právě taková je i situace kolem Pásma Gazy v těchto dnech. A nenechme se mýlit, je to věc Arabů, nikoli Izraele. Tedy primárně věc Arabů.

Pásmo Gazy je ukázkou toho, jak to dopadne, když Arabové, v tomto případě palestinští – o ty jde –, získají jistou a nikoli malou míru nezávislosti. Nastane bratrovražedná řež – politická, mediální a a občas i skutečná, jak dokládají události z let 2006 a 2007. Zde připomeňme, že Izraelci se kompletně stáhli z Pásma Gazy v září 2005.

Výsledek: V arabské autonomii v Judeji a Samaří (tzv. Západní břeh Jordánu) vládne Fatah, v Pásmu Gazy Hamas. Obě teritoria přitom patří, podle Dohod z Oslo, pod jednu Palestinskoarabskou autonomii (obvykle nesprávně nazývanou Palestinská autonomie, což ale v politickém názvoslovném kontextu nedává smysl). Fatah jsou bývalí teroristé (alespoň formálně), Hamas jsou teroristé formálně i reálně.

Pokusů o usmíření jsme od konfliktu 2006/2007, který vedl k rozdělení, zaznamenali bezpočet. Dotáhnout do úspěšného konce se ale nepodařilo žádnou dohodu. V poslední době se mluví o tom, že cesta k usmíření je vzdálenější než kdy dřív.

Jeden příklad z „bratrské“ spolupráce. Podle ujednání z předloňského roku nahradila policii Hamasu na hraničním přechodu Rafah z Pásma Gazy do Egypta policie Fatahu, tedy „ústřední“ vlády Palestinskoarabské autonomie (PA). Měl to být první krok na cestě k tomu, aby vláda PA měla pravomoc nejen v arabských autonomních oblastech v Judeji a Samaří, ale také v celém Pásmu Gazy.

Dopadlo to tak, že Abbás (předseda PA a šéf Fatahu) své pracovníky z gazské strany přechodu Rafah 6. ledna 2019 stáhl. Jedním z důvodů byla šikana, zadržení a výslechy údajně několika stovek důstojníků Fatahu (dle některých zpráv měli být i mučeni) orgány Hamasu, k čemuž došlo v minulých dnech. Vedení PA tvrdí, že cílem této svévole bylo zabránit příslušníkům Fatahu v Pásmu Gazy v uspořádání oslavy 54. výročí první ozbrojené akce této organizace proti Izraeli.

Zde se musíme zastavit a celou věc rozklíčovat. Co že to chtěl Fatah oslavovat? Zahájení své teroristické činnosti. Na Nový rok 1965 oznámil Fatah ve „vojenském komuniké č. 1“ zřízení vojenského křídla své organizace (v jejím dvoučlenném vedení stál jistý Jásir Arafat), která dostala název Al Asifah. Tím vyhlásil Fatah Izraeli ozbrojený boj. Ano, Izraeli. Pro připomenutí: v roce 1965 byla Judea a Samaří („Západní břeh“) součástí Jordánska a Pásmo Gazy pod kontrolou Egypta. Což znamená, že Fatahu nešlo o ustavení nějakého státu pro palestinské Araby v Judeji, Samaří a Pásmu Gazy, neboť nevyhlásili ozbrojený boj Jordánsku a Egyptu, ale o „osvobození“ té části historické Palestiny, na níž se v té době nacházel Stát Izrael. Tedy: šlo o zahájení ozbrojené teroristické války s cílem likvidace Izraele.

Prvním konkrétním teroristickým aktem Fatahu (Al Asifahu) pak byl začátkem ledna 1965 neúspěšný útok na izraelský Národní přivaděč vody, který byl zprovozněn v předchozím roce (1964). Jeho posláním je dodávat vodu z Genezaretského jezera v Galileji do hustě obydlené centrální oblasti země a na suchý jih. Jak příznačné: zatímco Židé svůj stát budovali a zvelebovali, Arabové z Fatahu ničili, rozsévali zkázu a zanedlouho i smrt.

Z letošní oslavy zahájení protiizraelského teroru Fatahu v Pásmu Gazy nakonec sešlo – a ovšem: vše, co tomu předcházelo jen zvýšilo napětí mezi oběma frakcemi. Co bude dál, nikdo neví. Dojde k definitivní separaci obou autonomních území – v politickém slova smyslu? Vzdají se palestinští Arabové dalších pokusů o vytvoření „vlády národní jednoty“? Nemá smysl spekulovat, situace je totálně beznadějná, komplikovaná, nepřehledná.

Zajímavé na tom je něco jiného. Fatah, který se údajně odstřihl od své teroristické minulosti – je to jeden ze stavebních kamenů, na němž byla zahájena stavba mírového procesu s Izraelem – plánoval oslavovat svůj první teroristický čin. O mnohém to vypovídá. Je to totiž stejné, jako kdyby nynější Němci velkolepě oslavovali výročí 1. září 1939, den útoku na Polsko. Bylo by pak jejich odvrácení se od nacistické minulosti věrohodné? Jsou věrohodní palestinští Arabové z Fatahu, když oslavují teror?

Jak patrno, překážkou mírového narovnání není Izrael, ale sami palestinští Arabové.