30.1.2023 | Svátek má Robin


PAPEŽ: Ano, ale...

2.1.2023

Odchod emeritního papeže právě na Silvestra 2022 jako by nám chtěl připomenout, že navzdory datu více než na bujaré veselí je zapotřebí myslet na vážnější věci provázející naši každodennost. Ostatně nadcházející rok bude vším jiným, jen ne procházkou růžovou zahradou. Nemusí se nám to líbit, nemusíme tomu věřit, ale bude to tak. Svět není v nejlepší kondici.

Jaký mohu jako nekatolík zaujmout postoj k působení této duchovní osobnosti? Ano, Benedikt XVI. byl vynikající teolog, „přední intelektuální osobnost“ naší doby (premiér P. Fiala), „posledním z velikánů 20. století, který celý život bojoval za staré dobré hodnoty“ (exprezident V. Klaus), „vlivným teologickým poradcem reformního druhého vatikánského koncilu“, který se „přiklonil ke konzervativním kritikům progresivistických proudů v církvi i společnosti“, přičemž představoval „inteligentní kulturní konzervativismus, který se naprosto liší od fundamentalistického tradicionalismu“ (teolog T. Halík).

Je tu ovšem i ono příslovečné „ale“. Ptám se: Považoval Joseph Ratzinger, ať už jako papež, nebo ještě předtím jako významná duchovní osobnost Vatikánu, protestantské a evangelikální věřící za plnohodnotné křesťany? Vnímal jejich církve jako skutečné církve?

Ano, Benedikt XVI. usiloval o (a praktikoval) ekumenický dialog, ale během jeho pontifikátu se vyskytly momenty, které vyvolaly mezi protestanty a evangelikály rozčarování. Podle serveru Ucatholic.com (4. 11. 2019) nepovažoval protestanty za heretiky; když ale stál v čele římskokatolické církve, podepsal v červenci 2007 dokument potvrzující to, co bylo uvedeno na Druhém vatikánském koncilu. Konkrétně – dokument ve formě otázek a odpovědí takto vysvětluje, proč texty koncilní a pokoncilní nepoužívají termín „církev“ v případě křesťanských společenství vzešlých z reformace v 16. století:

Podle katolické doktríny tato společenství nepožívají výsad apoštolské posloupnosti ve svátosti kněžského svěcen a jsou proto zbavena konstitutivního prvku církve. Tato církevní společenství, která právě kvůli absenci svátostného kněžství nezachovala pravou a integrální podstatu eucharistického tajemství, nemohou být nazývána „církvemi“ v pravém smyslu toho slova.

Dokument dále nenechává nikoho na pochybách, že skutečná Církev Kristova je identická pouze s Církví římskokatolickou (papežskou), byť do jisté míry „bere na milost“ pravoslavné východní církve. Ostatní křesťanské denominace (protestantské, evangelikální aj.) tedy za součást pravé Kristovy církve nepovažuje; s trochou nadsázky lze říci, že je vnímá jako křesťany druhé kategorie. Můj názor: s tímto vědomím by měla tato společenství přistupovat k vytváření ekumenických vztahů s římskokatolickou církví; není to vztah rovnocenný.

Podobně – „ano, ale …“ – lze hodnotit i vztah Benedikta XVI. k židovství. Server The Times of Israel 31. prosince 2022 připomněl Ratzingerovy pozitivní kroky ve vztahu k judaismu. Jeho prvním oficiálním aktem ve funkci papeže byl dopis římské židovské komunitě. Po Janu Pavlovi II. se stal druhým papežem v historii, který vstoupil do synagogy. V knize „Ježíš Nazaretský“ z roku 2011 Benedikt rozsáhle biblicky a teologicky vysvětlil, proč v Bibli nenacházíme žádný základ pro tvrzení, že za Ježíšovu smrt byl odpovědný židovský národ jako celek. Rabín David Rosen z Amerického židovského výboru v době odchodu zemřelého papeže na odpočinek řekl: „Je zcela zřejmé, že Benedikt je skutečným přítelem židovského národa.“

Pak je tu opět ono „ale“. Izraelský server píše, že na druhé straně Benedikt urazil mnohé Židy, kteří byli rozhořčeni jeho neustálou obhajobou a snahou o svatořečení Pia XII., papeže z doby druhé světové války, který byl a je obviňován z toho, že dostatečně neodsoudil zločiny holocaustu. Židé také kritizovali Benedikta kvůli tomu, že zrušil exkomunikaci britského tradicionalistického katolického biskupa Richarda Williamsona (do té upadl kvůli teologickým sporům uvnitř katolické církve), protože Williamson veřejně popíral uznávaný rozsah holocaustu a existenci nacistických plynových komor.

Lze tedy závěrem říci, že Josepha Ratzingera lze za mnohé hodnotit pozitivně, vůči některým aspektům jeho duchovní služby lze mít oprávněné výhrady. K otázce co převažuje by bylo z mé strany opovážlivé se vyjadřovat, to je ostatně už v kompetenci Nejvyššího.

Nechť Joseph Ratzinger odpočívá v pokoji.