Tento názor může mít něco společného s obavou, která trápí většinu z nás, že po NAŠÍ smrti se bude říkat pravda třeba i o nás, a ta pravda může být někdy hodně nepříjemná.

A nejen to, my se pak nebudeme mít možnost bránit, natož pak vysvětlit, jak to bylo doopravdy.

To je všechno v pořádku, ale jsou chvíle, kdy si člověk řekne, že všechno má své meze. Jako třeba ve chvíli, kdy se čtenář, divák či posluchač z většiny sdělovacích prostředků dovídal, jaký to byl pašák ten Edward Kennedy, nedávno zesnulý demokratický senátor.

O to více pak zaujal následující text, uvedený zde v doslovném překladu. Text koluje posledních několik dnů po Internetu.

Takže:

Jakmile se zjistilo, že má rakovinu, došlo k okamžitým pokusům v hlavních sdělovacích prostředcích o „svatořečení“ Teddyho Kennedyho. Říkají, jak moc je „velikým Američanem.“ Tak to si tedy vyjasněme pár věci a přestaňme otáčet skutečnosti tak, aby měnily skutečně dějiny.

1. Když chodil na Harvard, přistihli ho při podvádění při zkouškách. Vyhodili ho dvakrát: poprvé pro podvádění, podruhé proto, že zaplatil spolužákovi, aby podváděl za něj. (Pozn. překladatele: jak britský, tak i severoamerický žebříček hodnot považují podvádění za jeden z nejtěžších přečinů proti slušnosti.)

2. Po vyloučení ze školy se Kennedy přihlásil k vojenské službě, jenže omylem vyplnil, že se hlásí na čtyři roky, nikoliv na dva. Hanba! Ten chlap neumí počítat do čtyř! Jeho tatík, Joseph P. Kennedy, bývalý americký velvyslanec v Anglii (o krůček výše než podloudné dovážení alkoholu z Kanady do U.S. během prohibice) zatahal za nezbytné provázky, aby se synkova vojenská povinnost zkrátila na dva roky a aby zajistil, že bude sloužit v Evropě a ne v Koreji, kde zrovna zuřila válka. Ne, že by tedy měl nějaké výhody! (Z toho obviňoval presidenta Bushe.)

3. Vojáci poslali Kennedyho do Paříže. Nikdy nepovýšil nad hodnost řadového vojína. Po propuštění se vrátil do Harvardu. Jen si představte osobu jeho vzdělání, která se nedostane nad hodnost řadového vojína!

4. V době, kdy navštěvoval právnickou fakultu na University of Virginia, byl čtyřikrát zastaven za bezohledně řízení, včetně případů, kdy mu naměřili rychlost 90 mil za hodinu v obytné čtvrti, aniž by měl po setmění rozsvícená světla. A přesto nikdy o řidičský průkaz státu Virginia nepřišel. Mimochodem, v roce 1959 složil zkoušku o přijetí do právnické komory. Obdivuhodné!

5. V roce 1964 se vážně zranil při letecké nehodě a strávil několik měsíců v nemocnici. Podle vyšetření v nemocnici v době, kdy ho přijímali, byl podle definice zákona opilý. Výsledky těchto vyšetření zůstaly „státním tajemstvím“ do roku 1980, kdy byly odtajněny. Slyšel o tom někdy někdo něco v našich objektivních sdělovacích prostředcích?

6. V 11 hodin večer 19. července 1969, na večírku na ostrově Chappaquiddick v Massachusetts, si Kennedy půjčil od svého řidiče klíče od své limusiny Oldsmobile a nabídl pracovnici kampaně Mary Jo Kopechne, že ji odveze. Když opouštěl ostrov po neosvětleném mostě, který neměl zábradlí, Kennedy strhl volant a vozidlo se zřítilo do rybníku (jezírka) Poucha.

7. Doplaval k břehu a pěšky došel zpět na večírek. Šel kolem několika domů a hasičské stanice. Dva přátelé se spolu s ním vrátili na místo nehody. Podle jejich pozdějšího svědectví mu řekli, co už dávno věděl: že byl podle zákona povinen nehodu ohlásit okamžitě úřadům. Kennedy místo toho došel do svého hotelu, zavolal svému právníkovi a šel spát. Kennedy zavolal policii až druhý den ráno, v době, kdy už byl vrak objeven. Než zemřela, Kopechne škrábala okobercovanou podlahu auta, kterou měla v převrženém vozidle nad hlavou.

Kennedyho rodina začala okamžitě požadovat, aby ti, kterým kdysi pomohla, pomohli nyní jí (pozn. překladatele: říká se tomu calling in favours), aby se zařídilo, že jakékoliv vyšetřování bude přísně omezené. Tělo Kopechne bylo urychleně odvezeno mimo území státu ještě před tím, než mohlo dojít k pitvě. Další podrobnosti jsou nejisté, ale Kennedy tvrdil, že po nehodě se několikrát potopil ve snaze Kopechne zachránit, a policii nezavolal proto, že byl v šoku. Všeobecně se předpokládá, že Kennedy byl opilý a policii zavolal se zpožděním proto, že doufal, že jeho rodina přes noc sprovodí problém ze světa. Po této nehodě začali Kennedyho jeho „političtí nepřátele“ nazývat ctěný Senátor za Chappaquiddick. Přiznal vinu za opuštění místa nehody a dostal PODMÍNĚNÝ TREST DVOU MĚSÍCŮ. Rodina Kopechne dostala vyplacenu menší částku z Kennedyho pojistky a nikdy nežalovala. O něco později se objevily snahy o exhumaci těla Kopechne a dodatečnou pitvu, ale její rodina se tomuto rozhodnutí ubránila soudně. Kennedyho rodina platila účty jejich právníků: jako „výraz přátelství“?

8. Kennedy seděl v Senátu více než 40 let, ale s přihlédnutím na tak dlouhou dobu se jeho úspěchy zdají být velice malé. Sepsal nebo hájil zákony na ochranu občanských práv, v roce 1981 zvýšil nejnižší povolenou mzdu, ulehčil chudobným přístup ke zdravotnické péči a založil Jídlo na Kolech (Meals on Wheels) pro důchodce se stálým příjmem. Je považován za vlajkonoše liberalismu. Hned ve svém prvním období v Senátu řídil prosazení zákona, který postavil americkou imigrační politiku vzhůru nohama tak, že způsobil protržení hrází pro přistěhovalce ze zemí třetího světa.

9. Od té doby byl přímým podněcovatelem nebo autorem všech rozšíření přistěhovalectví, včetně jeho posledního pokusu udělit všeobecnou milost všem cizincům, kteří žijí v zemí nezákonně. Nemluvme už ani o pobožných výsleších posledních dvou kandidátů na místa soudců Nejvyššího soudu, kdy se tvářil jako vlajkonoš „všeho, co je správné“. Nabubřelý osel!

10. Kolem Washingtonu byl znám jako veřejný ochlasta, hlasitý, hlučný člověk, velice neuctivý k ženám. Hovado ho popisuje lépe než „veliký Američan“. Jeho životním heslem bylo „V každém rybníku blondýnu“ ("A blonde in every pond.")

Tolik onen doslovný překlad.

Pakliže vás zajímají skutečnosti ohledně Kennedyho vlastenectví, zkuste si přečíst Ted Kennedy's Soviet Gambit na stránkách Forbes.com, v češtině pak v článku Jana Černého na stránkách ČRo6.

Přeložil: Petr Adler