Přesně před čtvrt stoletím, 28. února 1986, krátce před půl dvanáctou v noci byl v centru Stockholmu výstřelem z revolveru zavražděn švédský premiér Olof Palme, který se s manželkou vracel z kina. Byl na místěmrtev. Druhá kulka jen lehce zranila jeho ženu Lisbeth.

Ačkoliv švédská policie patří mezi efektivní evropské policejní sbory, při vyšetřování premiérovy vraždy dokázala udělat snad všechny chyby světa. Příklad za všechny: obě vystřelené kulky nebyly nalezeny policií při ohledání místa zločinu, ale náhodnými chodci o dva dny později, před balistickou analýzou byly vyprány a vysušeny, čímž byla znehodnocena většina stop.

Nic, jen 225 metrů regálů

Vyšetřování vraždy Olofa Palmeho nebylo ukončeno do dnešního dne. Takzvaná „Palmeho“ komise říšské kriminální policie, kterou řídili nejvyšší policejní šéfové a v níž v některých údobích pracovalo až ke stovce kriminalistů, se za dvacet pět let nepohnula z místa, ač vyprodukovala ohromné množství vyšetřovacích protokolů. Udivení švédští daňoví poplatníci se v těchto dnech dozvěděli, že její spisy zaplňují přes 225 metrů polic... Soukromé vyšetření vraždy, o které se pokusil Palmeho dobrý starý přítel, také nevedlo nikam a stálo místo švédskou ministryni spravedlnosti.

Švédská policie sice přišla s řadou „podezřelých“ – všechny její teorie však opakovaně končily ve slepých uličkách: ať už to byl náhodný bezdomovec (který byl dokonce soudem prvního stupně odsouzen na doživotí – odvolacím soudem byl však plně zproštěn podezření) či kurdské nebo jihoafrické teroristické skupiny. Po čtvrt století se analytikové začínají znovu přiklánět k verzi, že Palme mohl být zavražděn nějakou extrémně pravicovou skupinou, kterámohla mít zájem na odstranění mimořádně schopného švédského socialistického politika.

Ideální sociální demokrat

Palme byl totiž přirozeným novým vůdcem švédské sociální demokracie, která úspěšně vedla zemi již mnoho desítek let. Stal se předsedou sociální demokracie po legendárním Tage Erlanderovi a ve svých 42 letech byl vůbec nejmladším evropským premiérem. Palme, který pocházel z rodiny známých a bohatých politiků a podnikatelů, získal po válce vzdělání v USA. Znal dokonale hlavní světové jazyky, vyznal se výborně vmezinárodní politice a uměl se suverénně pohybovat v mezinárodních politických sférách. Velice brzo se stal politikem respektovaným nejen ve Švédsku, ale i v zahraničí: např. Palmeho mezinárodní komise, jejímiž členy se stali významní politici nejen ze Západu, ale i ze sovětského bloku, se snažila odstranit globální nebezpečí spojená s existencí jaderných zbraní. Byl ostrým kritikem americké intervence ve Vietnamu; jako švédský premiér dokonce neváhal jít ve Stockholmu spolu s představitelem Vietcongu v čele velkého protestního průvodu proti válce ve Vietnamu. Jeho gesto téměř vedlo k přerušení tradičně velmi přátelských diplomatických vztahů mezi USA a Švédskem.

Fingovaný ženich

Vztahy Olofa Palmeho k Československu byly tradičně velmi dobré. V roce 1948 navštívil několikrát naši zemi a mělmožnost zblízka pozorovat nástup komunistické diktatury. V roce 1948 dokonce uzavřel fiktivní sňatek s československou občankou Jelenou Rennerovou. Pomohl jí tak opustit Prahu, a dokonce jí zařídil stipendium ve Švédsku na lékařské fakultě. Palme byl i velmi ostrým kritikem sovětské okupace Československa a následující normalizace. V jednom ze svých známých projevů neváhal veřejně nazvat československého prezidenta Husáka „kreaturou diktatury“. Svou autoritou Olof Palme pomohl desítkám rodin ze zemí sovětského bloku přesídlit na Západ či do Izraele a spojit se s rodinami či příbuznými. Spolu sWilly Brandtem, Bruno Kreiským, Françoise Mitterrandem a Haroldem Wilsonem patřil k nejrespektovanějším sociálnědemokratickým vůdcům v Evropě.

Nenáviděný i oplakávaný

Palme byl, přirozeně, pro mnohé Švédy též politikem značně rozporuplným – za jeho životamu mnozí nemohli přijít na jméno. Jeho tragická smrt však jako by kouzelným proutkem změnila vztah švédské společnosti k němu: násilný způsob řešení politických problémů či konfliktů se většině Švédů protiví. Týdny, ba měsíce po Palmeho zavraždění byly namístě vraždy denně náruče čerstvých květin, které tam kladly tisíce obyčejných Švédů. Pravicové vedení stockholmské radnice se po zavraždění premiéra usneslo pojmenovat místo, na kterém byl zavražděn, na ulici Olofa Palmeho.

Za uplynulé čtvrtstoletí byly ve Švédsku uveřejněny desítky knih, které se snaží vysvětlit „fenomén“ Palmeho i jeho vraždu.

Protože vražda byla podle švédských zákonů po 25 letech promlčena, švédský Riksdag se cítil povinován v roce 2010 pozměnit trestní zákon: pro jistotu zavedl nepromlčitelnost vraždy. I když, po pravdě řečeno, dnes ve Švédsku už asi málokdo ještě věří či doufá, že bude švédská policie schopna skutečného vraha vypátrat a postavit před soud.

MfD, 28.2.2011

Autor je jaderný fyzik