Alžběta II. ještě není úplnou rekordmankou mezi panovníky, ale je žijící kronikou století

Z dějepisu zná tu scénu asi každý. Když Jan Lucemburský v srpnu 1346 bojoval u Kresčaku na straně Francie proti Angličanům, byl již de facto slepý. Přesto se vrhl do ztracené bitvy, podle legendy se slovy „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal“.

V Británii se traduje ještě toto. K mrtvému tělu krále Jana pak přišel Edward z Woodstocku, zvaný černý princ. Z úcty k protivníkovi, jenž ztělesňoval rytířské ctnosti, sňal z jeho hlavy chochol s pštrosími pery a heslem Ich dien (sloužím) a tento znak vložil do erbu následníků anglického trůnu, princů z Walesu.

Těžko říci, jak to bylo ve skutečnosti. Ale jisté je, že ve znaku britských následníků trůnu jsou ta pera i nápis v archaické němčině dodnes. A kdybychom dnes chtěli najít osobnost, která tu dávnou rytířskou ctnost naplňuje, mohla by jí být královna Alžběta II.

Od neděle platí, že Británii slouží už 70 let. Tak dlouho je na trůně. A tak dlouho bere svou úlohu – i když už ořezanou o výkonné pravomoci – vážně. Tak vážně, že se vymyká nejen v Británii, ale i v Evropě, ba v celém světě. Ostatně v Británii i ve světě je jen málo lidí, kteří se k rytířské ctnosti „sloužím“ hlásí. Z českých osobností snad jen Karel Schwarzenberg.

Tohle Ludvík XIV. nezažil

Setrvá-li někdo 70 let na trůně či v úřadu, ocitá se v kategorii rekordů. Chceme-li najít vyšší „zásek“, musíme se vrátit nazpět o 300 let. Na kontě ho má francouzský král Ludvík XIV., ale s trochou zkreslení. Statistika mu přičítá 72 let vlády (1643–1715, což by Alžběta překonala až 27. května 2024), ale nastoupil jako dítě a jedenáct let za něj vládla matka Anna Rakouská.

Dějiny nachystaly i jiné extravagance, například v Bulharsku. Tam jeden a týž člověk vládl v letech 1943–1946 jako car Simeon II. a pak v letech 2001–2005, po vyhraných volbách, jako premiér Simeon Borisov. Ale kontinuita vlády Alžběty II. je jiná liga.

Není přehnané tvrdit, že je žijící kronikou století a též díky tomu svorníkem společnosti. Již v dubnu 1929 vyšel portrét tříleté Alžběty na titulní straně magazínu Time. Ale následnicí trůnu se stala až v roce 1938, když odstoupil král Edward VIII.

Alžběta II.

Svůj první veřejný projev pronesla v rádiu v roce 1940 jako reprezentantka dětské generace postižené nálety a evakuacemi při bitvě o Británii. Později vstoupila do pomocných ženských sborů, takže 8. května 1945 stála – vedle krále Jiřího a premiéra Churchilla – na tribuně ve vojenské uniformě. Je poslední osobností v úřadu, která zažila konec války v uniformě vítězů. Nabízí se tu ono paroubkovské: Kdo z vás to má?

Když v únoru 1952 nastoupila na trůn, bylo jí 25 let a ještě přežíval svět ražený válkou. Lídry svých zemí byli Churchill, Truman a Stalin, pro dnešní mladé už osobnosti z dávnověku. Ale i tento svět se měnil.

Mladá Alžběta ještě byla následnicí indického trůnu, ale už na něj nedosáhla: Indie získala nezávislost a formu republiky. Nicméně stihla být formální královnou Pákistánu, než se i ten roku 1956 rozhodl pro republiku. A pak už se britské impérium drolilo rychle.

Za zmínku stojí i to, že do éry její vlády se vešel celý vztah Británie k evropské integraci. Od zájmu, de Gaullova veta přes vstup do Evropských společenství až po odchod z Evropské unie. Tolik změn během své vlády Ludvík XIV. nezažil.

Beatles, Everest i DNA

Britská královna nemá na vládu přímý vliv, přesto se řada věcí s její érou symbolicky spojuje. Více než politiky se to týká témat společenských, technologických či kulturních. Stále platí klišé, že zatímco Alžběta I. měla svého Shakespeara, Alžběta II. měla své Beatles. Ovšem zdaleka nejenom je.

Za její éry získala Británie jaderné zbraně i elektrárny, jako první zavedla komerční proudová letadla. Její poddaný Edmund Hillary byl první na Everestu. Její poddaný Francis Crick byl spoluobjevitelem struktury DNA. A právě tento objev se osobně dotkl panovnického rodu. Když v Rusku v 90. letech zkoumali ostatky carské rodiny, museli je ztotožnit podle DNA. Potřebné vzorky poskytl – kvůli pokrevní příbuznosti – Buckinghamský palác.

Za připomínku stojí i toto. Ačkoliv britský panovník nemá výkonné pravomoci, sloužit své zemi může i bez nich. Třeba když královna pro mír v Severním Irsku podala ruku tamnímu vicepremiéru McGuinnessovi, bývalému teroristovi (přitom severoirští teroristé zabili i lorda Mountbattena, příbuzného Alžběty). Nebo když posmrtně udělila milost Alanu Touringovi, matematickému géniovi a muži, jenž za války prolomil německé šifry, ale pak byl stíháním za homosexualitu dohnán k sebevraždě. Suplovala tím nečinnost vlády.

V dnešní době i držitelé doživotních úřadů z nich odcházejí s předstihem. Patří k nim evropští panovníci, japonský císař, ba i papež Benedikt. Tady se královna Alžběta vymyká a pokračuje dále i v 95 letech. Na jedny to může působit jako umanutost, ale jiní v tom vidí naplnění dávné rytířské ctnosti: sloužím.

LN, 7.2.2022