V ten den, kdy měla být upevněna další čtyřletá cesta ze zajetí politické korektnosti, multikultu a snahy proměnit Ameriku podle přání prezidenta Baracka Obamy a do které vstoupil muž ztepilé postavy a zajímavých předvolebních slibů, které pak, když usedl do Bílého domu, jeden po druhém plnil spolu s úsilím o zachování svobod a demokracie a znemožnění návratu do neslavného temna minulých, svobodě nepřejících režimů.

Volby 3. listopadu v USA rozmetaly toho dne dílo Donalda Trumpa. (Záměrně nezmiňuji problematický průběh voleb.) Nastává návrat do časů totalitních, časů rozbujelé cenzury, a to v zemi, která dosud byla považována za kolébku svobody a demokracie. Není dnes přebohatý počet mužů ojedinělých vlastností, kteří svůj profesionální život zasvětili boji za zachování hodnot, pro které svět bojoval ve dvou válkách s výsledkem dosud trvajícího 75letého míru. Politici a vysocí hodnostáři ovlivňují běh světových událostí. Ale dnes, v době tak vyspělé informační techniky a technologie (bohužel snadno zneužitelné, jak se ukazuje v posledních týdnech ve Spojených státech amerických) více než jindy platí, že kdo má v rukou sdělovací prostředky, má moc. Takový význam měli a mají žurnalisté a televizní osobnosti.

Rush Limbaugh

Takovou osobností, a jednou z nejvýraznějších a bojujících každým slovem za uchování svobody a demokracie v časech, které tomu nepřály a právě v době nejposlednější nastalé cenzury ve Spojených státech tomu nepřejí, byl Rush Limbaugh. Obávám se, že se Amerika a s ní i západní Evropa dobrovolně vydaly se na cestu, kterou historie prokázala jako špatnou a nebezpečnou, neboť na ní jsou lidé zbavováni atributů nejcennějších, svobody slova a názoru, shromažďování, což vede, odvážím se říci, ke smrtelnému nebezpečí.

A tomu ze všech svých sil a schopností po léta čelil Rush Limbaugh, který minulý týden zemřel po prohraném boji s nemocí ze všech snad nejhorších. Svým neohroženým postojem proti všemu, co demokracii a svobodu v jeho zemi ohrožovalo, bojoval jako málokdo, na radiových vlnách i na obrazovkách televizí a monitorech počítačů. Počet jeho posluchačů stoupal rok od roku. V nejposlednější době se stal jednou z nemnoha významných osobností, které v úžasu a ohromení sledovaly šířící se temno padající na vše, co činí svobodnou zemi takovou. Na jeho Ameriku. Jeho láska k ní zněla z každého slova, jeho projev byl podložen fakty, jeho energie, s níž hájil to dobré, co ještě z poměrů v Americe zůstalo, byla obdivuhodná, a to i v posledních měsících, kdy už věděl o svém osudu. Není bez opodstatnění, že byl zván Doktorem demokracie. Nepřekvapilo tedy, když mu na jednom shromáždění vloni první dáma Melania připnula na hruď řád oceňující jeho práci a dílo.

Sledoval jsem jeho pořady, nikdy by mne ale nenapadl jeho věk. Když zemřel, bylo mu teprve 70 let. Vyzařovala z něj úžasná energie, na osud bohužel nestačila. .

Zůstává dosud někoilk žurnalistů a TV osobností, kdož mohou a snad i budou pokračovat v tom, zač Rush Limbaugh tak obdivuhodným způsobem, svými přesnými a fakta respektujícími slovy bojoval. O tom, že to byla slova významná, svědčí ohromný počet jeho posluchačů. Snad budou jeho kolegové ve stejné cestě, jakou se Rush po léta ubíral, pokračovat...