OSOBNOST: Ingvar Kamprad a IKEA
Ingvar Kamprad (IK), zakladatel nábytkářského podniku IKEA, zemřel 27.1.2018 doma ve Smålandu, s nejbližší rodinou okolo sebe. Kamprad byl unikátní podnikatel, jeden z největších 20. století, a znamenal mnoho pro švédské hospodářství.
Říká se, že Per-Albin Hansson (sociálně demokratický premiér 1932-1946) budoval ”lidový domov” (folkhemmet), ale že Ingvar Kamprad ten domov zařizoval.
”Málokdo v moderní době znamenal tolik pro obraz Švédska ve světě jako Ingvar Kamprad a jeho IKEA.” (Ředitelka Švédského institutu). V rodném kraji byl IK zdrojem inspirace pro podnikatele. IKEA se stala jednou z nejsilnějších obchodních značek světa.
Pouhé hodiny po oznámení jeho odchodu už zhovadilost začala vystrkovat svůj odporný rypák: ”Vlastník a zakladatel Ikei Ingvar Kamprad zemřel. Vybudoval svůj majetek na využívání lidí ve Švédsku a jiných částech světa snižováním platů a nákladů. Také registroval svůj podnik v daňových rájích, aby se vyhnul daním ve Švédsku. Je na čase, aby pracující dostali zpět, co jim ukradl. Je nás 150 000 dělníků, kteří bychom si měli jeho pozůstalost rozdělit.” Henrik Malmrot, předseda svazu Mladá levice, na Facebooku.
Levicová V(Vänster)-strana, dříve se hrdě zvoucí Komunisté, se také okamžitě ozvala, že Kamprad zamlada sympatizoval s nacisty (což on sám později nazval největší mýlkou svého života). Kritici sami však jsou členy partaje, jediné v parlamentu, která oslavovala jak Hitlera, tak Stalina, a to současně.
Neschopnost a ničivá závist jsou zřejmě nepomíjející vlastnosti levičáckých parazitů včetně sociálních demokratů. Sami dokážou jen žít z plodů práce druhých, jejichž podnikání by současně nejraději zničili. Zamlčují, že Kampradova Ikea přinesla švédskému hospodářství miliardy na daních, a že tedy z jeho píle sami žili. Podnik však byl nucen kvůli konfiskatornímu zdanění majetku a kapitálu stěhovat se do zahraničí, aby přežil.
Dále vytvořil IK množství pracovních příležitostí. Dnes je 11 500 lidí ve Švédsku zaměstnaných v IKEA-koncernu. Ve Švédsku je 20 obchodních domů IKEA, ten nejsevernější v Haparandě, ten největší ve Stockholmu - největší nejen ve Švédsku, ale na celém světě.
Barbro Sörman, bývalá přesedkyně V-strany ve Stockholmu, komentovala na Twitteru, že není třeba litovat a být smutný nad Kampradovou smrtí, protože byl nacista.
Jiný hlas ze sociální sítě: „Když nacistický kapitalista zemře. No, to snad není nic smutného.“ (viz)
Přitom IK z plodů své práce štědře rozdával. Roku 2011 se vrátil do rodného kraje po 40 letech v zahraničí a založil Nadaci rodiny Kamprad. Nadace uděluje ročně 100 – 150 milionů SEK od samotného IK a od Inter Ikea Group na výzkum a vzdělávání – ve spolupráci s Linného universitou ve Växjö - se zvláštním ohledem na venkov. Říká: ”Nemám rád když venkov umírá, všichni nemůžou žít v centru Stockholmu.” Když zachraňoval obchod s potravinami ve své rodné vesnici, nabídl půl milionu, když obyvatelé sami přispějí stejnou částkou. Sebráno bylo 800.000 a IK přispěl stejnou částkou.
Zakladatel IKEA (iniciály Ingvar Kamprad Elmtaryd Agunnaryd) začal s prázdnýma rukama a stal se jedním z nejbohatších lidí světa. Narodil se 1926 v okrese Pjätteryd blízko Älmhultu v porodnici Bílého kříže. 1933 se rodina přestěhovala do Elmtarydu, kde otec již ve 25 letech převzal zemědělskou usedlost.
Ingvar ale neměl zájem stát se sedlákem. Bavilo ho obchodování, prodával vánoční pohledy, časopisy a ryby, které sám chytil. Trhal brusinky a posílal je autobusem do výkupny. Stalo se, že si toho nabral moc a musel si půjčit 90 korun od otce, což byla tehdy značná suma. Měl zřejmě obchodování v krvi po své mámě.
Ke konci reálky se jeho činnost začala podobat skutečnému podnikání. Na internátu měl pod postelí krabici s páskami, hodinkami a plnicími pery. Bylo mu 17 let a chtěl otevřít vlastní obchod, ještě než začne na obchodním gymnasiu v Göteborgu. Založil tedy obchodní firmu Ikea Gunnaryd. Hlavním zbožím byla plnicí pera, která nakupoval po 500 kusech za výhodnou cenu. Začal vlakem jezdit na řadu míst v jižním Švédsku a navštěvoval trafiky. Také inzeroval pera v zásilkové službě.
Roku 1948 inzeroval poprvé nábytek. Jeho největším konkurentem byl Gunnars Fabriker v Alvestě. Zkusil inzerovat křeslo od Liatorp a od Lundberga a zájem byl nad očekávání veliký. Začal vydávat malou brožurku pod jménem Ikea novinky, které zasílal dřívějším zákazníkům a pomalu doplňoval sortiment. Lidé objednávali kuponem a výrobci dodávali. Nábytek převládal čím dál víc a Ingvar trávil večery stříháním látky na nábytek.
Obchody šly dobře a roku 1948 zaměstnal IK prvního spolupracovníka, Ernsta Ekströma. Obchodní plán byl prodávat nábytek obstojné kvality co nejlevněji. První reklamace ale odhalily nedostatečnou kvalitu. Bylo třeba zvolit jinou cestu.
Zaměstnal Sven Göte Hanssona jako administrátora a ten se stal dva roky nato šéfem výstavy nábytku v Älmhultu. Sven byl také ve vedení podniku a expert na stanovení cen. V té době byla v zásilkové službě tvrdá konkurence. Také byl problém, že zákazník neměl možnost si zboží prohlédnout a musel důvěřovat popisu v katalogu. IKEA stála před otázkou, jak si podržet zákazníky, a přesto prodávat se ziskem.
Co udělá IKEA?
IK a kolegové vyklidili a zrenovovali nové najaté prostory a ve dvou poschodích vystavili svůj nábytek. Katalog měl přilákat zákazníky na výstavu, tam, kde je dnes obchodní dům IKEA. IKEA byla první s konceptem zásilkový a obchodní dům v jednom. Úspěch byl okamžitý a tím vznikly prostředky pro další obchodní dům o pět let později. Kamprad prohlásil, že nikdy neměl takový strach, jako když otvíral svůj obchod a viděl hned ráno frontu více než tisíce lidí před vchodem. Každý víkend byl nával a po nocích musel vyřizovat dopravní papíry a faktury.
První obchodní dům otevřel v Älmhultu roku 1958. V šedesátých letech však začala konkurence prodávající nábytek reagovat. Dodavatelé najednou obchodovat s IKEA odmítali. Jiní neodmítali, ale posílali nábytek bez udání odesilatele a bez reklamy, aby nebyl vidět odesilatel. Důvodem bylo, že někteří dodavatelé dostali ultimátum od konkurence, že nesmí dodávat pro IKEA. To byl pro IKEA další problém k řešení. Současně rostly nároky IKEA jak na kvalitu, tak na kvantitu. Na rok 1961 byl plán prodat 40 000 židlí, ale dodávka poloviny chyběla. Řešením a záchranou Kampradova podniku se staly dodávky z Polska, které ochotně začalo spolupracovat se švédským kapitalistou.
Roku 1961 byl IK se svým otcem týden ve Varšavě a zde začíná pronikání na trhy východoevropských zemí s IKEA jako dovozcem, prodejcem, výrobcem i vývozcem. Již při první návštěvě byly uzavřeny smlouvy. Poláci chtěli kvalitu, zatímco Rusové skoupili všechno. Polská infrastruktura nebyla vyvinutá, jediný telefonní hovor mohl zabrat celý den.
1991 kupuje IKEA podnik Swedwood ve Smålandu s filiálkami v Kanadě a Dánsku. Tím si opatřila kapacitu a vedení pro výrobní podniky. Investovala v Polsku, na Slovensku, v Maďarsku, na Ukrajině, v Rumunsku a 2002 v Rusku. Jednoduchý a otevřený systém IKEA přitahoval lidi zvyklé na nepřístupné a hierarchické státní systémy. Nábytková nabídka byla vítaná v zemích, kde byla za desítky let nahromaděná potřeba obnovy extrémně stísněného bytového fondu, a lidé oceňovali praktická řešení.
Pokusy sabotovat IKEA v její domovské zemi se tedy nezdařily, naopak ironicky přispěly k jejímu posílení.
Od roku 1986 je imperium IKEA rozděleno na tři části: Inter Ikea Group, Ingka Group a Ikano Group. Ikano Group je jediná část ještě v úplném vlastnictví rodiny Kamprad. V roce 2015 bylo celkem 328 obchodních domů ve 43 zemích. Z nich je 40 provozováno externími franchis-podnikateli m.j. na Blízkém východě, španělských ostrovech a v částech asijského trhu.
V roce 2017 měl IKEA-koncern obrat 36,3 miliard eur a zaměstnával přes 149 000 lidí. Hlavní správa podniku leží v holandském Leidenu, švédská správa je v Älmhultu, Malmö a v Helsingborgu, kde je také ředitelství pro Skandinávii.
Je jisté, že se i nadále občas budou rodit schopní švédští podnikatelé, jako byl Ingvar Kamprad. Stejně tak se zdá být jisté, že budou sídla svých podniků kvůli neúměrnému zdanění i jiným podmínkám umisťovat do zahraničí. Neboť švédská závist, nenávist indoktrinované části národa vůči úspěšným spoluobčanům a státem podporovaná touha po socialismu se zdá být věčná.
Nenávistné výpady z levicových kruhů proti tvořivým a pilným podnikatelům se dají očekávat, není to nic nového. Závažnější ale je, že tato podlá spodina v současné době udává tón společenské debaty, snaží se o cenzuru a omezování osobních svobod, a s vládou i médii v čele určuje vývoj švédské společnosti. Spolu s rostoucím vlivem, a dokonce s podporou barbarského islámu nejsou výhledy do budoucnosti švédské společnosti příliš růžové.
Více čtení o IKEA na stránkách LN
Švédsko