OSOBNOST: Hrdina holocaustu

Raoul Walenberg má zásluhu na záchraně 100 000 Židů v Maďarsku

1. září 1939 propukla druhá světová válka, nacisté obsadili téměř celou Evropu a zasévali v ní smrt a zkázu. Nejvíce však na přípravu k válce a válku samotnou doplatili Židé. Po zvěrstvech na území Sovětského svazu, kde působila komanda smrti SS Einsatzgruppen, která vyvražďovala veškeré Židy žijící na Ukrajině, Bělorusku a Rusku a zejména v Pobaltí, kde nezůstal naživu téměř žádný, zaměřila německá vojska své snahy o „očistu“ Evropy na západoevropské Židy. Po schůzce nacistických pohlavárů ve Wansee, jež se uskutečnila 20. ledna 1942, se vyvražďování, zvané odborně „konečné řešení“, rozjelo na plné obrátky. Po celé Evropě čekal Židy truchlivý osud, vyhlazovací tábory a plynové komory. Západoevropské židovské komunity utrpěly veliké ztráty. Mezi nepřáteli Německa se však našla hrstka těch, kdož pozvedli hlas proti nacistickým zvěrstvům nebo nabídli pomocnou ruku Židům hledajícím záchranu. K jedněm z nejstatečnějších osobností druhé světové války patří nepochybně Raoul Walenberg.

Raoul Walenberg

Raoul Walenberg se narodil 4. 8. 1912 ve Švédsku, v jedné z nejzámožnějších rodin - často označované za „švédské Rockefellery“, vzešli z ní bankéři, průmyslníci, diplomaté a duchovní. Raoul Walenberg si vybral studium architektury na Michiganské univerzitě. S Židy se poprvé setkává roku 1936 v britské mandátní Palestině v Haifě, kde měl načerpat odborné zkušenosti. Tito lidé většinou uprchli z nacistického Německa a od nich se dozvěděl pravdu o rozsahu nacistického pronásledování. Na počátku druhé světové války se vrátil do Švédska a začal obchodovat s potravinami jako partner židovského uprchlíka Kolomana Lauera. Během svých cest po okupované Francii se naučil tomu, jak fungovala německá byrokracie. Přelomovým okamžikem jeho života se stalo jaro 1944. Až v tomto roce, a to jen díky úsilí Henryho Morgenthaua mladšího, přistoupila americká vláda ke zřízení Výboru pro válečné uprchlíky. Tato agentura vyslala do neutrálního Švédska úředníka ministerstva financí Ivera Olsena, propojeného s Úřadem pro strategické služby OSS (předchůdce CIA v době druhé světové války). Olsen se měl podílet na záchraně více než 700 000 Židů.

V březnu 1944 Němci obsazují Maďarsko. Do této doby žilo židovské obyvatelstvo, byť diskriminované, v relativním bezpečí. Ihned po obsazení Maďarska začaly masové deportace Židů do Osvětimi. Maďarští Židé byli likvidováni okamžitě po svém příjezdu, mnohdy nedocházelo ani k smutně proslulým selekcím. Za maďarské deportace byl zodpovědný Adolf Eichmann, který byl podle svých nacistických kolegů posedlý myšlenkou likvidace všech Židů, „kteří se mu dostanou pod ruku“.
Do července 1944 se Eichmannovi podařilo deportovat kolem půl milionů Židů, z nichž většina zahynula. Přesto ještě zůstalo naživu více než 200 000 Židů, kteří žili převážně v Budapešti. Právě v této době přijíždí v Olsenových službách jednatřicetiletý Raoul Walenberg, který věděl, že má nebezpečný úkol a že bude muset jednat rychle. Nezbývalo mnoho času, protože se z východu přibližovala Rudá armáda, a tím Eichmannova nelidská posedlost vyhladit všechny Židy rostla.

Walenberg rozjel svou záchrannou misi. Aby zachránil co nejvíce Židů, začal vydávat ochranné pasy. Podle těchto dokumentů čekali jejich nositelé na repatriaci do Švédska a byli pod ochranou švédského velvyslanectví v Budapešti. Zpočátku dostávali průkazy jenom lidé, kteří měli ve Švédsku příbuzenské nebo obchodní styky, později od těchto formalit upustil. Přinejmenším dvakrát nastoupil do vlaku určeného do tábora smrti a vyvolával všechny „Švédy“ a odvedl několik set lidí. Walenbergova činnost se však neomezovala pouze na vydávání průkazů. Časem shromáždil 335 lidí a 40 lékařů, kteří pracovali ve dvou nemocnicích, ve vývařovnách, mateřských školách a především v bezpečných domech pod ochranou švédské vlajky. Když členové pronacistických Šípových křížů vtrhli do jedné ze synagog, oblékl Walenberg své svěřence, kteří vypadali co nejvíce „árijsky“, do německých uniforem a postavil je jako stráž před bezpečné domy. Počátkem prosince 1944 před deportacemi a pochody smrti už uchránil přes 15 000 Židů. Druhou světovou válku přežilo přes 120 000 Židů, Raoulu Walenbergovi a jeho lidem přičítá Izrael podíl na záchraně 100 000 Židů v Maďarsku.

Ovšem z nepochopitelných důvodů byl 13. 1. 1945 Raoul Walenberg zatčen sovětskou tajnou službou NKVD. Mladý diplomat žádal po svém zatčení, aby ho zavedli na sovětské velvyslanectví. Místo schůzky s maršálem Malinovským se ocitl ve vlaku, který jel do Moskvy. Sovětské ministerstvo zahraničí informovalo švédského velvyslance v Budapešti, že byla učiněna „jistá opatření na ochranu Raoula Walenberga“. Sovětská „ochranná vazba“ však ve skutečnosti znamenala uvězení v sídle NKVD Lubljanka a později ve věznici Lefortovo. Walenbergovi bývalí spoluvězni, kterým se podařilo dostat na Západ, vypověděli, že byl švédský diplomat v moskevské věznici do jara 1945, kdy ho Sověti odeslali pravděpodobně na Sibiř. Od té doby Raoula Walenberga už nikdo nespatřil. Je víc než jisté, že Rusové Walenberga umučili v některém z gulagů. Četné snahy o jeho záchranu přišly vniveč, nicméně síla jeho hrdinství a odkazu je ohromná. Raoulu Walenbergovi byl ze strany Izraele udělen vznešený titul „Spravedlivý mezi národy“.

Kolik tajemství, kolik nezveřejněných dokumentů se skrývá v archivech sovětské, nyní ruské tajné služby, která i po změně režimu urputně brání přístupu k objasnění mnoha záhad, mnoha případů a událostí… Zjistilo by se zcela určitě, že sovětská státní a vojenská moc nese možná více zločineckých zásahů, než samotné nacistické Německo. Osobnost a životní příběh Raoula Walenberga zůstane navždy živým, nezapomenutelným, ale i tajemným a neuralgickým bodem , který bude stále zajímat nejen historiky, ale i všechny, kteří touží po spravedlnosti a pravdě.