Albert Günther Göring se narodil 5. března roku 1895 v Berlíně-Friedenau. To, že se do historie zapsal výrazněji, než je obvyklé, můžeme přičítat i tomu, že jeho starším bratrem byl Hermann Göring, tedy šéf Luftwaffe a jeden z nejvýše postavených představitelů nacistické Třetí říše. 

Pokud si ale myslíte, že byl Albert také válečným zločincem, budete překvapeni. Po válce byl sice zadržet a vyslýchán, ovšem souzen nebyl. Spojencům se ani při nejlepší vůli na něj nepodařilo najít nic, za co by ho mohli odsoudit. Naopak, ukázalo se, že Albert Göring před válkou i během ní pomáhal nezištně nejenom Židům, ale všem, kteří byli v ohrožení. Byl přesvědčeným antinacistou.

Albert Göring, foto: endthekilling.ca

Ale začněme hezky popořádku. Albert Göring byl pátým dítětem německého diplomata Heinricha Ernsta Göringa a Franzisky Tiefenbrunnové, bavoračky z rolnické rodiny. Göringovi byli tradiční německou rodinou s kořeny sahajícími mnoho století zpět a mezi jejich předky a příbuzné patřili třeba Hermann Grimm (kunsthistorik a novinář) nebo Merckovi, majitelé farmaceutické firmy. Blízkým rodinným přítelem byl Hermann von Epenstein, židovský prominentní lékař. Spokojený život na zámcích Mauterndorf a Veldenstein narušovala akorát nepřítomnost otce Heinricha, který v rámci svých úřednických misí pobýval hlavně v tehdy německé jihozápadní části Afriky.

Nejen historici se podivují nad tím, že Albert nebyl příliš podobný otci, naopak jeho skoro až jižanský vzhled by napovídal, že je něco pravdy na tom, že jeho matka Franziska prožívala rok před jeho narozením románek s rodinným přítelem von Epensteinem. Pokud by to byla pravda, byl by Albert poloviční Žid. Franziska ovšem v době, kdy byl Albert počat, prý pobývala se svým mužem na Haiti. Tento fakt by naopak otcovství von Epensteina popíral.

Albert vystudoval strojařinu a dalo by se říci, že po svém kmotrovi von Epensteinovi “zdědil” umění užívat si života. Pracoval ve filmovém průmyslu, zabýval se obchodem a až do roku 1933 (nacisté se dostali k moci) ho politika moc nezajímala. jeho bratr Hermann byl předním nacistou, Albert měl brzy příležitost postavit se na druhou stranu barikády.

Před nacismem utekl do Rakouska a stal se Rakušanem, už tehdy pomáhal Židům utéci z dosahu nacistů. Po obsazení Československa se stal vysoce postaveným manažerem plzeňské Škody. Zajímavé je, že Škodovka během okupace spadala pod obří německý průmyslový gigant nesoucí jméno Hermanna Göringa. Ale Hermann bratrovi cestičku do Škody neumetl, Alberta na prominentní místo dosadilo bývalé české vedení podniku. Už tehdy byl Albert známý jako odpůrce nacismu a hned začal hájit české zájmy. Pamětníci vzpomínají, že nikdy nehajloval a ve své kanceláři ani neměl Hitlerův portrét. Hitlerem pohrdal a svého bratra Hermanna využíval pro zajišťování bezpečí pro své přátele i lidi, kterým prostě potřeboval pomoci. Albert Göring byl schopen dát peníze na útěk třeba i úplně neznámým lidem, se kterými se seznámil cestou vlakem.

Vztah mezi Albertem a Hermannem byl zajímavý. Bratři byli totálně odlišní, jak fyzicky, tak přesvědčením. Albert byl vysoký, hubený, jižanský přelétavý tip, jehož ženy musely milovat. Hermann byl menší a obtloustlý, v manželstvích prý vždy věrný. Albert Hermanna často prosil o službičky ve prospěch svých přátel a ať je to jakkoliv divné, Hermann bratrovi často vyhověl. Pojilo je netradiční bratrské pouto, fungující jaksi automaticky i za válečným podmínek. Hermann se podílel na řízení Třetí říše a Albert tento stát nenáviděl. Mezi úžasné historky Albertových odbojových činů patří jeho cesta do Terezína s několika náklaďáky. Přijel, nahlásil, že je Göring a potřebuje dělníky do Škodovky. Mnoho Židů internovaných v Terezíně prostě naložil, odvezl a později je v lese nechal zmizet…

Po válce byl Albert Göring hlavně kvůli svému příjmení zatčen a vyslýchán. Sepsal si seznam čtyřiatřiceti prominentních rodin a jednotlivců, kterým pomohl. Na seznamu je třeba manželka hudebního skladatele Lehára a několik Čechů. mezi nimi i doktor Charvát, muž, jehož propuštění z koncentračního tábora zařídil prostě tak, že sepsal dopis na rodinný hlavičkový papír a podepsal ho jenom příjmením. I když se později ukázala možnost, že doktora Charváta ve skutečnosti z Buchenwaldu dostal švédský král, který ho znal jako představitele Skauta, tato historka demonstruje, že Albert se prostě nebál a zkoušel všelijaké cestičky, jak pomoci.

Albert Göring samozřejmě nepomáhal jen lidem uvedeným na seznamu “čtyřiatřiceti”, ale podporoval mnoho dalších lidí. Jeho zásluhy se dají srovnávat třeba s Oskarem Schindlerem, který má na rozdíl od Alberta svůj strom v Aleji spravedlivých, i když byl členem NSDAP. Albert doplatil v poválečných letech na své příjmení, které vlastně během války využíval pro dobrou věc.

Spojenci Alberta Göringa propustili, jelikož se jim ozvalo mnoho těch, kterým během války pomohl. Po mnoha měsících vyšel z internace jako úplný chudák, zničený fyzicky i psychicky. Jeho přátelé mu pomohli z nejhoršího, ale jelikož si odmítal změnit jméno, nemohl sehnat pořádnou práci. Těsně před smrtí (20. prosince 1966) se oženil se svojí hospodyní, aby mohla pobírat vdovskou penzi. To byl jeho poslední velký čin lidumila. Do konce svého života se nedočkal zveřejnění svých antinacistických aktivit, jeho zásluhy se začaly probírat až tři desetiletí po jeho smrti. O jeho bratrovi Hermannovi vycházely a vycházejí desítky knih, Albert je i teď tak trochu v pozadí. Pokud se o něm chcete dozvědět víc, doporučuji přečíst knihu “Čtyřiatřicet” autora Williama Hastingse Burkeho. Nejde o tradiční biografii, ale spíš popis autorovy cesty za potomky zachráněných a pamětníky, kteří mu o Albertovi vyprávěli a umožnili mu prokázat, že byl opravdovým hrdinou.

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Albert_Göring