28.3.2024 | Svátek má Soňa


OSOBNOST: A co ještě, pane Murdochu?

13.11.2007

Světová i česká mediální scéna mají za sebou rušné léto

Dne 15. října, zahájil v Americe vysílání televizní kanál Fox Business Network (FBN) společnosti Fox, která je součástí mediálního impéria News Corporation magnáta Ruperta Murdocha. Jeho plánovanou bitvu s ekonomickým kanálem CNBC (v majetku firmy General Electric) ale nejspíše ještě dalších pět let ztíží kontrakt, na jehož základě má CNBC nárok získávat běžné ekonomické zprávy od reportérů prestižního The Wall Street Journalu. Ten ovšem pod svá křídla získal Murdoch letos v srpnu koupí vydavatelské společnosti Dow Jones.
V září se začaly objevovat zprávy, že Murdoch vyjednává o koupi bermudské společnosti CME, která je vlastníkem českých televizních stanic Nova a Galaxie Sport. To mluvčí CME Romana Tomasová popřela. „Je to úplný nesmysl. Zájemců je sice hodně,“ připustila tehdy na dotaz týdeníku EURO Tomasová, „ale prodeji zatím brání dvě skutečnosti.“ Za prvé by podle ní musel nabyvatel zaplatit za budoucí firemní růst, takže by cena byla vysoká, a za druhé je změna vlastnictví komplikovaná dvojím typem akcií.
Při pohledu na dosavadní kariéru Ruperta Murdocha a budování jeho mediálního impéria se však tyto spekulace tak nesmyslné nezdají. Murdoch vždy vyhledával akvizice na potenciálně zajímavých trzích a jeho kritériím by CME jistě vyhovovala. V současnosti je vedoucím hráčem ve čtyřech ze šesti zemí střední a východní Evropy, kde její televizní stanice může sledovat asi 90 milionů lidí. Hlavní síly ale Murdoch nyní upírá dále na východ, především na enormní čínský trh.
Aktuálně také do Turecka, kde s ním bude mít CME co do činění již 5. prosince. News Corporation se totiž s CME, německou RTL, Pro7 a řeckou Antennou TV střetne v tendru na prodej druhé nejsledovanější televize v zemi ATV a čtvrtého nejprodávanějšího deníku Sabah.
Týdeník Euro přináší pohled do života zřejmě nejvýznamnějšího mediálního magnáta současné éry globálních mediálních impérií a úvahu nad tím, kam by se mohl pod Murdochovou taktovkou v budoucnu ubírat symbol prestižní žurnalistiky, The Wall Street Journal, a rovněž současná mediální scéna v Česku i v Evropě, kde narůstající „zábavní platforma“ vytlačuje platformu informační.

Rupert Murdoch
One M show

Vlastní britský bulvár The Sun, internetový portál MySpace, vydavatelství HarperCollins, filmová studia 20th Century Fox a jeho posledním úlovkem je Rupert Murdochspolečnost Dow Jones, vydávající prestižní deník Wall Street Journal. Během svého života přešel od komunismu k pravici a v současnosti obědvá nejčastěji s čínskými politickými prominenty. Původem Australan, kterým jeho britští spolužáci na Oxfordu opovrhovali, přijal americké občanství, aby si mohl koupit tamní televizní stanici. Opustil manželku po třiceti letech a tři týdny po rozvodu se oženil se svou o třicet osm let mladší čínskou tlumočnicí Wendi. S tou právě buduje nové sídlo v blízkosti Zakázaného města v Pekingu... Jak sám říká: „Svět se mění velmi rychle. Velcí již nebudou porážet malé, ale rychlí převálcují pomalé.“ Rupert Murdoch je toho i ve svých sedmdesáti šesti letech důkazem.

Australský start
Rupert Murdoch se narodil 11. března 1931 nedaleko Melbourne do rodiny sira Keitha Murdocha, uznávaného žurnalisty a vydavatele, jenž byl pasován na rytíře za věrnou službu britské královské koruně. Otec mu zprostředkoval první zkušenosti se světem médií. V Anglii, kam ho poslal studovat na Oxford, ho seznámil s jednou z nejvýznamnějších vydavatelských osobností té doby, lordem Beaverbrookem, který mu nabídl práci ve svém listu The Daily Express.
Během studií se mladý Murdoch více než filozofii, ekonomii a politice věnoval večírkům, zábavě a hazardním hrám. Obdivoval levicovou ideologii včetně Lenina, v roce 1950 byl dokonce zvolen prezidentem oxfordského Labour Clubu.
Čtyři roky poté však jeho bezstarostná léta skončila a musel se vyrovnat se smrtí otce, návratem do Austrálie a prvním pokusem o vlastní podnikání. Většinu otcova majetku spolkla enormní dědická daň a splacení dluhů, přesto se mladý Murdoch s vervou vrhl do zvyšování nákladu malého adelaidského listu The News.
Stejně jako nebyl kvůli své osobnosti respektován v Anglii, nedostalo se mu valného uznání ani v rodné Austrálii. Okolí ho považovalo za líného, arogantního a ješitného. Přestože se pouštěl do riskantních nákupů malých periodik, která byla ve ztrátě, přiváděl je do zisku díky důslednému praktikování zásad „yellow pressu“ - tedy senzačních titulků a zpráv, plných násilí, sexu a drbů, kterým se naučil od lorda Beaverbrooka.
Během australské expanze koupil v červnu 1959 i svou první televizní stanici, Channel 9 v Adelaide, kterou přejmenoval na Southern TV. O rok později ovládl sydneyský The Daily Mirror a možná ve snaze změnit svou image poskytovatele pokleslého zpravodajství založil celostátní deník The Australian.
Australian, který začal vycházet v Canbeře 4. července 1964, byl seriózním listem nabízejícím hloubkovou diskusi o sociálních tématech a vládní politice a získal si mezi novináři obdiv. V roce 1968 byl již Murdochův majetek odhadován na 50 milionů dolarů.

Britské časy
Murdochovi však začala být Austrálie malá, a když se dozvěděl, že je na prodej londýnský nedělník The News of the World, přestěhoval se i s rodinou v roce 1969 do Londýna. V říjnu téhož roku koupil londýnský deník The Sun, který se později stal synonymem jeho britského působení.
Traduje se, že když Murdoch oznámil svůj záměr změnit formát Sunu z velkých novin na tabloid, někteří ze sazečů tvrdili, že změna není možná, protože tiskařské stroje nelze na nový formát nastavit. Jenže Murdoch na jeden z velkých tiskařských strojů vylezl, otevřel ho a vyndal z něj válec, který pak vhodně umístil, takže bylo možné stroj pro tisk tabloidu použít. Prokázal tak, že na rozdíl od britských salonních lordů zná každý technický detail svého oboru, což je další z jeho osobních charakteristik: neustále sledovat technický vývoj a nebát se investovat do novinek.
Novinkou v případě Sunu však byla zejména polonahá dívka na třetí straně (u nás známá jako fenomén „Dívky Blesku“), která se stala ikonou bulvárního tisku.
Sun si v Británii zachovává významný vliv i na politickou scénu. Například přispěl k vítězství nových labouristů Tonyho Blaira v roce 1997. Blairův mluvčí Lance Price dokonce označil Murdocha za „člena Blairova kabinetu“. To bylo ještě pikantnější v souvislosti s tím, že Murdoch se předtím přátelil s Margaret Thatcherovou, labouristy nesnášel a označoval se za toryovce. Před volbami v roce 1997 ale učinil náhlý obrat a začal podporovat Tonyho Blaira – z důvodů ryze pragmatických. Potřeboval totiž, aby mu nová vláda umožnila zachovat a rozšířit jeho mediální impérium, které zahrnovalo od roku 1981 londýnské Timesy, několik tabloidů a podíl ve Sky News, což by bývalo mohlo odporovat zákonům omezujícím konvergenci médií.
S podobným problémem se musel Murdoch několikrát potýkat i za svého působení ve Spojených státech, kam se vydal když mu začala být i Velká Británie malá.

Americký boj
Podobně, jako se k Murdochovi chovali odtažitě britští aristokraté, dala mu i americká společnost jasně najevo,že chce-li své podnikání ve Spojených státech rozšiřovat, pak jedině jako americký občan. Murdoch tlaku podlehl, a aby se mohl stát majoritním vlastníkem televizní stanice, stal se v roce 1985 formálně Američanem.
Předtím však již stačil založit The National Star (později Star) a nakoupit americký deník The New York Post a společnost The New York Magazine Company. Počátkem roku 1985 Murdoch získal poloviční podíl ve filmových studiích Twentieth Century Fox za 250 milionů dolarů a v květnu téhož roku Fox koupil sedm televizních stanic společnosti Metromedia za dvě miliardy dolarů. Do té doby činila Murdochova aktiva 4,7 miliardy dolarů s ročními výnosy okolo 2,6 miliardy dolarů.
V březnu 1987 zahájil Murdoch vysílání televizní sítě Fox. Americké zákony tehdy zakazovaly, aby filmové studio vlastnilo televizní síť, takže stanice Fox zpočátku vysílala jen čtrnáct hodin celostátního programu – o hodinu méně, než bylo zákonem povoleno. Vytrvalým a obratným politikařením Murdoch postupně dosáhl změny pravidel, takže Fox mohla rozšířit své vysílání.
Vztahy s politiky však nebyly vždy jednoduché a velkou ránu Murdochovi zasadil v roce 1988 senátor Edward M. Kennedy, kterého si předtím několik Murdochových tabloidů bralo na mušku a list The Boston Herald ho označoval za „Fat Boye“, tlouštíka. Demokratický senátor Kennedy se pomstil a prosadil legislativní úpravu, kvůli níž musel Murdoch prodat svůj oblíbený list New York Post. Sice jej o pět let později koupil zpátky, ale tato prohra znamenala změnu i v Murdochově osobním životě. Uvědomil si, že nemůže bez následků vystupovat proti vedoucím osobnostem veřejného života. Pozdější působení v Asii však ukázalo, že se má ještě hodně co učit.
V roce 1990 měl Murdoch namále. Jeho News Corporation měla sice hodnotu 19 miliard dolarů, její dluhy však dosahovaly 8,1 miliardy a většina pohledávek již byla splatná. Murdoch musel své pohledávky restrukturalizovat, prodal část akcií a jeho kontrola nad podnikáním se tak oslabila. Využil však síly svých přesvědčovacích schopností a podařilo se mu uprosit americké banky, aby prodloužily dobu splatnosti jeho pohledávek do roku 1993. Bez tohoto prodloužení by tehdy Murdoch zřejmě přišel kompletně o celou svou News Corporation.

Asijský sen
Počátkem 90. let se také začal poohlížet po byznysu jinde a podnikatelské cesty zavedly bývalého levičáka do komunistické bašty Číny. Tento region byl doposud pro západní podnikatele v oblasti médií nedosažitelný a jakékoliv investice v něm se považovaly za naprosto riskantní. Ostatně při své první investici v Asii udělal i Murdoch fatální chybu. Krátce poté, co v roce 1993 koupil hongkongskou satelitní Star TV za téměř jednu miliardu dolarů, se v Londýně nechal slyšet, že „moderní komunikační technologie představují hrozbu pro totalitní režimy kdekoli na světě“. Star TV mohla tehdy vysílat do všech koutů Číny, což podstatnou mírou ovlivnilo výši částky, kterou za ni byl Murdoch ochoten zaplatit.
Na jeho slova ovšem čínský premiér Li Peng ihned reagoval tím, že v Číně jednoduše zakázal soukromé vlastnictví satelitních přijímačů. A to bezmála na čtyři roky. Murdoch se poté zkoušel omluvit i osobně a hledal všemožné cesty, jak se čínským funkcionářům zavděčit. Jeho vydavatelství HarperCollins například vydalo propagandistický životopis již penzionovaného čínského vůdce Teng Siao-phinga, napsaný jeho dcerou. Přestože vydání knihy předcházela luxusní party v New Yorku, kniha se téměř neprodávala. Star TV svůj program zcela podřídila čínským požadavkům a v roce 1994 přestala vysílat BBC News, protože čínští pohlaváři si stěžovali, že o nich BBC referuje ve špatném světle. Murdoch to okomentoval slovy, že mu BBC stejně nikdy nepřirostla k srdci.
Obvinění, že neeticky nadbíhá čínským diktátorům, se s ještě větším opodstatněním vrátila v roce 1998, kdy jeho vydavatelství HarperCollins odstoupilo od dohody na vydání pamětí posledního guvernéra Hongkongu Chrise Pattena - pravděpodobně proto, že byl příliš kritický k čínským komunistům.
Faktem je, že když se Murdoch dozvěděl, že čínská CCTV má problémy s vývojem internetového zpravodajství, neváhal a vyslal tým svých odborníků z Fox News na pomoc. Tutéž službu prokázal i deníku The People´s Daily, který je známý jako oficiální list čínské nomenklatury. V roce 1999 v interview pro časopis Vanity Fair zašel v citování čínské propagandy asi nejdále, když prohlásil o dalajlamovi, že se doslechl, že je to pouze zpolitizovaný starý mnich, který chodí v botách od Gucciho. Rupert Murdoch & Wendi Deng
Do Číny se však Murdoch zřejmě upřímně zamiloval: byl zcela uchvácen energií nové Šanghaje, která mu vyrůstala před očima od konce devadesátých let, kdy tam začal trávit čas častěji. Jistě k tomu přispěla i jeho velmi pohledná tlumočnice z čínštiny Wendi Dengová, absolventka Yaleské univerzity, která se s Murdochem seznámila jako moderátorka jeho hongkongské Star TV. Pomáhala mu navazovat kontakty s čínskými podnikateli, z nichž mnozí byli jejími bývalými spolužáky z amerických univerzit.
Murdoch byl Wendi tak okouzlen, že kvůli ní po třiceti letech opustil svou druhou manželku Annu, novinářku a spisovatelku, se kterou má tři děti a jež za ním stála při budování celé jeho News Corporation. S Wendi Dengovou, která má s Murdochem dvě děti, se oženil při soukromém obřadu pouhé tři týdny po rozvodu v roce 1999.
Jejich sousedem v novém domově, který si budují nedaleko Zakázaného města v Pekingu, je i bývalý čínský premiér Zhu Rongii. Ten si prý kdysi Murdocha dobíral, že když se musel stát americkým občanem, aby si mohl koupit televizní stanici, měl by se nyní stát občanem Číny. Murdoch už to sice ve svých 76 letech zřejmě nestihne, ale bude-li jeho impérium pokračovat i ve třetí generaci, dva z jeho šesti potomků mu již zcela jistě čínskou krev přilijí.

Euro 43/2007