Když Helen Mirrenová zaslouženě dostala minulý týden Oscara za úžasné ztvárnění Alžběty II. ve Frearsově „The Queen“, česká média připomněla několikrát – snad jako jistou pikantnost – ruské kořeny této skvělé britské herečky (včetně jejího původního jména Mironovová). Pikantní spíš je, že už v roce 1999 obdržela právě Mirrenová jinou filmovou cenu - Emmy - za roli, v níž představovala také osobnost ruského původu, totiž americkou spisovatelku a filozofku Ayn Randovou. Děj filmu „The Passion of Ayn Rand“, v němž si Mirrenová mj. dokonale pohrála s měkkým ruským přízvukem v angličtině své hrdinky, se odehrává v 50. a 60. letech minulého století a je postaven na skutečných událostech - dlouholetém milostném vztahu mezi Randovou a jejím o čtvrtstoletí mladším studentem Nathanielem Brandenem.

Dnes (6. března 2007) je tomu právě 25 let, co Ayn Randová zemřela ve svém newyorském apartmá ve věku 77 let. Tato originální myslitelka patřila k nejvlivnějším intelektuálním postavám poválečné Ameriky - byla zakladatelkou objektivistické filozofie, nesmlouvavou antikomunistkou a propagátorkou volnotržního kapitalismu, vášnivou vyznavačkou racionálního egoismu a individualismu, břitkou kritičkou mysticismu a náboženství všeho druhu.

Narodila se jako Alisa Rosenbaum v Petrohradě 2. února 1905 do středostavovské židovské rodiny. Na vlastní kůži zažila bolševickou revoluci, v roce 1926 se jí během univerzitních studií podařilo legálně vycestovat do USA na návštěvu příbuzných a do Ruska se už nikdy nevrátila. Napřed zkoušela prorazit v Hollywoodu jako scénáristka, seznámila se tam také s hercem Frankem O´Connorem, za nějž se v roce 1929 provdala (manželství trvalo až do jeho smrti v roce 1979). Částečný úspěch zaznamenala již před válkou se dvěma novelami : „We the Living“ a „Anthem“. Skutečnou proslulost jí však přinesl až román „The Fountainhead“ z roku 1943 (česky vyšel před několika lety jako „Zdroj“). Tohoto díla, které napřed odmítlo vydat 12 (!) nakladatelů po sobě (prý pro přílišnou intelektuálnost) se dodnes prodalo po celém světě více než 6 milionů výtisků. Po válce se začala Randová věnovat svému „opus magnum“, psaní jí zabralo 12 let. V roce 1957 monumentální práci s názvem „Atlas Shrugged“ dokončila a vydala. V jedné internetové recenzi na amazon.com si lze přečíst (bezpochyby s patřičnou nadsázkou, ale přece), že podle jednoho průzkumu z roku 1991 je to v USA druhá nejvlivnější kniha hned po bibli...

Randová také v roce 1950 založila intelektuální, filozofický a debatní kruh vyznavačů své individualistické filozofie, sarkasticky pojmenovaný „The Collective“. Z jeho členů se pak rekrutovala početná řada jejích následovníků, kteří dále rozvíjejí její práci v několika různých „think-tanks“ a na univerzitní půdě. Vedle již zmíněného N. Brandena nebo L. Peikoffa patřil k členům „The Collective“ také např. Alan Greenspan, který se později stal jednou z nejmocnějších postav americké ekonomiky coby dlouholetý předseda Federal Reserve Board (byl jmenován do této funkce Reaganem v roce 1987 a opouštěl ji až za G.W. Bushe v roce 2006).

Randová dál pokračovala v přednáškové a literární činnosti, veřejně vystupovala, zabývala se i literární kritikou, napsala ještě celou řadu filozofických esejů a úvah – za všechny např. „For the New Intellectual“, „The Virtue of Selfishness“ či „The Romantic Manifesto“. Její pronikavý, štiplavý a nekompromisní styl jí získal stejně tak mnoho vyznavačů jako odpůrců. Koneckonců nikdy nepatřila k tradičním hlavním proudům amerického politického myšlení a měla stejně daleko k liberální levici jako ke konzervativní pravici. Její myšlenky a teorie dnes sice procházejí etapou jistého oživení, přesto však stále čekají na své adekvátní a zasloužené zhodnocení a uznání. Na závěr jeden citát, na Randovou možná až nezvykle patetický, možná působící až přehnaně, ale možná právě v dnešní době velmi aktuální – z jejího projevu k absolventskému ročníku vojenské akademie ve West Pointu v roce 1974 : „Říkám - a to ne jako otřepanou vlasteneckou frázi, ale s celkovou znalostí nezbytných metafyzických, epistemologických, etických, politických a estetických kořenů – že USA jsou tou největší, nejšlechetnější a ve svých původních zakladatelských principech také jedinou morální zemí v historii světa.“