Favoritem byl od samého začátku. António Guterres, bývalý portugalský premiér, který zkraje příštího roku patrně nahradí na postu generálního tajemníka OSN Jihokorejce Pan Ki-muna. Rada bezpečnosti OSN se na jeho kandidatuře ve středu shodla takřka jednomyslně.

Guterres získal třináct hlasů z patnácti. Navíc žádný z pětice stálých členů jeho možný nástup nevetoval. A to ani Rusko, které dlouhé týdny vehementně prosazovalo, aby kandidát pocházel z východní Evropy.

Ostatně ještě jeden požadavek hrál ve výběru nového lídra Organizace spojených národů svou roli. A také zůstal nevyslyšen. Pan Ki-muna měla po 10 letech ve funkci ideálně nahradit žena, mínily některé skupiny. OSN dosud vedli jen muži a tak to zřejmě i zůstane. „Nikoli gender, ani geografie, zvítězila zkušenost,“ shrnul portugalský komentátor listu O Público David Dinis.

Pokud Guterrese v příštích dnech schválí diplomaté na Valném shromáždění – a to už je víceméně jen formalita – čeká ho náročná mise. Vedení organizace přebírá v těžké době a mnozí doufají, že právě zkušený 67letý matador OSN, který zná její útroby lépe než kdo jiný, dokáže organizaci vrátit mírně blednoucí lesk a pověst úspěšného vyjednavače krizových situací.

Vždyť v poslední době i ti největší zastánci mezinárodního spolku založeného v roce 1945 nad jeho rezolucemi občas mávnou rukou se slovy – z toho zas nic nebude.

Volba bez zaváhání

Není snadné hledat kompromisy a mírová řešení v dnešním světě s křehkou ekonomikou, kde posilují populisté a kde znovu roste napětí mezi Západem a Ruskem.

Kde řada blízkovýchodních zemí zabředá do stále většího chaosu, v jehož asijské části se stupňují mocenské výpady Číny a kde Evropu svírá strach a především neschopnost vyřešit příliv uprchlíků z méně šťastných koutů světa.

Ovšem právě v případě řešení uprchlické krize patří Guterres patrně k těm nejzkušenějším. Posledních 10 let působil jako vysoký komisař pro uprchlíky.

A evropští diplomaté mu vesměs skládali poklony. Ostatně oblíbený je i doma v Portugalsku, kde coby vystudovaný inženýr vstoupil do politiky hned po Karafiátové revoluci v roce 1974. Kariéra stoupence portugalských socialistů rostla rychle, už začátkem 90. let se stal předsedou strany a v roce 1995 usedl do křesla premiéra.

Opustil ho o šest let později, kdy rezignoval po drastické porážce socialistů v místních volbách. Portugalci ho obvykle velebí coby zkušeného, erudovaného a jazykově mimořádné nadaného dříče. Tehdy ho však také kritizovali pro jistou, ale údajně zásadní nerozhodnost.

Jeho středeční zvolení při šestém hlasování Radou bezpečnosti bylo však naprosto jasné, bez známky zaváhání. Snad si z něj údajně váhavý Guterres vezme příklad i pro nadcházející vedení organizace.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus