Je-li možné přijmout mimořádná opatření v případě mimořádné situace, stane se každá událost mimořádnou. To je historické ponaučení, které platí zejména pro svobodu slova. Zdroj informací v odkazech na konci článku.

Okénko do minulosti
V roce 1956 řekli komunisté v Číně, že „vláda potřebuje kritiku svých občanů“. Sám velký Mao prohlásil, že rozhodnutí „o tom, co je správně a co špatně, má být určeno ve svobodné diskuzi“. V projevu si vypůjčil verš ze známé čínské básně: „Ať rozkvetou stovky květů, ať se utkají stovky myšlenkových směrů“. Kampaň se proto jmenovala „Hnutí sta květů“.

O rok později zjistili, že se situace začíná vymykat kontrole. Lidé si stěžovali příliš. Na konci Hnutí sta květů přišly statisíce lidí o práci a řada z nich byla poslána do převýchovných táborů.

Pozn. autora: Soudce amerického Nejvyššího soudu s českými kořeny věděl, že svoboda slova prostě není pro každého. Ve svém rozsudku napsal, že je pouze pro určitý typ lidí:

„Pro odvážné muže zvyklé postarat se sami o sebe, kteří věří v sílu svobodného a nebojácného argumentu uplatňovaného prostřednictvím lidové vlády, nemůže být žádné nebezpečí plynoucí ze svobodného projevu dostatečné pro jeho omezení.“

OSN se obává o svobodu slova
V roce 2016 vydala OSN s dalšími organizacemi prohlášení o svobodě slova a boji proti násilnému extremismu, které navazuje na předchozí texty, z nichž ten nejstarší vznikl v roce 1999.

V preambuli se uvádí, že deklarace reaguje na různé programy, jejichž cílem je bojovat proti násilnému extremismu, a vyjadřuje obavy, že některá opatření, která byla přijata v rámci boje proti extremismu, negativně ovlivňují lidská práva a zejména právo na svobodné vyjadřování.

V deklaraci se přímo píše:

„Každý má právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, zejména o věcech veřejného zájmu, včetně otázek týkajících se násilí a terorismu, jakož i vyjadřovat se ke způsobu, jakým státy a politici reagují na tyto jevy, a kritizovat je.“

„Pojmy ‚násilný extremismus‘ a ‚extremismus‘ by neměly být používány jako základ pro omezování svobody projevu, pokud nejsou jasně a přiměřeně úzce definovány.“

„Státy a veřejní činitelé by měli podporovat otevřenou diskusi a přístup k informacím o všech tématech, včetně těch, které se dotýkají otázek etnicity, náboženství, národnosti nebo migrace.“

Deklarace dále uvádí, že omezení svobody projevu je možné pouze v případě podněcování k násilí a musí podléhat nezávislému soudnímu dohledu.

Pozn. autora: Četl to někdo v té Evropské unii?

Ale ne zase tolik

Text deklarace z roku 2016 byl v následujících letech několikrát upraven. V roce 2023 vznikla další verze deklarace, jež byla vyvolána „vzrůstajícími hrozbami pro demokracii“. Nový odstavec o dezinformacích říká:

„Manipulování s veřejným míněním prostřednictvím dezinformací a nenávistných projevů nebo prostřednictvím médií narušuje sociální soudržnost a demokratické řízení a může ohrozit národní, regionální a globální mír a bezpečnost. Zneužívání informací k šíření nenávistných projevů a propagandy, zejména válečné, nemá v demokracii místo. Naopak, svobodné a nezávislé sdělovací prostředky mohou hrát důležitou roli kontrolorů faktů v boji proti dezinformacím a propagandě a pomáhat napravovat klesající důvěru v demokratické instituce.“

Pozn. autora: A pak se to vždy zvrtne. Co je to manipulace? Slibování vyšších platů už je, nebo ještě není? Kdo a jak to definuje? Co je to dezinformace? Nazývání vlastních občanů fašisty je projev mírně kritický, nebo už nenávistný?

Imigrace je tabu

Německý týdeník Die Welt publikoval tento týden názorový článek od Elona Muska, ve kterém Elon obhajoval antiimigrační politiku strany AfD. Napsal:

„Tradiční strany v Německu selhaly. Jejich politika vedla k hospodářské stagnaci, sociálním nepokojům a erozi národní identity. Těm, kteří AfD odsuzují jako stranu extremistickou, vzkazuji: Nenechte se zmást nálepkou, která se k ní váže.“

O den později rezignovala seniorní editorka Die Welt Eva Kogel, neboť názor Elona Muska neměl být otištěn. Die Welt obratem zveřejnil článek, ve kterém autorka argumentuje, že Muskův článek nemá v novinách co dělat, neboť úkolem novinářů je „hlídat mocné, a ne nefiltrovaně sdílet jejich průpovídky“.

Pozn. autora: Lidé mohou klidně spát. Média hlídají mocné, důsledně a bez ohledu na osobní zájmy nebo reklamy farmaceutických firem.

Post scriptum

První, ne druhý nebo třetí, dodatek americké Ústavy řeší svobodu slova. Píše se v něm, že „Kongres nevydá žádný zákon, který by omezoval svobodu slova nebo tisku“.

Není tam žádná zmínka o dezinformacích nebo propagandě nebo snad nenávistných projevech. Od prvního klíčového rozsudku uplynulo téměř 300 let, během nichž nejsvobodnější země světa pilovala svůj názor na to, co se tím vlastně myslí. Začínali svobodně, pak šrouby utáhli, aby je po padesáti letech opět povolili do současné podoby.

Pozn. autora: Bylo by milé, kdyby se s tím evropští vůdci seznámili, a pokud mají jiný názor, vysvětlili svým občanům, jaké argumenty je k tomu vedou. Bylo by to takové odvážné.

Převzato ze syrzdarma.cz