V lehké nadsázce položím kvízovou otázku. Nelze to podpořit, ale ani vetovat. Co to je? Americká rezoluce o míru na Ukrajině předložená 24. února 2025 v Radě bezpečnosti.

Že Donald Trump otáčí kormidlem, není jen novinářská zkratka. Tato skutečnost se opět potvrdila při aktuálním hlasování ve Valném shromáždění i v Radě bezpečnosti. Příležitost se nabídla sama. Třetí výročí ruské agrese vůči Ukrajině. Jenomže: je to vůbec agrese? V Rusku bylo zakázáno říkat speciální vojenské operaci válka. Ve svobodném světě sice v této věci nikdo nic nikomu nezakazuje, ale úplně stačí, že pro Donalda Trumpa není Putinova agrese agresí. Nejde samozřejmě o slovíčkaření, ale o reálnou politiku.

Rada bezpečnosti OSN přijala v pondělí (24. 2.) s podporou Ruska rezoluci navrženou Spojenými státy, která sice vyzývá k rychlému ukončení války a nastolení míru na Ukrajině, což je chvályhodné, ale v textu chybí zmínka o územní celistvosti napadené země a o ruské agresi. A to je pro Spojené království a čtyři členské země EU nyní působící v Radě problém. Proto se Dánsko Francie, Slovinsko a Řecko spolu s Londýnem při hlasování zdržely. Spojené království nebo Francie sice mohly rezoluci vetovat, ale to z principiálních důvodů nebylo možné: o ukončení války na Ukrajině jde přece všem. Američany tak v RB nově podpořili Rusové a dalších osm území: ČLR, Alžírsko, Guyana, Pákistán, Panama, Jižní Korea, Sierra Leone a Somálsko. Aniž bych chtěl nostalgicky vzpomínat na předchozí US administrativu, dovolím si tvrdit, že „za Bidena“ (a to nejsem jeho fanoušek) by ke společnému hlasování USA a RF k tomuto tématu možné nebylo. Jednoznačný společný postoj západních států by vedl k jedinému: ruskému vetu rezoluce, která o Moskvě hovoří jako o agresorovi.

Dění ve Valném shromáždění

I zde se do postoje USA promítl nový Trumpův kurs. Hlasovalo o dvou rezolucích týkajících se války na Ukrajině. Pokud si snad dosud někdo myslel, že k žádnému sbližování mezi Washingtonem a Moskvou nedochází, tak je třeba říci, že dochází. První rezoluci předložila Ukrajina ve spolupráci s více než 50 zeměmi, včetně většiny evropských států; z členů EU se nepřipojilo Maďarsko. Rezoluce výslovně definuje počínání Ruska jako agresi, potvrzuje suverenitu Ukrajiny v jejích mezinárodně uznaných hranicích a vyzývá k nastolení trvalého míru ještě v letošním roce, důsledně na principu územní celistvosti. Rovněž požaduje, aby Rusko zcela a bezpodmínečně stáhlo všechny své ozbrojené síly z ukrajinského území, ukončilo nepřátelství vůči Ukrajině, jakož i všechny útoky na ukrajinské civilisty a infrastrukturu. Zdálo by se, že něco takového, už s ohledem na realitu, ale i své principy, musí podpořit každá země svobodného světa, k němuž by se mohly přidat i státy světa třetího – a že v opozici zůstane pouze Rusko a jeho nejbližší spojenci. Žel, nebylo tomu tak. Spojené státy nejenže tento text nepodpořily, ale předložily rezoluci vlastní.

Výsledek hlasování o rezoluci předložené Ukrajinou je následující:

PRO … 93 států

ZDRŽELO SE … 65 států

PROTI: 18 států, Rusko, USA, Izrael a Maďarsko, k nimž se připojily Bělorusko, Burkina Faso, Burundi, Středoafrická republika, KLDR, Rovníková Guinea, Eritrea, Haiti, Mali, Marshallovy ostrovy, Nikaragua, Niger, Palau a Súdán.

Skutečnost, že ve skupině PROTI jsou Spojené státy, Izrael a Maďarsko je pro mě hlubokým zklamáním. Chápal jsem zdrženlivý postoj Izraele vůči Ukrajině v době, kdy v Damašku vládl Asadův režim a syrské nebe ovládali Rusové, protože Izrael měl v rámci svého sebeobranné protiteroristické kampaní specifické zájmy vztahující se k syrskému teritoriu. To ale se změnou režimu v Sýrii pominulo, Rusové už v té zemi nepředstavují vojenskou hrozbu, tak proč se Izrael při hlasování alespoň nezdržel? Opravdu bylo nutné v této věci kopírovat pozici USA, která je pro všechny, kdo trvají na tom, že Rusko je útočník a Ukrajina se brání, trpkou lekcí od nové US administrativy?

Proukrajinskou rezoluci tedy Spojené státy nepodpořily a místo ní nabídly vlastní text, když se jim nepodařilo přimět Ukrajinu a spol., aby původní rezoluci stáhly. Americký návrh v původní verzi je z hlediska určení agresora zcela impotentní. Jednoduše vyzývá k nastolení trvalého míru mezi Ukrajinou a Ruskou federací, aniž by specifikoval podmínky pro tento mír či jeho parametry a neříká ani, jistěže v duchu nové washingtonské politiky, kdo je agresor a kdo oběť. To ale nebylo akceptovatelné pro několik evropských zemí, a proto přidaly k americkému textu pozměňovací návrhy, které výslovně zmiňují ruskou invazi a územní celistvost Ukrajiny. Pro rezoluci v této podobě pak hlasovalo 89 zemí, zdrželo se 70 včetně USA, Izraele a Maďarska, a proti bylo Rusko a sedm jeho nejvěrnějších: Bělorusko, Burkina Faso, KLDR, Mali, Nikaragua, Niger a Súdán.

Záměrně neutrální návrh americké rezoluce, byť pak byl dodatečně Evropany změněn, je další ukázkou posunu v přístupu Washingtonu k rusko-ukrajinské válce za Trumpovy administrativy. Takováto „soutěž v rezolucích“ v rámci západního tábora by byla dříve sotva myslitelná, stejně jako neochota USA uznat fakt, že se Moskva vůči Kyjevu dopustila agrese. Proč se tomu americká strana tak brání? Ve vysílání televize Fox News americký ministr obrany Pete Hegseth na otázku, proč USA odmítly uznat v rezoluci zjevnou skutečnost, že Rusko zaútočilo na Ukrajinu, odpověděl, že „přisuzování viny“ nikoho k míru nepřiblíží. Pozoruhodné. Zvykejme si na zcela nové uvažování v americké zahraniční politice.

Podklady

https://newsukraine.rbc.ua/news/nato-to-continue-supporting-ukraine-in-pursuit-1740419072.html

Odkaz