Neviditelný pes

OSN: Jak Abbás pohřbil dvoustátní řešení

27.9.2022

Velká část Západu a umírněné státy muslimského světa vzývají dvoustátní řešení stejně jako staří Izraelité na Sinaji zlaté tele – a přitom se jedná o mrtvou ideu. Znovu se to potvrdilo – paradoxně – v minulých dnech ve Spojených národech.

K tomuto modelu narovnání vztahů mezi Izraelem a palestinskými Araby se přihlásil v promluvě na Valném shromáždění OSN ve čtvrtek 22. září 2022 izraelský premiér Yair Lapid. Řekl:

Dohoda s Palestinci založená na dvou státech pro dva národy je správná věc pro bezpečnost Izraele, pro izraelskou ekonomiku a pro budoucnost našich dětí. (….) Přes všechny překážky dnes stále velká většina Izraelců podporuje vizi dvoustátního řešení. Jsem jedním z nich.“

Za tyto věty se na Lapidovu hlavu snesla vlna kritiky od pravicových politiků. Včetně lídra opozice Benjamina Netanjahua, který ale sám v minulosti ve funkci premiéra hovořil podobně jako nynější šéf vlády. Web listu The Jerusalem Post připomněl Netanjahuova slova pronesená na Valném shromáždění OSN v září 2016:

„Nevzdal jsem se míru. Zůstávám oddán vizi míru založené na dvou státech pro dva národy. Věřím jako nikdy dříve, že pokud jde o mír, nabízejí změny probíhající dnes v arabském světě jedinečnou příležitost k pokroku.“

Netanjahu a další představitelé jeho národně náboženského bloku obviňují Lapida, že hazarduje s bezpečností Izraele. Proč tolik povyku? Protože je před volbami. Nemají ale Lapidovi oponenti nakonec pravdu? Měli by, kdy neexistoval další odstavec v jeho newyorském projevu. Premiér dodal věty, které jsou zásadní:

Máme jedinou podmínku: že budoucí palestinský stát bude mírumilovný. Že se nestane další teroristickou základnou, z níž by bylo možné ohrožovat blahobyt a samotnou existenci Izraele. Že budeme stále schopni chránit bezpečnost všech občanů Izraele.“

V úvodu jsem napsal, že idea dvoustátního řešení je mrtvá. Proč si to myslím? Je-li klíčovou podmínkou pro její realizaci to, co Lapid v OSN celému světu řekl, totiž že požaduje mírumilovný stát palestinských Arabů, který se zcela vzdá teroru, přičemž Izraeli zůstanou bezpečnostní garance, pak mohou všichni odpůrci dvoustátního řešení (k nimž patří i autor tohoto článku) zůstat v klidu. Žádné dvoustátní řešení není na pořadu dne. Bez ohledu na to, kolik politiků křepčí u pomyslného zlatého telete. Chtít totiž po palestinských Arabech, aby se vzdali terorismu, je totéž jako chtít po tygrovi, aby se stal býložravcem.

Den po Lapidovi vystoupil před plénem Valného shromáždění předseda Palestinskoarabské autonomie Mahmúd Abbás. Ačkoli jinak nenechal na Izraeli nit suchou, Lapidovu zmínku o dvoustátním řešení ocenil, dle palestinskoarabské agentury WAFA, která přinesla přepis jeho řeči v angličtině, slovy „and this is positive“ (a to je pozitivní). Zjevně měl na mysli pouze první část vyjádření izraelského premiéra, neboť to, čím Lapid dvoustátní model podmínil, vzdání se teroru palestinskoarabskou stranou, Abbás závěrem svého vystoupení zcela popřel. A to hned několikrát.

Nejprve když šokoval vzkazem adresovaným nejen „svému národu, ale celému světu“: že je hrdý na to, že prožil několik dekád svého života bojem se svými bratry z vedení palestinského lidu. Nepokrytě se tak přihlásil ke své teroristické minulosti (jako člen teroristické organizace Fatah takovou minulost nemohl nemít). Pokud by přesto o jeho smýšlení přetrvávaly pochybnosti, pak je tu další citát:

Všechna sláva spravedlivým mučedníkům palestinského lidu, kteří svou čistou krví osvítili cestu svobody a nezávislosti. Zůstanou symboly, které si budou palestinské generace pamatovat s vděčností a úctou, generaci po generaci, a my jim budeme skládat účty.“

To nebylo řečeno kdesi v Ramalláhu na uzavřeném zasedání ústředního výboru Palestinské osvobozenecké organizace PLO, ale 23. září 2022 na 77. zasedání Valného shromáždění OSN. Připomeňme, že palestinskoarabský vůdce provolává slávu teroristům; označení „spravedliví mučedníci palestinského lidu“ je nemístný eufemismus.

Pokud by i to bylo málo, pak tu máme další Abbásovo vyjádření. Opomenuti nezůstali ani teroristé odsouzení izraelskou justicí. „Pokud jde o naše statečné vězně, živé svědomí našeho lidu, kteří obětují svou svobodu pro svobodu svého lidu, tyto lidi nelze slovy popsat. Jsou to žijící mučedníci, hrdinové a neústupní předáci a my máme povinnost zajistit jejich svobodu a my je neopustíme. Neopustíme jejich syny a dcery a jejich rodiny … .“

Abbás se tak hlásí k pachatelům krvavých teroristický činů a také k tomu, že jejich pozůstalým, pakliže izraelská bezpečnost vrahy zlikvidovala, bude i nadále vyplácet tučné tučné finanční prebendy (pay-to-slay). A aby nebylo pochyb, o koho také jde, jmenoval konkrétního teroristu. O Nasseru Abu Hamidovi (někdo přepisováno jako Hmaid) hovoří jako o hrdinném vězni, stejně jako o jeho společnících, a slibuje jemu i jim, že se blíží úsvit, tedy čas, kdy budou rozbity jejich okovy.

Kdo je Nasser Abu Hamad? Usvědčený terorista, který byl v Izraeli odsouzen k několikanásobnému trestu doživotního vězení. Bohužel pro něj onemocněl rakovinou, čehož palestinskoarabská propaganda zneužívá a nesmyslně obviňuje izraelské úřady ze zanedbání lékařské péče (lež – pacient byl operován a podstoupil chemoterapii, ovšem není první ani poslední, komu to nepomohlo) a z nelidského přístupu, neboť vážně nemocného vraha nechtějí propustit na svobodu.

Přitom ve vězení není tento člověk pro nic za nic. Izraelská organizace Almagor, která obhajuje práva obětí teroristických činů, na své stránce uvádí, že Nasser Abu Hamid

- byl v roce 1990 odsouzen za vraždu pěti spolupracovníků a odsouzen na doživotí. Později propuštěn na základě mírových dohod z Oslo;

- v prosinci 2000 zavraždil Eliho Cohena v blízkosti Givat Zeevu v regionu Judea a Samaří;

- posledního prosince 2000 zavraždil Binyamina Zeeva Kahaneho a jeho manželku Talyu v blízkosti Ofry na jihu Samaří;

- naplánoval teroristický útok, při němž byla 25. února 2002 v severojeruzalémské čtvrti Neva Yaacov zavražděna policistka Galit Arbivová;

– o dva dny později zorganizoval teroristický útok u jeruzalémské průmyslové zóny Atarot, při němž byl zavražděn Gad Rejwan;

- je odpovědný za útok na telavivskou restauraci Sea Food Market z 5. března 2002, při němž byli zavraždění Eli Dahan, Yosef Habi a policista Salim Barakat;

A takovéhoto teroristického zabijáka si nejvyšší představitel palestinských Arabů dovolí na nejvýznamnějším fóru světa, ve Valného shromáždění OSN, představit jako hrdinu, hrdinného vězně. Jak chce ty, kdo nejsou uhranutí „palestinskou věcí“ přesvědčit o tom, že vedení palestinských Arabů nepodporuje protiizraelský teror? Vždyť každý, kdo není raněn politickou slepotou musí vidět, jak se věci mají – že palestinští Arabové nedostáli svému klíčovému závazku, na němž bylo postaveno jednání o míru mezi nimi a Izraelci. Že se zcela a bez výhrad vzdají teroru. Abbás v OSN znovu potvrdil, že to byl jen falešný slib, trik, jak dostat „palestinskou agendu“ do „světel reflektorů“. Trik to byl bohužel víc než úspěšný.



zpět na článek