10. listopadu 1975 přijalo Valné shromáždění OSN většinou hlasů (72 pro, 35 proti, 32 států se zdrželo) ostudnou rezoluci 3379 prohlašující sionismus za formu rasismu a rasové diskriminace.

Byla to urážka všech Židů a jejich přátel, kteří sdílejí přesvědčení, že Židé mají právo na návrat z diaspory do své pravlasti – Země izraelské. Sionismus není nic víc a nic méně než vědomí židovského národa o vlastním původu a poslání v zemi, která je s navždy spojena s jeho jménem. Je to nástroj, jehož prostřednictvím židovský národ usiluje o skutečné naplnění své identity.

Je příznačné, že OSN hlasovala o zmíněné rezoluci ve výroční den Křišťálové noci v nacistickém Německu (z 9. na 10. 11. 1938), který patří mezi temné začátky nejhrůznějšího období v dějinách lidstva. Připomněl to i tehdejší ambasador Izraele při Spojených národech a pozdější prezident Chaim Herzog (otec dnešního prezidenta Isaaca Herzoga) a dodal: „Je vskutku příznačné, že Organizace spojených národů, která vznikla jako protinacistická aliance, se o 30 let později stává světovým centrem antisemitismu.“ V závěru svého projevu o rezoluci prohlásil: „Není to nic jiného než kus papíru. A tak s ní budeme také zacházet.“ Načež dokument s jejím textem na pódiu Valného shromáždění roztrhl vejpůl.

Ačkoli rezoluce byla v roce 1991 odvolána, škoda už byla napácháno a zlo antisionismu ve světě pevně zakořenilo. Duch rezoluce žije v současné zvrácené globální společnosti dál. V podobě bezbřehé nenávisti vůči sionistickému hnutí, Státu Izrael, židovskému národu. Šíří se jako mor i ve svobodném světě. Známe to z amerických univerzit i evropských restaurací: ZIONISTS NOT WELCOME, Sionisté nejsou vítáni. Ideový zápas za přirozené a nezpochybnitelné právo židovského lidu mít vlastní respektovaný stát v bezpečných hranicích - které je stejné jako právo arabských národů na jejich vlastní státy; je jich víc než dvacet a jsou respektovány – proto není u konce. Nebojme se říci pravdu: nenávist vůči sionismu je formou antisemitismu. Odsoudí ji někdy OSN? To dřív projde velbloud uchem jehly.

Přijetím rezoluce 3779 v roce 1975 ztratila OSN hodně ze svého kreditu. Sotva si něčím víc mohla pošlapat vlastní morální autoritu. A v tomto trendu úspěšně pokračuje.