Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Tento článek je třeba šířit, veřejně číst v médiích.

Mimořádný kousek !

Pro pana Kindla

Židé v Československém státě

Se vznikem nového státu Židé získali status národnostní skupiny a k židovské národnosti se mohli hlásit také při sčítání lidu. V Československé republice tak žilo v roce 1921 přibližně 375 tisíc osob židovského vyznání - v českých zemích to bylo přibližně 125 000, na Slovensku 140 000 a na Podkarpatské Rusi 110 000 Židů. Z českých Židů se necelých 15% hlásilo k židovské národnosti, 50% k československé a 35% k německé. České židovstvo se nacházelo v poněkud rozpolceném stavu již několik desetiletí před první světovou válkou. Příčinou nebyl pouze dualismus jazykový, ale hlavně nesourodost tendencí uvnitř židovských náboženských obcí (Žno) a oslabení tradičních struktur. Mnohé venkovské obce se v důsledku emigrace potýkaly s nedostatkem členů a s nedostatkem financí na udržování svého chodu. Někteří Židé církev opustili nebo konvertovali k jinému náboženství, jiní odmítali náboženskou ortodoxii s cílem začlenit se do české společnosti chápané jako prostor, do kterého kulturně a historicky patří (česko–židovské hnutí), jiní rozvíjeli myšlenku sebeurčení židovského národa a jeho nároku na vlastní zemi – sionisté, další se identifikovali s německým prostředím vyšších středních vrstev, bez valného zájmu o české prostředí jako celku. Tato mnohost postojů dala vzniknout velkému množství různě zaměřených spolků a organizací, které v některých případech proti sobě ostře vystupovaly (česko-židovské hnutí proti sionismu).

V osobě prezidenta Masaryka měli ve svých snahách zastánce jak sionistická hnutí tak hnutí česko-židovská. Svým vstřícným politickým kurzem vůči Židům byl český stát v Evropě ojedinělý. V roce 1929 byli dva poslanci Židovské strany zvoleni do Národního shromáždění, v období 1933-1938 v Čechách našlo azyl dle odhadů několik desítek tisíc židovských běženců z Německa a Rakouska.

Například v té době polovina Němců v Praze byli Židé. Židé ve většině případů mluvili německy, navštěvovali německé školy, ale hlásili k židovské národnosti a sdružovali se kupříkladu v sionistických spolcích. Na základě dochovaných dokumentů je zachycen rozhovor Jana Masaryka v roce 1947, kdy prohlásil, že Židé si svůj osud trochu tak zasloužili, protože němčili. V říjnu 1941 prezident Beneš sepsal podrobný článek popisující československé plány pro poválečné uspořádání v Evropě. Beneš došel k závěru, že Židé pokud chtějí po válce zůstat v Československu, musí přijmout československé podmínky a asimilovat se nebo integrovat do hlavních slovanských národů. Pokud se budou hlásit ke svému židovství, jako národnostní skupina se musí vystěhovat do Palestiny. Tím se podle Beneše zbaví svého komplexu méněcennosti. Rovněž prohlašoval, že Židé nejsou národ a jedině emigrace z nich učiní národ. Židé, kteří zůstanou, musí projít velmi důkladným procesem asimilace. Během rozhovoru s Chaimem Weizmanem řekl, že židovský majetek se bude muset stát majetkem státu. Odebrat majetek Čechoslovákům a vrátit jej Židům je nemožné. Když byl otázán, jak mohou Židé mluvící německy za Mnichov, odpověděl: „Menšina jako menšina.„ Po válce bude Československo jenom Slovanskou zemí.

Pane Guttmanne, bravo. Zvu Vás na pivo.

Autor článku je pravděpodobně židovského původu. A vůbec si nepřizná, že Židé, a tím i stát Izrael, v tomto případě, nijak nezaostávají za největší chamradí, která vědomě a cíleně vlastně popravuje spoustu nevinných lidí. A co hlavně, dětí. Fuj. Kdosi tady žehrá, že proč Izrael neukázal veřejnosti videa z rádění Hamásu. Já si myslím, že asi by se ukázalo,že část toho zvěrstva provedli Izraelci sami.

Kéž byste myslel.

Pěkně a pravdivě napsáno.

Palestinci neustále přibývají, pro EU bude stále obtížnější je uživit a proto jim nezbývá nic jiného než expandovat. Palestina od řeky k moři se jim povede pokud bude v Izraeli záporný populační růst jako je v Evropě a Izraelci si proto také musí pořizovat víc dětí než jsou schopni uživit a potom budou muset expandovat.

Porodnost židovských žen v Izraeli je velmi vysoká, průměrně 3,13 dětí na jednu židovskou ženu, což je nejvíce ze všech zemí OECD a ortodoxní a ultraortodoxní Židovky mají více dětí než muslimské Arabky.

Na co se nesmí zapomínat je, že více než polovina Židů v Izraeli jsou potomci těch, kteří žili na Blízkém východě nepřetržitě od nepaměti, v Izraeli, arabských zemí a Íránu. Za pouhých 50 let bylo vyhnáno z blízkovýchodních zemí téměř 900 tisíc Židů, jejichž komunity vznikly před 3000 lety.

Tito uprchlíci převyšují počet palestinských uprchlíků v poměru dva ku jedné, ale jejich osud je téměř ignorován. Na rozdíl od palestinských běženců neutíkali před válkou, ale před systematickým pronásledováním. Z tohoto pohledu je Izrael, kde více než 50 % židovské populace pochází z těchto vyhnanců a nyní jsou plnoprávnými občany, legitimním projevem sebeurčení utlačovaného původního blízkovýchodního národa.

Antisionistická agitace líčí palestinské utečence jako oběti vzniku Státu Izrael. Skutečnost, že existovaly dvě vysídlené populace a že židovské vysídlené obyvatelstvo bylo početnější než palestinské, přesouvá vinu za viktimizaci uprchlíků tam, kam patří: na antisionisty a jejich útoky na existenci Státu Izrael.

Antisionističtí propagandisté se snaží mobilizovat sympatie k poraženým tím, že Palestince vykreslují jako oběti a Izraelce jako pachatele.

Existence ještě početnější populace vysídlených židovských obětí z arabských států toto vyprávění o Palestincích jako o jediných obětech jasně vyvrací.

Židé vyhnaní z arabských zemí byli přesídleni mimo region nebo se lokálně integrovali do Izraele. Antisionisté odmítli uvažovat o přesídlení Palestinců nebo místní integraci, antisionisté by raději udrželi toto obyvatelstvo v zemi jako rukojmí antisionistické rétoriky, jako munici pro antisionistické politiky a pro různé propagandisty stavějící se proti existenci Izraele. Kontrast mezi pohostinností, kterou Izrael nabídl židovským uprchlíkům, a nepřátelstvím, které arabské státy projevily vůči palestinským uprchlíkům je naprosto zřejmý. Antisionisté chtějí zajistit, aby toto rozdílné chování k uprchlíkům zůstalo skryté.

Malý detail, orientální Židé, přišlí do Izraele převyšovali uprchlé "Palestince" v poměru 3:2.

Před 3000 lety žili předci dnešních Židů jen v Izrael a možná v dnešním Libanonu. Rozptýlení byli až po r. 586 př. Kristem ("Babylonské zajetí").

Já si myslím, že Izrael měl od prvního okamžiku do dnes v jednom televizním programu ukazovat nesestříhaná videa z těch přepadených kibiců, včetně těch hrůz se spálenými a znetvořenými dětmi, jejich rodiči a ostatními civilisty včetně záběrů vyvražděných na taneční párty. Že to nevysílá jen povzbuzuje všechny ty, kteří poukazují na boje v Gaze.

Kteří kibici byli přepadeni?

Dne 09 září 1941 Slovenská vláda přijala vláda nařízení č. 198/ 1941 Sl. O právním postavení Židů, které vstoupilo do podvědomí jako „Židovský kodex“ Byl to jeden z nejkrutějších protižidovský zákonů v novodobých dějinách Evropy. Měl 270 paragrafů a měl více paragrafů než základní zákon ústava. Věrně kopíroval norimberské rasové zákony, ale co do počtů paragrafů jej převyšoval. V nacistickém Německu byl označen jako vzor pro jihovýchodní Evropu pro svoji důslednost a důkladnost. Židovský kodex omezoval veškerá práva židovských osob, nařizoval veřejné označení Židů, zrušení veřejného listovního tajemství, zákaz stěhování. Dále obsahoval vyloučení ze škol, vyhnání ze synagog, které přešly do vlastnictví státu. Bylo zakázáno zaměstnávat Židy ve státních službách a svobodných povolání. Židům na základě uvedeného kodexu byly odebrány osobní věci jako fotoaparáty, rybářské pruty, kožichy, šperky, obrazy, vyznamenání, sochy a tak dál.

Dne 23 a 24 října 1941 navštívila delegace ze Slovenska Hitlerův hlavní stan. Delegace byla ve složení Tiso, Tuka, Mach, Čatloš v doprovodu velvyslanců M. Černáka a H. Ludina. Jednalo se o židovské otázce na Slovensku a nacisté přislíbili pomoc. Dne 24 října proběhlo druhé jednání, kterého se zúčastnil Himmler, Ribbentrop. Zde seznámili slovenskou vládu s plánem vybudovat v Polsku tábor, kam budou přemístěni Židé z celé Evropy. To se líbilo delegaci ze Slovenska a nabídli k vystěhování Židy na Slovensku. Od přelomu listopadu do prosince 1941 jednal Tuka a Ludin s nacisty o vysídlení Židů ze Slovenska a Slovenská vláda se zavázala, že za každou deportovanou osobu zaplatí 5 000 Ks, na úhradu osídlovacích nákladů. Za deportace Židů odpovídal Wisliczeny a Ludin.V roce 1942 bylo ze Slovenska vypraveno celkem 57 transportů do Osvětimi. Smrt ve vyhlazovacích táborech našlo kolem 75 000 slovenských Židů

Pane Guttmanne, na stránkách musea holocaustu ve Washingtonu se píše že v protektorátu Čechy a Morava the occupation autorithies and their Czech collaborators killed another 7000 sedm tisíc!!!??? Jews. Určitě s tím souhlasíte?. A Fedor Gáááál říká že Češi se zbavili svých Židů velice krutým způsobem. Říkal to v českém rozhlase. S tím taky určitě souhlasíte...

V ČR bylo zavražděno 272 000 Židů. Z toho 80 000 v Českých zemí, Slovenská země 70 000, Slovenská území obsazena Maďarskem 42 000 Židů, Podkarpadská Rus 80 000. To je celkem 272 000 Židů.

Do Velké pevnosti Terezín bylo deportováno 140 000 Židů z toho 75 000 Židů z Čech a Moravy a zemřelo tam 33 000 Židů a 88 000 jich bylo deportováno do vyhlazovacích táborů.