Olympijské hry v brazilském Riu de Janeiru pronásledují od samého počátku jen samé problémy. Už to, že se Olympijský výbor rozhodl hry pořádat v tomto městě, nebylo všude přijato kladně. Otřesy provázející zvolení prezidentky Dilmy Rousseffové a její nedávné odvolání z úřadu sněmovnou rozhodně nepřidaly na důvěře v politickou stabilitu v zemi. V dnešní době není žádné místo, kde se sejde hodně lidí, příliš bezpečné.

Do toho všeho navíc zasáhl virus zika. Jeho výskyt v oblasti Ria byl potvrzen vloni, na nebezpečí, která přináší, se ale začalo poukazovat teprve v poměrně nedávné době. Tento virus přenášejí hlavně komáři, může ale být také přenesen pohlavním stykem s nakaženou osobou. Nákaza virem zika se sice projevuje většinou jen poměrně lehkými příznaky, podobnými horečce dengue, může ale mít devastující následky, pokud se tímto virem nakazí těhotná žena. Stát se potom může to, že plod onemocní mikrocefalií, což je vážná deformace mozku, případně jiné vrozené závady. Dítě se potom narodí s malou hlavou a nevyvinutým mozkem. U dospělého člověka může nákaza virem zika také vyústit v tzv. Guillain–Barré syndrom, což je porucha nervového systému. Tedy dost k tomu, aby to vystrašilo zejména mladé lidi v produktivním věku, což olympijští sportovci většinou bývají.

Není tomu dávno, kdy víc než 150 akademiků, většinou z těch nejpřednějších světových univerzit, se podepsalo pod výzvu určenou světové zdravotnické organizaci WHO, aby organizace zasáhla a přičinila se o odložení, přesunutí či úplné zrušení her. Podle nich se zde jedná o nebezpečí prudkého rozšíření nákazy, s jakým se medicína až doposud nesetkala. Lidé, kteří do Ria přijedou z celého světa, by mohli přispět k přenesení tohoto viru do oblastí, kde by potom mohl snadno zdomácnět. Část Austrálie kolem Brisbane, kde žiji, má například dosti podobné podnebí jako brazilské Rio a viru zika by se tu mohlo náramně dařit. Nicméně Mezinárodní olympijský výbor zareagoval podrážděně s tím, že nevidí žádný důvod k tomu, aby se hry překládaly či rušily. Nic jiného se ovšem čekat nemohlo; suma peněz, kterou už Brazílie investovala do přípravy her, blížící se ke dvěma stům miliard korun, je trochu moc vysoká, než aby se nad tím jen tak mávlo rukou.

Většina sportovců se sice do Ria chystá, jsou zde ale některá sportovní odvětví, kde ten entusiasmus není veliký. Typický je tenis a zejména golf. Nijak zvlášť mě to nepřekvapuje. Golf jsem hrával závodně a tenis zase hrál náš syn, kterého jsme vozili k turnajům. Typické jedno kolo turnajového golfu trvá asi pět hodin, během nichž může hráč být vystaven útokům hmyzu. Ta kola se hrají čtyři. Navíc bývají golfová hřiště na pozemcích nízko položených, což náramně komárům vyhovuje. V Riu tomu bude nejinak. Tenisoví hráči sice vystaveni komářím útokům tak často nebývají, stát se to ale jistě může. Tak dobrý, abych kdy mohl uvažovat o olympiádě, jsem nikdy nebyl, i když na internetu jsem nějaké ty turnaje vyhrál, kdybych ale byl hráčem, jakým je například současná světová jednička Jason Day, který má dvě malé děti a s manželkou prý plánují aspoň další dvě, asi bych si tu cestu do Brazílie také rozmyslel. Day ani Adam Scott, který se také nedávno oženil, do Ria nepojedou, takže Austrálii budou zřejmě reprezentovat hráči až druhé garnitury. S Američany se to má podobně ─ dnes už se ví, že ani jeden ze čtyř nejlepších světových hráčů golfu se her nezúčastní!

Otázka na rtech mnoha lidí: je ten strach z viru zika skutečný nebo jsou za tím peníze? Za to, že se sportovec objeví na olympiádě, celkem nic nedostane, kromě té cti a snad nějakých prémií, jež jednotlivé země vypisují, pokud vyhraje či se dobře umístí. Golfista, který vyhraje v Americe turnaj, takový, jaké elitní hráči hrají každý týden, může počítat s aspoň miliónem dolarů, které mu přibudou v bance. Umístí-li se na 20. místě, pořád to bude nějakých 50 tisíc. Takže na tom asi bude lépe, když bude hrát někde jinde. Nebo když si prostě odpočine a nabere sil k novým vítězstvím. Přesto si ale myslím, že hrozba onoho viru tu převládla. Je tomu jen necelý měsíc, co jsem sledoval v televizi interview, v němž Jason Day prohlašoval, jak se těší na to, že bude moci reprezentovat svou zemi! Zněl přitom velmi přesvědčivě a ví se přece, že těch peněz má už ve svých 28 letech vyděláno asi dost k tomu, aby mu vystačily do konce života, pokud neučiní něco krajně nemoudrého. Podobně se vyjadřoval ještě před pár týdny rovněž úspěšný český tenista, 30letý Tomáš Berdych. Oba fundamentálně změnili názor a účast v Riu odvolali, jen před několika dny. Dostalo se jim snad nějakých informací o nichž se jinak nic moc neví? Či snad na nich zapracovaly jejich manželky?

Autorovy memoáry:
http://www.vojen.com
Autorovy stránky:
http://www.voyenk.com