Izrael rozhodně není sportovní velmoc. Přesto se tato země, sotva viditelná na globusu, může pochlubit několika olympijskými medailemi. Také na nynějších hrách.

Nejvyšším cílem každého sportovce jsou dvě, vlastně tři věci. Být na stupních vítězů dekorován zlatou medailí a s tím souvisejícím vztyčením vlajky jeho země za zvuků národní hymny.

To se ve Francii, konkrétně v areálu olympijské mariny v Marseille stalo pouze jednou. V sobotu 3. srpna. Disciplína: mužský windsurfing. Jeden ze sportů, v němž jsou Izraelci mimořádně dobří.

Na OH vyslali dva windsurfaře – Toma Reuvenyho a Šaron Kantorovou. A oba předvedli špičkový výkon.

Reuveny skončil po základní části na druhém místě (63 čistých bodů), za Australanem Morrisem (60 bodů), který postoupil přímo do finále. Izraelec si musel účast ve finále vybojovat úspěchem v semifinále – a to se podařilo. Ve finále bojují tři reprezentanti o tři cenné kovy – tím třetím byl Nizozemec van Oppzeeland. A ten také bral bronz.

Říká se, to nejlepší na konec. V případě Reuvenyho to vyšlo dokonale – dojel první a vybojoval pro Izrael zatím jediné zlato na těchto hrách. Řečeno v nadsázce, v Marseille se nehrála Marseillaisa, protože francouzský zástupce skončil patnáctý (z 24; Češi v této soutěži zastoupení neměli), ale izraelská hymna Hatikva. Vzhledem k okolnostem, které provázejí život izraelské společnost od loňského 7. října, a zejména s ohledem na rukojmí stále držená teroristickými gangstery v Gaze, je to jedna z nemnoha radostí, které vyvolávají na jejich tvářích zasloužený úsměv. A snad lze přimhouřit oči nad tím, že když byly vztyčovány vlajky tří nejúspěšnějších, ta izraelská vlajka se navzdory větru na stožáru nerozvinula, ale zůstala záhadně částečně smotaná. Pořadatelé říkají, že to byla nešťastná náhoda, nikoli záměr. Tak jim věřme.

Vítězství Toma Reuvenyho má ještě jednu pozoruhodnou souvislost. Zlato získal přesně dvacet let poté, co vůbec první nejcennější olympijský zlatý kov přivezl do Izraele z Atén jeho nynější trenér Gal Fridman. Tento fenomenální windsurfař má ve své statistice vedle zlata z OH 2004 zlato z MS 2002, stříbro z MS 1996 a bronz z OH 1996 a MS 2003.

A abychom nezapomněli na Šaron Kantorovou. Ta skončila v základní části druhá a na stříbrné pozici zůstala i po finálovém závodě. Lepší byla jen Italka Maggettiová, zatímco Wilsonová z Velké Británie, která základní část suverénně vyhrála, skončila k vlastnímu nepopsatelnému zklamání třetí. Pro úplnost dodám, že Češka Kateřina Švíková skončila devátá. Ze čtyřiadvaceti závodnic. Velmi dobrý výsledek.

Ale takový je sport. Slzy štěstí a slzy zármutku tvoří jednu a druhou stranu téže mince.