Upřímně řečeno, musí to být hodně frustrující. Celou olympijskou sezonu poctivě trénujete, zvládnete ve své disciplíně stanovený limit, odletíte na hry do Pekingu – a pak ...

... pak to celé vzdáte z důvodu, který žádný normálně uvažující sportovec nemůže ani pochopit, ani uznat. Totéž platí samozřejmě také o divácích.

Patnáctého srpna 2008 byly v pekingském National Aquatics Center na programu rozplavby žen v disciplíně 50 metrů volný způsob. Na soupisce závodu číslo osm bylo osm závodnic. Také naše Sandra Kazíková, především ale Anja Gostomelská z Izraele a Bajan Džamahová ze Sýrie.

A co osud pravdy nechtěl, Syřanka měla změřit síly s reprezentantkou nenáviděného (a vládou v Damašku také neuznaného) izraelského státu nejen v téže rozplavbě, ale dokonce v sousední dráze. Něco takového představuje pro jisté arabské (muslimské) režimy a jejich olympijské činovníky nepřekonatelný problém. To raději zahodí léta přípravy mladé sportovkyně a hrubě poruší nejposvátnější principy olympionismu.

Soutěžit s reprezentantkou židovského státu jim jejich zavilý antiizraelský fanatismus nedovolí. Dokonce ani v případě, že by jejich reprezentant měl papírově větší naději na úspěch. V Aténách 2004 jsme toho byli svědky na olympijské judistické žíněnce (viz samostatný článek na tomto blogu zde, kde jsme rovněž zaznamenali nedávnou protiizraeskou provokaci v olympijském bazénu), a totéž se týká obou plavkyň. Zatímco Džamahová dosáhla času v kvalifikaci rovných 26 sekund, Izraelka za ni o osm desetin sekundy zaostala.

Co je to ale platné, když na olympiádách už nějaký ten pátek nehrají prim vznešené myšlenky, jež byly kdysi dávno podnětem pro jejich znovuzrození …

Zkrátka a dobře, Bajan Džamahová vedle Anji Gostomelské soutěžit odmítla a do rozplavby vůbec nenastoupila. Možná i díky tomu izraelská závodnice rozplavbu vyhrála v novém národním rekordu 25,23 sec. Na postup do semifinále to, pravda nestačilo, protože skončila celkově devatenáctá, ale to není tak podstatné.

Gostomelská po skončení závodu prohlásila, že ani nezaznamenala, že vedlejší dráha je prázdná. A dodala: „Je to její problém.“ Zde bych si dovolil nesouhlasit. Jistě, je to problém samotné Džamahové, jejího olympijského výboru, damašského režimu a vlastně všech syrských sportovních fanoušků.

Jenomže – neměly by být tyto nepokryté protiizraelské excesy problémem také pro Mezinárodní olympijský výbor?

Stejskal.estranky.cz