Konečně jsme se dočkali úspěchu, kterého dosáhl náš eurokomisař Jozef Síkela. Pro ty kteří se nepamatují, jedná se o vynálezce „závětrných elektráren“ a o člověka, který ignoroval důsledky stoupajících cen energií jak na průmysl v naší republice, tak na naše domácnosti.

Ale buďme konkrétní: za významné podpory Evropské unie má vzniknout v Namibii provoz který bude produkovat „čistou ocel“. Nejde ovšem o ocel ale o surové železo.. Nejrozšířenější způsob produkce železa zatěžuje životní prostředí exhalacemi, takže výroba oceli je jaksi ideově fuj . V Namibii má vzniknout výroba surového železa, která nepoužívá klasický způsob výroby surového železa ve vysoké pec, ale redukci železné rudy vodíkem. Obdobnou technologii zkouší pod názvem HYBRIT ve Švédsku , které má relativně obrovské zdroje poměrně levné elektrické energie. I tato technologie používá k výrobě surového železa vodík. Produkce má dosáhnout až 4 milionů tun ale v roce 2035 . Konkrétně v Namibii má vzniknout obrovská solární elektrárna. Vyrobená elektrická energie má být použita k elektrolytickému rozkladu vody na kyslík a vodík. V pouštních Namibie je dostatek prostoru pro umístění solárních článků a klima zaručuje na rozdíl od střední Evropy dlouhou dobu slunečního svitu. Země má také dostatečné zásoby železné rudy. Proč tedy vozit kolem světa železnou rudu, kterou třeba naše hutní provozy dovážely nejen z tehdejšího Sovětského svazu, ale také z Brazílie. Budeme tedy vozit surové železo, které bude dál zpracováváno v evropských hutích. Tím ale pohádka končí, do Namibie se budou po moři dovážet solární panely, jejich v podstatě jediným výrobcem je Čína .Výsledný produkt surové železo poputuje poté do Evropy v lodích které spalují ve velkém mazut a životní prostředí znečišťují výrazným způsobem. Pokud se tedy ovšem nerozhodneme vrátit se k plachetníkům nebo ještě lépe k veslicím.

Jediným pozitivem snad může být, že v Namibii vznikne dle projektu velké množství pracovních míst. A kapacita celého projektu po jeho ukončení v roce 2028 má být 200 000 tun surového železa. Pro srovnání i v době hluboké krize v ocelářském průmyslu se výroba oceli v naší republice pohybovala kolem 1 500 000 tun. Čili s velkou mediální slávou , za peníze evropských daňových poplatníků vznikne projekt, který bude poskytovat necelých 14 procent surového železa , které potřebuje ocelářský průmysl v České republice. Otázkou je, zda díky intenzivní snaze Evropské unie bude ještě v té době v Evropě nějaký ocelářský průmysl existovat. Přitom celková výroba oceli na světě se loni pohybovala kolem půl druhé miliardy tun. Každý z nás si tedy může spočítat jakým příspěvkem bude oněch 200 000 tun železa .Surové železo je totiž pouze surovinou v technologickém procesu na jehož konci vznikne ocel.

Dle představ řady odborníků na životní prostředí by ocel v Evropě měla být produkována pouze v elektrických pecích s tím , že surové železo budeme dovážet z jiných států . Je to určitě „levné a na spotřebu elektrické energie zcela nenáročné“. Náš jediný výrobce, který zatím zachoval celý technologický proces tedy od železné rudy po ocel odložil projekt výroby oceli v elektrických pecích čistě z důvodu, že i přes možnou dotaci to ekonomicky nevychází. Takže za drahé peníze prohloubíme naši závislost na Číně .Při výrobě 200 000 tun surového železa ročně která „zaplaví „ celou Evropu se nejspíš vydáme pod vlajícími prapory za zvuku fanfár do doby kamenné.